Ještě k pražské parádě hrdosti

Alexander Tomský | 5. 9. 2012

Poslat do Kindlu

---

Ty tam jsou kdysi povinné prvomájové pochody s transparenty, mávátky, tanečky a alegorickými vozy, a přesto se jako by vrátily v podobě daleko barevnějšího letního bláznivého karnevalu homosexuálních menšin, těch zmalovaných, polonahých těl i tváří třetího pohlaví. Přemítám, co chtějí tou parádou demonstrovat a snad i prosadit.

Hrdost, jak čteme zřejmě kvůli cizincům v anglickém názvu? Staří Řekové by se divili. Aristotéles definuje homosexualitu jako deprivaci, asi jako slepotu či hluchotu, a tak jako schází zrak a sluch, tak i v této náhradní sexualitě musí něco chybět - vztah dvou sexuálně hluboce odlišných a plodných protikladů lidského rodu. Tolerantní Řekové takovou újmu považovali za nešťastnou. Je-li tomu tak, nemá to nic společného s hrdostí, jde spíš o zuřivou reakci na minulost, na dávné pronásledování.

Že by šlo o snahu prosadit větší politickou toleranci? Také těžko. V politicky liberální společnosti a pod prosazovanou vládou korektnosti je každý výrok nesouhlasu s menšinovým životním stylem okamžitě diskvalifikován a považován za fašizoidní předsudek. Přiznám se, že pohled na muchlající se mužské páry je mi ještě o trochu nepříjemnější, než když v metru tak často vidím nechutně do sebe vpité páry heterosexuálních milenců.

Jakmile převedeme sociální chování na práva, vzniká problém. Má veřejnost právo na stud? S vnitřním pocitem ovšem žádná paráda ani exhibice nic nenadělá. Spíš naopak.

Problematický je jen homosexuální požadavek na skupinová práva v liberální individualistické společnosti. Úřední sňatek už dávno není povinný a poměrně rozšířené spolužití „na divoko" už přece téměř nikomu nevadí. Značnou frekvenci partnerských rozchodů „papíry" poněkud komplikují a prodražují. Jde tedy opět o demonstraci namířenou do minulosti. Jde o to prosadit mínění, že soužití stejného pohlaví je stejně normativní jako to většinové. To ovšem není pravda, stát už dávno nenapodobuje církev, z ložnice vycouval a zajímá jej jenom ochrana dětí, a protože manželství je smlouva, tak i spravedlivé dělení majetku. Jestli je adopce dětí netradičními páry plnohodnotná pro jejich rozvoj, o tom by snad měli rozhodovat pediatři. Většinovou společnost i v tomto případě žádný karneval přesvědčit nemůže. Spíš naopak.

A pak je tu ještě čtvrté pohlaví - asexuální. Podle studie kanadského profesora Anthonyho Bogaerta z Brocké univerzity má naše přesexualizovaná kultura negativní dopad na pohlavní pud. Máme už jedno procento mladých lidí, kteří odmítají sex, a jejich počet prudce stoupá.

Zdá se, že i s tou tradiční veřejnou exhibicí nahoty a erotiky něco v nepořádku bude.

Text původně vyšel v časopisu Týždeň.

Revue Politika 9/2012

Poslat do Kindlu

---

Diskuse