Je stát svobodným účastníkem trhu?

Horlivost protikorupční politiky politických stran zaměřená na vytváření detailních pravidel, která mají zabránit selhání státního úředníka, může vážně poškodit hospodářství České republiky. Jak říká Meyerův zákon: je velmi jednoduché něco zkomplikovat, ale bývá značně komplikované něco zjednodušit. Za ono „něco" si dosaďte státní byrokracii.

Stát a trh zboží a služeb, jakož i trh výrobních faktorů, jsou v liberální společnosti nepostradatelné a na sobě závislé. Avšak mělo by se tak dít jen do té míry, aby jeden druhého neomezoval a nedeformoval ve své podstatě. Specificky pro vztah státu a trhu zboží a služeb platí tyto základní vztahy:

• Základní funkcí státu je, že vytváří takové prostředí, aby vněm trh mohl fungovat (vnější funkce státu vůči trhu).
• Stát je rovněž nemonopolním účastníkem trhu, tedy kupujícím (vnitřní funkce státu vůči trhu).

Uvedená vnější funkce státu, byť se jeví jako nevyhnutelná zejména pro kapitálové trhy, má na zdravé fungování trhu omezenou platnost. Nefungování, ba dokonce opačný dopad regulace trhu protimonopolní politikou dokázala práce Dominika T. Armentana. Stěžejní je tato myšlenka: „Konkurenční tržní proces obsahující soupeření podnikatelů i jejich spolupráci bude existovat přirozeně tehdy, když bude ekonomika deregulována."

Cílem této eseje je, obdobně jako se to podařilo Dominiku T. Armentanu, dokázat, že stát se může jako účastník trhu zboží a služeb chovat ekonomicky pouze tehdy, pokud bude mít minimálně stejně výhodné postavení jako ostatní účastníci trhu v pozici kupujícího. Základním omylem protikorupčních úprav zákonodárství je omezování svobodného konání státu jako kupujícího na trhu se zdůvodněním, že u každého státního úředníka z byrokratické podstaty hrozí korupční jednání. Tento omyl ve svých důsledcích již dosáhl takových rozměrů, že protikorupční zákonodárství místo korupce požírá stát samotný, a tím i daně občanů. Postavení státu jako kupujícího je ve využívání všech funkcí trhu, na kterém se setkává nabídka s poptávkou, natolik deformováno, že stát již nemůže plnit základní předpoklad pro nakládání s rozpočtem, tj. že „organizační složka státu je povinna dbát, aby dosahovala příjmů stanovených rozpočtem a plnila určené úkoly nejhospodárnějším způsobem" (srov. § 45, odst. 2 zákona č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla).

Postavení státu na trhu zboží a služeb v ČR

V zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „ZVZ") není ani zmínka o tom, že zadavatel by měl při zadávání veřejné zakázky (výdaje ze státního rozpočtu) postupovat „nejhospodárnějším způsobem". Postupy ZVZ jsou postaveny nikoliv s cílem nejhospodárnějšího zadání veřejné zakázky, nýbrž s cílem regulovat zadavatele a soutěžící k jinému způsobu chování, než běžně probíhá mezi prodávajícím a kupujícím na trhu zboží a služeb.

Poslední ZVZ vznikl v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie a jeho účelem bylo transponovat do národní legislativy příslušné předpisy, zejména směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (dále jen „směrnice EU").

Stát a rádoby občanské a/nebo nadnárodní instituce typu Transparency International, tvářící se nestranně a nezávisle, nedokážou vysvětlit občanům, že to, co prezentují v médiích o předražených zakázkách, zní sice kriminálně, ale ve skutečnosti se jedná o přesný postup státního úředníka podle ZVZ, bez možnosti chovat se hospodárně. Nedovedou vysvětlit rozdíl mezi vysoutěženou cenou zboží a služeb podle ZVZ a tržní cenou vytvořenou podle zákonitostí poptávky a nabídky na trhu. Jednodušší je svalit rozdíl v těchto cenách pouze na státní byrokracii a její produkt - korupci.

