Ještě „Raz Putin“

Vladimír Putin je staronovým ruským prezidentem. Co od něj v příštích letech může Rusko a okolní svět očekávat?

Slabší, než kdy předtím

Vladimír Putin ve volbách sice zvítězil, ale dosáhl oproti dřívějšku mnohem slabšího výsledku. Celkově 63,6 % hlasů je dokonce horší skóre než výsledek Dmitrije Medveděva v roce 2008, který tehdy obdržel rovných 70 %.

Putin ztratil podporu především ve velkých městech, například v Moskvě pro něj dokonce hlasovalo méně než 50 % voličů. S přihlédnutím k tomu, že to byla právě velká ruská města, kde se koncentrovaly nedávné protivládní protesty, rýsuje se situace, že Putin bude mít nadále jistou bezkonkurenční podporu ruské periferie, ale bude se muset vyrovnat s rostoucím významem střední třídy velkých měst, které dosavadní systém centrálně řízené suverénní demokracie a ekonomiky nevyhovuje.

Je nepravděpodobné, že by současný vládní systém dokázal velkoměstskou střední třídu získat na svoji stranu bez upřímně míněných liberálních reforem, které jsou dlouhodobě požadovány. Výsledkem bude, že mimoparlamentní opozice, jejíž pouliční revolta neuspěla, bude v nadcházejícím čase specifikovat a konkretizovat své požadavky, což pravděpodobně povede ke vzniku nových politických stran, které ale zatím nebudou mít dostatek síly, aby své cíle přetavily v konkrétní a realizovaný politický program.

Politické výzvy

V květnu letošního roku dojde k oficiální prezidentské inauguraci a Vladimír Putin již dříve avizoval, že premiérem jmenuje dosavadního prezidenta Dmitrije Medveděva. Ten bude jako předseda vlády nadále zastávat linii akcentující větší ekonomickou modernizaci a boj s korupcí, ale jeho problémem bude, že díky současné výměně v Kremlu bude chápán jako loutka, která pět let zahřívala Putinovi trůn.

Společenské klima se bude Putin snažit udržet v klidu, a za tím účelem se tak spolehne na osvědčenou taktiku - sanovat materiální potřeby Rusů a ruský sociální systém, což ale může dlouhodobě ohrožovat stabilitu rozpočtu. Ve čtvrtém kvartále letošního roku by se mohly objevit první ekonomické komplikace, které staronového prezidenta donutí přistoupit ke zdražování a dalším nepopulárním krokům, jako je zvyšování daní, což by opět mohlo povzbudit aktivity opozice.

Na druhou stranu je možné, že by Putin mohl Medveděva na postu předsedy vlády nahradit někým jiným. V ruských médiích se už před časem mluvilo o bývalém ministrovi financí Kudrinovi. Alexej Kudrin je architektem ekonomické stabilizace postsovětského Ruska, systému rezervních fondů a jeho jmenování by mohlo být z Putinovy strany chytrým krokem, jak vyslat pozitivní signál směrem k opozici.

Ekonomika

I když bude mít očekávaný růst sociálních výdajů během Putinova prezidentství pozitivní dopad na některá odvětví a přispěje k podpoře maloobchodního sektoru, ruská vláda bude v budoucnu nucena zvyšovat daně, zejména pokud budou mezinárodní ceny ropy opět klesat. Vyšší zdanění se pravděpodobně dotkne tabákových výrobků, alkoholu a luxusního zboží, což bude živit černou ekonomiku. Vnitřní boj mezi hlavami velkých státních podniků, jež jsou Putinovými spojenci, bude mít za následek odklad privatizace takových aktiv, jako je například prodej menšinových podílů ropného gigantu Rosněft, které jsou v jednání už několik let pod záminkou čekání na lepší mezinárodně ekonomické podmínky. To může brzdit zájem zahraničních investorů, jejichž investice jsou pro budoucí ekonomickou prosperitu Ruska klíčové.

Rusko ve světě

Putin bude v zahraniční politice navazovat na obraz, který pomáhal budovat i jako ruský premiér, ale zároveň také čerpat z dobrých, mnohdy i vynikajících a srdečných vztahů, které v minulosti navázal s řadou významných světových politiků. Těžko se od nich bude odchylovat a těžko bude riskovat nějaký radikální krok, jakým bylo například řešení jihoosetinské krize v roce 2008. Negativní stanovisko k americké protiraketové obraně a důraz na multipolární charakter mezinárodních vztahů jsou pak dlouhodobými stálicemi ruské zahraniční politiky.

Vývoj vztahů se Spojenými státy závisí na tom, zda Barack Obama obhájí prezidentský mandát, popřípadě který republikánský kandidát jej nahradí. Vztah Spojených států k Rusku a mezinárodnímu dění obecně z hlediska způsobu řešení konfliktních otázek také bude do značné míry podmiňovat ruský postoj k otázkám íránského jaderného programu nebo Sýrie.

Putin pocítí překážky i v zahraniční politice - vývoj vztahů s Čínou je natolik citlivá otázka, že pokus o dálnovýchodní mocenskou politiku je nemožný. Ruské zájmy v Evropě a postsovětském prostoru zase bude limitovat snaha neohrozit strategické partnerství s Německem. Určité okno příležitostí se otevírá na Ukrajině, částečně na Kavkaze, kde ovšem bude muset Putin počítat i s tureckými zájmy. Velmi důležitou výzvou v zahraniční politice Ruska se stane konsolidace a kontrola středoasijského prostoru. Moskva bude pokračovat v posilování svého vlivu v někdejších sovětských republikách. Celní unie mezi Běloruskem, Ruskem a Kazachstánem bude fungovat a prohlubovat se směrem k jednotnému hospodářskému prostoru, který je předstupněm k budování v minulosti několikrát avizovaného „Eurasijského svazu".

Diskuse