Západ versus východ

Snižovat rozdíly mezi regiony neumí ani Německo

Rozbité ulice, tiché továrny, nezájem dělníků. Východní Německo v roce 1992? Ano, ale také některé dnešní části někdejšího Německa západního.

Uhelný důl Graf Bismarck v Gelsenkirchenu byl kdysi jedním z největších uhelných dolů v Německu. Uhelná a ocelářská produkce zde téměř vymřely, z čehož se město, stejně jako mnoho dalších v Porúří, nevzpamatovalo. Nezaměstnanost zde dosahuje 14,6 %, podobně jako v Irsku. Z 258 000 obyvatel dostává téměř třetina nějaké dávky. V roce 2016 bude Gelsenkirchen předlužený a bude omezovat investice. „Město, které nemůže investovat, bude kaput," říká jeho mluvčí Martin Schulmann.

Mezitím se na východě lesknou nově opravené chodníky, prostorné univerzitní kampusy a krásně opravená centra měst. Od sjednocení v roce 1990 přiteklo do východní části 1,3 bilionu eur. Němci z chudších částí západního Německa si myslí, že si z těchto peněz také něco zaslouží.

Porúří si stěžuje desetiletí. Názor, že chudí západní Němci vybavují ty východní luxusem, zaujal a v Severním Porýní-Vestfálsku, kde se Porúří nachází, oživil debatu před květnovými volbami. Hlavním terčem stížností je „Pakt solidarity 2", v rámci něhož bude do šesti východních států převedeno během období let 2005-2019 celkem 156,5 miliard eur.

Podle Gelsenkirchenu tvoří příspěvek do tohoto paktu třetinu jeho 850 milionového dluhu. Pomoc by měla být rozdělována podle potřeb, ne podle ručiček kompasu, říkají starostové v Porúří. Jenže východní Němci jsou opačného názoru: „Lidé s problémy by neměli kopat do jiných lidi s jejich problémy," říká Branibor Matthias Platzeck.

Na východě ke změnám k lepšímu sice došlo, mzda na hlavu se tam ale stále pohybuje na úrovni 70 % mezd na západě. Místní výnosy z daní jsou na úrovni 60 %. I to přispívá k ospravedlnění paktu solidarity. Navíc sbližování západu s východem od roku 1990 zpomalilo. Některé regiony, například „silikonové Sasko" poblíž Drážďan, rostou. Jiné stárnou a vyprazdňují se. Jen několik velkých korporací je plných velmi dobře placených manažerů. Většina východních firem tvoří dřívější, méně lukrativní články dodavatelského řetězce.

Nasupení lidé z Porúří mají jen malou naději, že si z koláče solidarity, který se zmenšuje a po roce 2019 už nebude, také něco vezmou. Otevřeli však debatu o třech vzájemně propojených otázkách.

První se týká západoněmecké infrastruktury, která v porovnání s tou na výhodě vypadá přímo snobsky. Na druhou stranu, pokud berete v potaz amortizaci, jsou veřejné investice do západoněmecké infrastruktury záporné, říká Klaus-Heiner Röhl z kolínského Institutu pro ekonomický výzkum.

Druhou otázkou je, jaké principy by měly rozhodovat o přidělování pomoci chudším regionům. Pomoc by měla mířit městům s vysokou nezaměstnaností nežli chudým oblastem, které jen ztrácejí obyvatele. Pár stovek milionů eur ročně by chudým západoněmeckým oblastem stačilo. A debata se ještě přiostří v roce 2019, kdy stávající pravidla pro transfery mezi spolkovými zeměmi skončí (vloni tak ze západu na východ přiteklo 7,3 miliard eur).

A pak je zde otázka, zda peníze vůbec mohou něco změnit, tedy snížit existující regionální rozdíly. Po desetiletí dotovaná těžba uhlí patrně transformaci Porúří zbrzdila. Gelsenkirchen statečně zkouší nové věci a snížil už tak vysokou míru nezaměstnanosti. Oblast nad Graf Bismarckem prošla nákladnou sanací a dnes slouží k investicím a bydlení. Nájmy jsou však nehorázně vysoké. Ambice města podnikat v oblasti solární energie vzaly za své v únoru, kdy Scheuten Solar, Nizozemci vlastněná společnost, přešla do insolvence.

Německo se zkrátka „musí naučit žít s faktem, že některé oblasti prosperují a jiné ne," říká Jutta Günther z Institutu pro ekonomický výzkum v Halle. Návrat Porúří na výsluní je možný, ale bude to trvat ještě desítky let.

Z časopisu The Economist, 31. 3. 2012, přeložila a redakčně upravila Iveta Frízlová.

Diskuse