Selhávají také odhady úspor zavedením protikorupčních opatření při zadávání veřejných zakázek. Příčinou selhání je srovnávání tržních cen s cenami vysoutěženými. Vysoutěženou cenu nelze považovat za předražení oproti tržní ceně, neboť vzniká podle jiných zákonitostí.

Neporovnatelnost obou cen je dána zejména následujícími rozdíly:

• Tržní cena je výsledkem procesu setkávání nabídky spoptávkou na trhu za předpokladu zcela svobodného jednání kupujícího a prodávajícího. Její podstata je dána konkrétním okamžikem (vnější faktory trhu), stupněm svobody prodávajícího akupujícího a okamžikem dynamického vývoje na trhu.
• Vysoutěžená cena je naopak výsledkem setkávání nabídky a poptávky na trhu nesvobodného jednání kupujícího a prodávajícího (jednají pod tlakem ZVZ), bez možnosti jednat oceně a kvalitě výrobku nebo služby; je dohodnuta vjiném časovém okamžiku, než je stav na trhu (za jiných vnějších faktorů trhu). Vysoutěžená cena je cena zboží či služby stanovená podle kritérií pro sestavení pořadí mezi nabídkami výrobků nebo služeb, které nejsou svými vlastnostmi totožné. A pokud nejsou zcela identické, nemůže být sestavováno jejich pořadí podle kritéria nejnižší ceny. Zcela identické zboží je velmi druhově omezeno, stejně jako podmínky pro soutěž podle kritéria nejnižší ceny. Vysoutěžená cena se může rovnat tržní ceně pouze vsoutěži o identické zboží nebo služby formou účasti na komoditních burzách nebo aukcích, kde je stát vpostavení svobodného kupujícího, obdobně jako ostatní účastníci burzy či aukce. ZVZ chce regulovat postavení účastníků na trhu i vpřípadech, kdy je nabízeno zboží a služby (pouze) podobných parametrů, podobného technického řešení a kvality. Jakákoliv (byť objektivní) kritéria na sestavení pořadí mezi nabídkami různého (netotožného) zboží jsou ale nespravedlivá a vždy napadnutelná.

Argumentace, že ZVZ svobodu na trhu omezuje jak státu, tak prodávajícím stejným dílem, není namístě. Nelze omezit svobodu na trhu spravedlivě prodávajícímu i kupujícímu.

Česká republika jako členská země EU přistoupila k transponování směrnice EU do národní legislativy v období určitého společenského vývoje a pod vlivem národních zvláštností českého prostředí. Požadavky EU byly pochopeny jako požadavky na rozšíření regulace trhu. Stát pojal potřebu regulace svého postavení na trhu coby kupujícího stejně jako postavení státu coby regulátora a dohlížitele trhu (vnější funkce státu). V České republice proto byla transpozice směrnice EU provedena v neprospěch státu - omezením jeho manévrovatelnosti na trhu. Postavení zadavatele a soutěžícího v ZVZ je pokusem o spojení nespojitelného, tedy zájmů k dosažení hospodárnosti při výdajích státu a zájmů na kontrolu úředníka. Ve směrnici jsou preferovány způsoby zadání s využitím jednání mezi zadavatelem a uchazeči. Otevřené řízení je chápáno jako způsob zjišťování zájemců o veřejnou zakázku, nejde (jako nakonec v ZVZ) o administrativní a pasivní postup při výběru dodavatele, který již není závislý na vůli zadavatele a vůli uchazečů.

Nevýhody státu jako účastníka trhu

Proč stát sám sebe omezuje? Stát je organizované násilí ve prospěch politických stran, respektive voličů, kteří volili - a v dalších volbách pravděpodobně budou volit - politiky dosazené na vedoucí posty výkonné moci. O nevýhodném postavení státu na trhu vědí všichni, ale nemohou nic dělat, neboť stát zastupuje i podnikatele, kteří používají různých praktik, včetně nekalé soutěže vůči státu. Stát musí jít na ruku i nekalým soutěžícím, neboť jeho moc je závislá i na nich, byť za cenu nehospodárných výdajů. Ekonomicky jednající stát je utopií, neboť v demokracii vždy musí mít moc většina (početnější nebo ekonomicky silnější) na úkor menšiny. To ale samozřejmě neznamená, že tyto stinné stránky parlamentní demokracie budou zneužívány k obhajobě korupčního jednání státních úředníků při zadávání veřejných zakázek.

