Revue Politika doporučuje (5/2012)

Redaktoři Revue Politika se často setkávají se zajímavými knihami, časopisy, články nebo filmy. Nezřídka se o nich ale ví méně, než by stálo za to. Proto vznikla rubrika „Revue Politika doporučuje", v níž příležitostně naleznete tipy, které by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.

Energetická bezpečnost a mezinárodní politika

Professional Publishing, 2011, 155 s.

Účastníci konference pořádané Vysokou školou mezinárodních a veřejných vztahů 12. dubna 2011 v Senátu Parlamentu České republiky rokovali o problematice energetické bezpečnosti, jejímž výsledkem je 168stránkový výstup. Obdobnou publikaci již zmíněné pracoviště vydalo v roce 2008: energetická bezpečnost je na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů dlouhodobým objektem podrobného bádání.

Objektivní posouzení hrozeb a rizik spojených s energetickou bezpečností je ve značné míře podmíněno kvalitou informací spojenou se schopností jejich vyhodnocování. Z odborného hlediska publikaci zahajují příspěvky teoretického charakteru, které zasazují problematiku do patřičného společenského, politického a ekonomického kontextu. Profesor Oskar Krejčí se v příspěvku „Geopolitika a energetika" zabývá energetickými zájmy jednotlivých mocností a politickým bojem o strategické suroviny. Naproti tomu právník profesor Alexander Bělohlávek podrobně rozebírá právní aspekty energetické suverenity a přímých zahraničních investic v energetice. Ilona Švihlíková se ve svém příspěvku věnuje historii a vývoji ropného kartelu OPEC a rovněž vývoji trhu s ropou obecně. V dalších příspěvcích věnovali autoři pozornost jak evropské koncepci energetické bezpečnosti, tak energetické bezpečnosti Slovenska či problematice dodávek plynu a ropných derivátů z Ruska. Publikace vhodně doplňuje studentská sekce, ve které svými příspěvky přispěli studenti VŠMVV z Prahy i Bratislavy.

Publikaci je vzhledem k tomu, že její meritum je v mediálním i odborném prostředí stále nedostatečně reflektováno, potřeba považovat za důležitý text. Její váhu ale snižuje fakt, že v řadě příspěvků se až příliš často objevují překlepy a stylistické neobratnosti.

---

Robert Nisbet: Politický konservatismus: sen a realita

Leda, 2011, 206 s.

Americký sociolog Robert Nisbet ve své knize analyticky a velmi precizně vysvětluje fenomén politického konzervatismu. Nisbet konzervatismus spolu se socialismem a liberalismem řadí ke třem hlavním politickým ideologiím současnosti, ale na druhou stranu odmítá jednoznačnou definici konzervatismu a trochu paradoxně konzervatismus sám za ideologii ani nepovažuje.

Nisbet vychází z přesvědčení, že jsme formováni tradicí a loajalitou vůči vlastní civilizaci a národní kultuře, z níž pocházíme. Že bychom z ní měli vybírat všechno prověřené a zásadní. Nejen proto, že jsme vděčni svým předchůdcům, ale také proto, že pravá „politika znamená dát hlas mrtvým", a rovněž díky vědomí, že nepochopíme, kde jsme, natož kam jdeme, pokud nepochopíme, kde jsme byli až dosud. Konzervativní instinkt, který Nisbet nazývá „solidním předsudkem", je podle autora „slabou nadějí, že svět může být lepší, nadějí, která skomírá po boku zdrcujícího přesvědčení, že všechno může být daleko horší".

Nisbet v tradici Edmunda Burkeho dokonale vykládá skeptické, umírněné politické zásady svobody a občanské společnosti a formuluje konzervativní odpor vůči sociálnímu inženýrství, popírání lidské přirozenosti a vůči konstruktivistickému, lidskou přirozenost popírajícímu jednání.

---

Pavel Telička, Karel Barták: Kterak jsme vstupovali

Paseka, 2003, 272 s.

V roce 2003, tedy těsně po ukončení přístupových jednání České republiky s EU, se dva jejich aktéři rozhodli sepsat své zážitky a takřka okamžitou výpověď ze zhruba pětiletého procesu přístupu jednoho státu k evropskému integračnímu celku. Publikace o 272 stranách je koncipována jako vyprávění dvou osob o jednotlivých tematických celcích přístupových jednání, dochází k vzájemné interakci mezi nimi; právě autoři dodávají memoárové knize přidanou hodnotu. Prvním z nich je Pavel Telička, kariérní diplomat, který v popisovaném období vystřídal pozice náměstka ministra zahraničí, státního tajemníka a hlavního vyjednavače České republiky pro přistoupení k EU a následně českého velvyslance při EU.

Mezi tematicky nejobsáhlejší pasáže patří jednání o Schengenu, tedy volném pohybu osob. Jak poodhaluje druhý z autorů, Karel Barták, motivace Německa k zavedení sedmiletého přechodného období (uzavření pracovního trhu pro nově přistoupivší země z východní Evropy) bylo nutné hledat ve vnitropolitických hrách největší unijní ekonomiky. Telička explicitně popisuje své zoufalství, když byla česká delegace tlačena do pozice, aby studiemi podložila „bezpečnost" otevření německého pracovního trhu. Tyto studie, zkoumající případnou masovou pracovní migraci do Německa, samozřejmě neexistovaly a český vyjednávací tým byl konfrontován pouze s politickými, nikoliv reálnými argumenty. Telička a Barták přinášejí vyčerpávající pohled praktiků do útrob europolitiky.

Rychlost vydání knihy měla pozitivní efekt na přítomnost značného množství osobitých detailů z jednání, na které by si autoři s větším časovým odstupem nevzpomněli, promítla se ale negativně do struktury publikace. Zcela chybí například obsah; text působí trochu jako transkript předlouhého rozhovoru. Silnější tematické rozčlenění, které lze v knize cítit, by mohlo být pro přehlednost zdůrazněno, na škodu by nebyl ani pevnější chronologický koncept. Knihu lze doporučit studentům a praktikům diplomacie, ale i zájemcům o evropské právo a mechanismy.

Připravili Ondřej Šlechta a Jakub Janda.

Diskuse