Volby nemluví pro rebely

Jan Frank | 2. 11. 2012

Poslat do Kindlu

---

Mizerná bilance pravice v krajských a senátních volbách posílila před listopadovým kongresem ODS tzv. rebely v jejích řadách. S nimi pochopitelně sílí i proud, jenž tvrdí, že za problémy strany může hlavně její malá pravicovost. Nebýt „potvrzení" této teze volbami, nestál by kvaziideový útok na Petra Nečase zprava navlečený na konkrétní rozpočtový krok vlády snad ani za komentář. V situaci, kdy mohou rebelové říkat, že to říkali, se ale takovýto výpad opravdu může jevit jako oprávněný. Ne že by ODS neměla jako pravicová strana resty, a to velké. Jsou-li z časového a legislativního hlediska reálné i jiné varianty, je chybou i další zvýšení DPH. Ale vari náhlým a křečovitým obratům a úprkům ODS k fundamentu pod vedením mocenských instrumentalistů.

Nechtěný krystal pravice

Obecně vzato, ODS volby prohrála, protože je prakticky od roku 2006 neustále u moci. Mezitím zdomácněla krize budící démona levice a politická reprezentace jako celek ztratila u občanů poměrně velkou část důvěry. K tomu přidejme přidušenou ekonomiku, pesimistická očekávání a odměřme správně politický význam kraje z hlediska voliče. Korupce? Vždyť právě za Nečasovy vlády se dveře vazby netrhnou a nejhorší krajskou kauzu (voliči nepotrestanou) má ČSSD! Jinými slovy, masívní odklon voličů od ODS nastal při parlamentních volbách v roce 2010, nikoliv nyní, kdy pociťujeme „následné otřesy".

Proti teorii nedostatečné pravicovosti ODS hovoří i volební neúspěch TOP 09, a kdybychom šli do důsledku, na propadáku Strany svobodných občanů, již ne tak neznámé, vidíme, že v současnosti o krystal pravice zkrátka není příliš velký zájem. A platí to bohužel i o minulosti. Pravice šanci dostala jen díky Václavu Klausovi a specifické atmosféře počátku 90. let. Posléze ji do patřičných mezí odkázala ČSSD a zcela spolehlivě ji odrovnal europeistický sociální model. Velmi by mě překvapilo (i když v podstatě mile), kdyby zrovinka poslanec Tluchoř na kongresu ODS jako nový bod programu ODS vytáhl kromě momentálních úsporných tahů, tedy programu tak na dva roky dopředu, nějaký opravdový koncepční sociální „krvák", třeba rovný důchod.

Za co může Nečas

Nečasova ODS zasluhuje kritiku za smír s dvacetiprocentním profilem strany. Projevuje se pod povrchem: nepřesvědčivou strategií komunikace s veřejností a ponecháním členské základny svému osudu uvnitř kvazireformních (to v lepším případě) klientelistických sítí ODS na lokální úrovni. Proč jeden místopředseda se stranou nepracuje po personální stránce? Za „doprivatizaci", větší podíl soukromého důchodového spoření a rušení úřadů, šlo taky více bojovat. Nebo přinejmenším, byť to může znít cynicky, to tak aspoň veřejnosti prodat. Nyní by se chybějící prostředky hodily a vláda by nepůsobila jako sbor hledající peníze pouze skrze zvýšení daní. O jiné než defenzívní, tedy úsporné a proratingové strategii jsme se nedozvěděli prakticky vůbec nic.

Soudný den se nekoná

Rebely nejvíce diskredituje volání po návratu Václava Klause do čela ODS. Nejde ale o Klause jako spíše o falešný důraz na soudný den ve straně mající vzbudit paniku a strach. Odmítnout zvýšení DPH, případně milionářské daně, je dobrý a kurážný nápad. Avšak nikoliv za každou cenu. Rebelům za něj nelze nadávat. Protože ale ideový fundament není to, oč nyní v ODS běží, neměli by být automaticky pasováni do role příštích vůdců.

Pohnout s ODS doprava byl úkol vždy. Na to, abychom komukoliv z „daňové šestky" věřili, že je k němu vyvolen, však zmoudřela až příliš pozdě.

Text vyšel 26. října 2012 v Lidových novinách. Redakčně upraveno.

Revue Politika 11/2012

Poslat do Kindlu

---

Diskuse