Stát se účastní přerozdělování zisků prostřednictvím státního rozpočtu. Nejlépe by bylo, kdyby to vůbec nedělal. To znamená žádné daně a žádné skryté zvýhodňování nekale soutěžících podnikatelů na trhu. Liberálním východiskem je snižovat nemorální daně a poplatky, které jsou pro zachování základních funkcí státu nezbytné. Jsou jen dvě cesty ke snižování daní. Privatizace služeb státu tam, kde je stát nemusí zajišťovat, respektive kde na ně nemusí mít monopol. Další cestou je hospodárnější alokace té části daní, jež je využívána na zabezpečení chodu státu.

Podstatné je omezit přerozdělování zisků prostřednictvím státu oběma výše uvedenými způsoby. Například daň ze zisku všech podnikajících a zaměstnaných občanů vstupuje do státního rozpočtu podle nastavených daňových pravidel, která je možno považovat z ekonomického hlediska za spravedlivé. Výdaje z rozpočtu při nákupu zboží a služeb na trhu ale nejsou uskutečňovány za standardních tržních podmínek, neboť zde dochází k deformaci a popsaným rozdílům mezi vysoutěženou a tržní cenou. A tak se stávají ziskem výhradně pro konkrétní soutěžící, jimž vzniká (ne)oprávněná výhoda na trhu.

Pokud stát nemá stejné postavení na trhu jako ostatní kupující, nemá ani dodavatel státu stejné postavení jako ostatní prodávající vůči jiným (nestátním) kupujícím. Neobstojí zde argument, že pro všechny prodávající platí stejná pravidla ZVZ. Právě to, že pro prodávající platí podle ZVZ stejná pravidla, je omezuje v jejich svobodě využít veškerých aktivit v nabídce. Základem trhu je neustálá změna, která je založena na nestejném postavení prodávajících, nikoliv na postavení stejném. Fundamentální otázku, totiž jak bychom měli pojímat trh, již zodpověděli Mises a Hayek: „Trh je procesem nepřetržitých změn, nikoli stavem klidu. Je také zřejmé, že to, co udržuje tento proces v nepřetržitém pohybu, je objevování se neočekávaných změn a nekonzistence lidských plánů." ZVZ tuto dynamiku, která dělá trh trhem, nechápe a zavádí statický model založený na tom, že všichni prodávající, kteří chtějí prodat, musí mít stejné podmínky (a stát samozřejmě také).

Shrňme si, které faktory působí v neprospěch hospodárného a svobodného vystupování státu na trhu.

Objektivní faktory

• Politický systém založený na parlamentní demokracii umožňuje zvoleb vzešlou exekutivu ovlivňovat silnějšími skupinami voličů, kterým vláda vděčí za to, že má politickou moc. Patří zde i působení občanských iniciativ, které chtějí kontrolovat aovlivňovat odpovědnost státu za nakládání sdaněmi. Snahy exekutivy legislativně nebo jinými prostředky (usneseními vlády) ovlivnit chování zadavatelů vůči některým dodavatelům budou působit vždy, i když to bude skrytou formou (např. nařizování použití způsobů zadávání veřejných zakázek kurčitým komoditám zboží a služeb).
• Byrokratismus a jeho zákonité dopady na aktivitu státních úředníků. Tento faktor je konstantní, stejně jako jeho výplod (korupce), neboť neumíme úředníkovi zajistit stejnou svobodu na trhu práce jako ostatním zaměstnancům nebo podnikatelům (ve své aktivitě je mj. omezen stropy tarifních platů a co největším množstvím pokynů asměrnic).
• Regulace trhu zemí Evropské unie, i když je třeba uznat, že směrnice EU reguluje pouze tzv. nadlimitní veřejné zakázky, ostatní (podlimitní a malého rozsahu) EU nezajímají a jsou výhradně vpůsobnosti národní legislativy. Přitom (pokud jde o jejich počet) tvoří kolem 90 % všech zakázek. Regulace trhu mezi zeměmi EU je a bude ovlivňována politikou silnějších zemí EU a jejich postavením vorgánech EU.

