Pussy Riot a české zrcadlo

Ondřej Šlechta | 27. 6. 2012

Poslat do Kindlu

---

Stovky lidí v Praze v rámci Týdne svobody připojily na speciální zeď své vzkazy určené členkám vězněné ruské kapely Pussy Riot. Mottem druhého ročníku Týdne svobody byla „svoboda slova" a organizátoři si jako aktuální příklad vybrali zmíněné ruské punkrockerky, z nichž tři jsou za kritiku politiky prezidenta Vladimira Putina ve vězení.

Co se stalo? V březnu letošního roku byly tři členky Pussy Riot zatčeny za to, že si do moskevského chrámu Krista Spasitele přinesly aparaturu a zapěly píseň „Bohorodičko, vyžeň Putina!". Vzhledem k poměrně drakonickým ruským zákonům hrozí mladým provokatérkám za trestný čin výtržnictví (zvlášť na české poměry) neuvěřitelný trest - 7 let vězení!

Sedm let je na mladý život a za zmiňovaný čin skutečně mnoho. Tak mnoho, že výši trestu (nedělejme si iluze, že ruský soud v případě jejich odsouzení sáhne po dolní hranici) neobhájí ani fakt, že konzervativní ruská společnost je na urážlivou performanci v jednom z center pravoslaví logicky více citlivá, než by na podobnou akci byla veřejnost v ateistické ČR.

Zarážející, avšak v případě současného ministra zahraničí již nijak nepřekvapující reakcí je vyjádření Karla Schwarzenberga. Ten na zeď podpory napsal vězněným členkám Pussy Riot doslova následující vzkaz: „Holky z Pussy Riot jsou opravdu báječné. Já je opravdu obdivuji, protože mají odvahu. Jsou krásné, mají smysl pro humor a mají kuráž." „Rusko získá svou svobodu," neopomněl dodat přihlížejícím novinářům.

Skutečně má ministr zahraničních věcí suverénního státu potřebu vyjadřovat se takto nediplomaticky?

Od šéfa diplomacie, který je založením spíše globalistický idealista než pragmatik a jehož rezort „prosazování demokracie a lidských práv ve světě" (jakkoli v praxi selektivní) považuje za vlajkovou loď a otázku č. 1, se kritika putinovského Ruska tak nějak očekává. Potud v pořádku.

Fór je v tom sledovat „konzervativního gentlemana", jak „obdivuje" v zásadě velmi nenoblesní a neslušné jednání. I když se nám věznění zpívajících opozičních aktivistek nemusí - například s ohledem na zkušenosti s případem The Plastic People of the Universe - líbit, vykřikovat sprostá hesla v chrámu asi není ta správná cesta hodná následování. Ona totiž zmíněná performance nebyla jen o hesle „Богородица, Путина прогони" („bohorodičko, vyžeň Putina"), ale i o jiných větách, třeba „срань, срань, срань Господня" (viz Překladač Google), což se do médií zcela náhodou nevešlo.

Nezbývá než se zeptat: Zachoval by se ministr zahraničí stejně v případě, kdy by například američtí protiváleční aktivisté zazpívali sprostou píseň na Arlingtonském hřbitově, kde se tradičně pohřbívají padlí od občanské války až po válku v Iráku? A koho by obdivoval, kdyby se ruská politická znaménka obrátila a policie pozatýkala zpívající ruské konzervativní popy a stoupence putinismu?

Hádejte. Ke zdůvodnění odpovědi vlastně nemusíme vymýšlet analogie, ale bohatě nám stačí domácí zkušenost. Svým způsobem má totiž česká společnost také svoji kauzu ve stylu Pussy Riot, byť ne tolik mediálně zajímavou.

Co jiného než politický proces je kauza „nálepkových extremistů" Vondrák, Dupová a spol.? Obžalovaným hrozí (a teď se podržte!) 5-9 let vězení za „podporu a propagaci hnutí potlačujícího práva a svobody občanů" jenom proto, že kdysi vylepili jakési samolepky s heslem „Evropo, povstaň!". V rámci Týdne svobody o této kauze nepadlo ani slovo, zřejmě proto, že obžalovaní nestojí na správné straně barikády, jelikož jsou „pravicoví extremisté". Ale otázka je stejná jako v případě Pussy Riot: Zaslouží si myšlenka a její verbální vyjádření několikaletý drakonický trest odnětí svobody?

Právě pokrytecký přístup „není myšlenka jako myšlenka" je důvodem, proč jsou řeči 90 % českých politiků o lidských právech a svobodě slova kýč a mlácení moralistické slámy. Stačí jim nastavit zrcadlo.

Revue Politika 6/2012

Poslat do Kindlu

---

Diskuse