Subjektivní faktory

• Stát již několik desetiletí nemá odborníky, kteří by byli schopni adekvátně posoudit nabídky složitějších (technologicky vyspělejších) produktů na trhu. Musíme počítat stím, že stát odborníky, kteří by byli na stejné odborné úrovni, jako má prodávající, nikdy mít nebude (po zeštíhlujících kůrách zvlášť). Zákonitě se tedy budou rozevírat nůžky mezi odbornými znalostmi zadavatelů a prodávajících. To, že stát bude kupovat zboží a služby sparametry, které nepotřebuje nebo nemůže efektivně využít, bude mít vzrůstající tendenci.
• Nesprávná aplikace směrnice EU do podmínek Česká republiky. ZVZ zbytečně stanovuje omezení a regulace, které EU nevyžaduje.
• Stát dosud mohl mít výhodu na trhu také tím, že prodávajícím garantoval, že vždy dostanou zaplaceno. Dnes to již neplatí. Vsoučasnosti se vdůsledku rozpočtových škrtů zastavují státní zakázky, zejména voblasti stavebních prací. Důvěra ve vždy platící stát klesá - a nabídkové ceny rostou.
• Rozpočtová politika ČR umí pracovat pouze sročním rozpočtem. Změna současné praxe založené na strnulých a zastaralých postupech rozdělování daní na fungování státu je složitou záležitostí přesahující cíle této eseje. Podstatným aneměnným faktorem současné rozpočtové politiky každopádně je, že vyhlášení veřejné zakázky ajejí plnění musí proběhnout vrámci jednoho rozpočtového roku.

Postupné narovnání nevýhodného postavení státu na trhu je možné

Je tedy možné za objektivně existujících vlivů zlepšit hospodaření státu s daněmi (při nákupech na trhu)? Ano. Lze využít možností, jež nám EU (ještě) dává a odstranit (nebo alespoň podstatně rozvolnit) regulaci postavení kupujícího (státu) a toho, jenž mu prodává. Novela ZVZ (účinná od 1. 4. 2012) je ovšem zase jen kompromisem politických stran a lobbistů „významných voličů".

Nabízí se liberální pohled na transformaci směrnice EU, nikoliv byrokratická řešení. Jediným kritériem, podle kterého lze posoudit korupci úředníka, je hospodárnost zakázky, tj. nejnižší cena a nejvyšší kvalita. Jinak řečeno: „Zadavateli, postupuj si v intencích směrnice EU, jak chceš, ale kontrolovat tě budeme pouze za dosažení hospodárnosti zakázky." Tímto bychom samozřejmě podstatně zvýšili odpovědnost zadavatele a jeho úředníků (dnes jsou za hospodárnost zakázky, která musí především odpovídat regulačním pravidlům ZVZ, zcela neodpovědní). Z tohoto pohledu by bylo možné dojít ke stejnému závěru jako Dominik T. Armenton - ZVZ nelze novelizovat, nýbrž zrušit nebo minimalizovat na výklad směrnice EU v terminologii českého práva.

Jednoduchá řešení ale nejsou ve společnosti, která na ně není připravena, vždy tím nejlepším. Napřed by se proto mělo postupně napravovat nesprávné chápání a zneužívání směrnice EU, k němuž v našich podmínkách dochází pod záminkou boje proti korupci. Okamžitě lze například omezit regulační funkce ZVZ. Až umožníme státnímu úředníkovi chovat se na trhu tržně, teprve pak ho můžeme kontrolovat, zda hospodárně nakládá s daněmi. Hodnoťme u úředníka jeho aktivitu na trhu (dosaženou hospodárností výdajů), nikoliv schopnost bezduše dodržovat směrnice a postupy regulující jeho postavení na trhu. (Kontrola úředního postupu z hlediska hospodárnosti bude samozřejmě složitější, než v současnosti provádí ÚOHS, který jen posuzuje a vykládá, zda úkony zadavatele byly/jsou ve smyslu regulačních pravidel ZVZ. Jistou nadějí je činnost NKÚ. Kontrola hospodárnosti je jeho hlavním smyslem a dosavadní zjištění úřadu týkající se hospodárnosti při zadávání veřejných zakázek jsou směřována správně. NKÚ ve svých zjištěních může obecně konstatovat, že vysoutěžená cena je vyšší, než je cena obvyklá.)

Mezi reálné změny ZVZ patří následující:

• Setkávání poptávky státu snabídkou lze přiblížit zákonitostem trhu, jeho neuspořádanosti a dynamice. Základním principem střetávání nabídky spoptávkou musí být možnost využití jednání svybranými uchazeči o výhodnějších podmínkách, a to i za cenu částečné změny předmětu. Znamenalo by to více využívat (a tedy zjednodušit nebo neregulovat) tzv. dvoukolová řízení, tj. umožnit zadavateli ve druhém kole ve formě aukce vybrat jednoho dodavatele, jehož výrobek je nejen cenově výhodný, ale přesně odpovídá potřebám státu (nemá zbytečné funkce navíc) a je u něj zaručena vysoká kvalita.
• Stát musí získat ztracenou svobodu vrozhodnutí neuzavřít na základě veřejné zakázky smlouvu svítězným uchazečem, když je nehospodárná (nevýhodná). Současné znění ZVZ zadavateli nařizuje u vítězného uchazeče nakoupit, přestože má pochybnosti o jeho schopnosti dostát stanoveného závazku. Ikdyby se svítězným uchazečem zadavatel soudil za nesplnění obdobných dodávek vpředchozích případech, musí sním uzavřít i smlouvu novou.
• Stát nemá odborníky na vymezení předmětu veřejné zakázky a na kontrolu a plnění závazků prodávajícího. Tento primární důvod nehospodárnosti při nakládání sdaňovými prostředky nelze eliminovat vytvářením si vlastních odborníků. Trh nabízí jiné prostředky, kterými lze zvýšit konkurenční boj mezi prodávajícími. ZVZ by měl připustit, že na přípravě veřejné zakázky (ale i na posuzování nabídek či přebírání dodávek a služeb) se budou podílet odborníci zřad podnikající konkurence. Není nic jednoduššího, než nechat působit zákonitosti trhu ve prospěch státu (například tak, že druhý uchazeč vpořadí bude mít právo dohlížet na kvalitu dodávek vítězného uchazeče).
• Stát má časově omezenou dobu účasti na trhu ročním rozpočtem. Proto jsou některé zakázky uspěchané nejen zhlediska přípravy, ale i zhlediska reakce trhu (mohlo by se zapojit více uchazečů). Vůbec se nezapojují zahraniční společnosti, neboť u nich převládají prvky plánovitosti výroby před akceschopností na trhu. Stát by proto měl mít vZVZ při zadávání veřejných zakázek výjimku zjiných právních předpisů (zákon orozpočtových pravidlech, zákon o finanční kontrole), které neumožňují vyhlásit závazek, dokud nemá na účtu rozpočtové prostředky.
• Stát nemůže vnapětí čekat, zda vybraný dodavatel splní závazky a vjaké kvalitě. Jednou ze svobod na trhu je, že kupující má právo si vybrat spolehlivého dodavatele. Iza vyšší ceny má mít jistotu, že se nebude soudit za neplnění termínů, kvality a/nebo že přijde o rozpočtové prostředky. Riziko při výběru kvalitního a spolehlivého dodavatele je pro stát tak vysoké, že uněkterých zakázek (stavební práce, zcela nové řešení investičních celků, nové konstrukce výrobků) by měla převažovat potřeba spolehlivosti dodavatele nad výši nabídkové ceny. Novela ZVZ ovšem šla opačným směrem. Zrušila to, co umožňuje směrnice EU a co je vUnii při zadávání veřejných zakázek běžné - pro pomocné posouzení kvality managementu dodavatele využít celosvětově uznávané certifikáty ISO 9001. Ještě nesmyslnější je nová povinnost uchazeče rozkrýt vlastníky, přičemž ZVZ státu vůbec nedal možnost stouto informací jakkoliv nakládat a využít ji.
• Námitky neúspěšných uchazečů jsou národním sportem, který zabírá prostor správních soudů. Stát se stal štědrým organizátorem konkurenčního boje mezi podnikateli. Každou veřejnou zakázku lze úspěšně napadnout. Ještě nikdo neudělal analýzu užitečnosti pravidla umožňujícího podat kdykoliv a zadarmo námitku, respektive podnět k zahájení správního řízení zmoci úřední. Kolik bylo přijato oprávněných námitek, respektive kolik stát reagováním na ně ušetřil oproti výdajům na soudní úředníky a úředníky ÚOHS? Jsem přesvědčen, že pro stát je systém námitek a podnětů podle ZVZ příčinou záporného salda rozpočtu. Velmi zajímavá by byla také analýza, kolik procent rozpočtu nebylo zdůvodů neúspěšných námitek vynaloženo na původní účel. Vzhledem kdopadům na státní rozpočet by měly být sankce za neúspěšné námitky a podněty až do výše celkové náhrady škody nebo náhradních dražších řešení vdůsledku nerealizované veřejné zakázky, nikoliv směšnými peněžními sankcemi podleZVZ. ZVZ upírá státu právo na vymáhání skutečných náhrad výdajů vzniklých státu zrušením smlouvy, posunutím termínů dodávek apod. Rovnému postavení státu na trhu by prospělo také omezení působnosti ÚOHS při přezkoumávání postupů zadavatelů veřejných zakázek. Zadavatel má možnost reagovat na námitku nebo podnět uchazeče. To, zda reagoval správně, nechť neposuzuje úředník ÚOHS, ale nadřízený zadavatele nebo úředník NKÚ, až bude posuzovat hospodárnost výdajů, nebo správní soud. Tímto by se značně urychlilo námitkové řízení. Uchazeč nemá na trhu žádná práva, neboť trh funguje na principu svobod, nikoliv práv. (Uchazeč se proto nemůže domáhat svých práv na zisk u ÚOHS nebo u soudů).
• ZVZ rozmělňuje osobní odpovědnost zadavatele při hospodárném nakládání srozpočtem. ZVZ není speciálním právním předpisem vůči zákonu 218/2000 Sb., nemůže tedy připouštět výjimky ze zásad hospodárnosti, které jsou v něm uvedeny. VZVZ chybí pro vyjasnění vztahů mezi oběma zákony ustanovení o tom, že pokud je některé ustanovení ZVZ vrozporu sezákonem 218/2000 Sb., nelze je použít.
• Co je to otevřenost? Otevřené konání úředníků pod veřejnou (občanskou) kontrolou je nevýhodou, zejména pro prodávajícího, neboť odhaluje své oprávněné výhody a deformuje ceny na trhu, čímž zvyšuje nemorálnost chování neúspěšných. Je třeba respektovat požadavek prodávajícího na nezveřejnění všech podrobností dodávky spojených svelmi výhodnou cenou pro stát. (Jedinou výjimkou je, že zveřejňování základních údajů o veřejných zakázkách bude součástí zveřejňování základních hospodářských ukazatelů rozpočtu jako celku. Jen tak bude mít zveřejňování smysl, neboť bude provázáno scelkovou hospodářskou politikou vlády.)

Proč jsou snahy o další byrokratizaci zadávání veřejných zakázek marné?

Celá esej argumentuje ve smyslu zvýšení hospodárnosti při nakládání s rozpočtovými prostředky při účasti státu na trhu a zvýšení odpovědnosti úředníka do té míry, že pokud selže (z důvodu korupce nebo neschopnosti), měl by být zjištěn jednoznačný viník.

ZVZ, zejména pak jeho poslední novela, vidí spásu v rozsáhlejší a podrobnější regulaci úředníka, který obdobně jako ve všech oblastech správy a poskytování služeb státu postupuje podle jednoznačných postupů, směrnic a příkazů. Místo odstranění nežádoucích vlivů na trhu se ZVZ zabývá vnitřním problémem byrokratizace státního aparátu. Což do daného zákona nepatří. ZVZ by měl být zákonem o svobodném fungování trhu mezi státem a ostatními účastníky trhu. ZVZ by měl postup státu na trhu regulovat pouze v nezbytné míře a/nebo ve výjimečných situacích (stav krize, válečný stav).

Státní úředník je při rozhodování o veřejných výdajích ovlivňován a omezován (1) nevýhodným postavením státu na trhu (což mu vyhovuje, neboť není motivován vyjednávat a dosahovat nejnižších výdajů, navíc není postižitelný, pokud přesně dodržel formální náležitosti ZVZ); (2) byrokratizací společnosti a mzdovou regulací, při které se nevyplácí úředníkovi jakákoliv aktivita mimo směrnice, pokyny a nařízení.

O nesmyslnosti boje s byrokratismem Ludwig von Mises říká: „Všechny tyto vady jsou vlastní fungování služeb, jejichž kvalitu nelze poměřovat peněžními toky, jež určí výsledný zisk či ztrátu. Je zřejmé, že bychom nikdy nemohli rozpoznat tyto neefektivnosti, kdybychom nemohli porovnávat fungování byrokratického systému s fungováním soukromých podniků. Tento systém ,hanebného' usilování o dosažení zisku umožnil lidem efektivnost hodnotit a poměřovat a přivedl je k úporné snaze o racionalizaci. Tuto situaci ale nelze vyřešit. Musíme se smířit se skutečností, že osvědčené způsoby soukromého podnikání nelze použít v oblastech, jako je policie nebo výběr daní."

Závěr

Vnitřními pravidly lze omezit a regulovat postup úředníka při poskytování služeb občanům. Je to nezbytná podmínka fungování státu jako celku. Žádnými (ani právními) předpisy ale nelze regulovat činnosti úředníka tam, kde nezajišťuje službu státu občanům, a tam, kde vystupuje v systému založeném na úplné svobodě účastníků systému (trhu).

Trh zboží a služeb je založen na neustálých změnách, které jsou hybnou silou zdravého trhu a které jsou neustále generovány svobodnou a měnící se vůlí poptávajícího a nabízejícího. Nesvobodný účastník trhu škodí jednak sobě, jednak ostatním účastníkům trhu, neboť snižuje aktivitu na trhu, a tím i konkurenceschopnost.

ZVZ je zákonem, který si nezaslouží novelizaci, nýbrž zrušení. ZVZ se výhradně zabývá vnitřními byrokratickými problémy státních úředníků a garantuje práva jen některých účastníků trhu (prodávajících) na to, že se jimi stát musí zabývat. Převážná většina neopodstatněných regulací v ZVZ jde nad rámec závazků ČR v EU vyjádřených ve  směrnici EU. Zásadní chybou ZVZ je snaha vstupovat do ekonomických zákonitostí právním předpisem. Právo není k tomu, aby řešilo ekonomické problémy.

Pokud ZVZ nelze zrušit okamžitě, je možno alespoň eliminovat jeho negativní dopady na hospodárné nakládání s daněmi občanů. Možnosti nastíněné v této eseji nejsou vyčerpávající a trvale platné. Vychází z liberálního pohledu na směrnici EU a způsobu její aplikace v České republice. Pokud má ZVZ v nějaké podobě (dočasně) plnit svou úlohu, nemohou jej přepracovat zanícení bojovníci s korupcí, ale jiní, zejména ekonomové a politologové.

Použité zdroje

Armentano, Dominik T.: Proč odstranit protimonopolní zákonodárství, Liberální institut, Praha 2000.

Kirzner, Israel: Jak fungují trhy, Liberální institut, Praha 1998.

Transparency International - Česká republika: Odhad neefektivně vynaložených veřejných zdrojů ve veřejných zakázkách v ČR 2004.

Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby.

Autor od roku 1994 připravuje veřejné zakázky u ústředních orgánů státní správy. Je absolventem CEVRO akademie a účinnost protikorupčních opatření posuzuje z pohledu ekonomického liberalismu.

Diskuse