Češi si za své problémy mohou sami

Ota Filip | 7. 3. 2012

Poslat do Kindlu

---

V posledním čísle Revue Politika jsem četl článek Davida Hanáka „Německá Evropa, nebo evropské Německo?" s podtitulem „Frankfurt novým srdcem Říše". Po přečtení mě napadlo, že my, Češi, když jsme v malérech, tak odpovědnost za ně vždy hledáme a nacházíme u jiných. Za Mnichov 1938 nesou odpovědnost Francouzi a Angličané, jen my, holubičí nátury, ne. O protektorátu pomlčím. Za mizérii let od února 1948 do listopadu 1989 mohou Rusáci a teď, v obnovené české demokracii, svádíme naše nesnáze na Německo, novodobou „říši".

Prostě: za naše maléry může vždy někdo jiný, nikdy však my sami.

Když ne vždy, tak často vyvoláváme, abychom zastřeli naši odpovědnost za sebe, zlé duchy, teď právě se nám hodí Německo, podle Davida Hanáka jakýsi oživlý pohrobek Franské říše nebo Římské říše národa německého. Není prý už třeba, aby wehrmacht dobýval území - ani to české -, protože mocné frankfurtské banky, „srdce nové říše", si mohou cokoliv, území i vliv, koupit.

A víte, že na tom cosi je?

Vzpomínám na počátek devadesátých let dvacátého století, kdy za dolary - a hlavně za marky - si mohli „zápaďáci" v České republice koupit cokoliv. Žádnému z českých „podnikatelů" nemusel západní kupec nasazovat na spánek revolver. Stačilo vytáhnout šekovou knížku a četným českým „podnikatelům", jinak prý vlastencům, poskočilo srdce radostí, když si přečetli výpis ze svého tajného konta v té nebo oné švýcarské bance.

Byl jsem při tom, když jeden finančně přemocný německý vydavatel (jehož pověst je tady tak mizerná, že v jeho zdejším tisku publikují třetitřídní, hladovějící básníci nebo spisovatelé jen v případě, že jsou finančně na mizině) skupoval české noviny, včetně regionálních listů, a jak se čeští, po devizách lační vydavatelé (a prý „vlastenci") doslova drali o to, aby si je německý nakladatel, mimo jiné i největší vydavatel pornočasopisů, koupil. A teď tam doma máte nadělení: většina českého tisku je v rukách převážně německých vydavatelů. Češi se buď prodali, nebo nechali koupit...

Lokajské „čecháčkovství" je bankám ve Frankfurtu lhostejné. Čtu pravidelně věstník největší frankfurtské banky a české „lokajství", obchody, politiku, podrazy, korupci a „tunelování" nezaznamenává. Banky totiž mají globální starosti. Ve srovnání s rizikovými miliardovými „kšefty", které němečtí (a nejen němečtí) bankéři realizují v Číně, Indii či v Brazílii, je české „lokajství" pro pány v hořejších poschodích frankfurtských (a nejen frankfurtských) bank spíše jen trapným než užitečným jevem.

A že se Merkelová se Sarkozym ujali vedení v Evropě?

Připouštím to; také mi není dobře, když pomyslím na kancléřčiny intriky s cílem zůstat u moci. Ale nedá se nic dělat, německý lid si Merkelovou zvolil, tak s tím „nadělením" bude muset do příštích voleb, právě tak jako Češi s knížetem Schwarzenbergen a jinými politickými celebritami, se zaťatými zuby žít a vydržet.

A když už David Hanák kritizuje - z velké části právem - současné Německo coby evropskou hospodářskou politickou velmoc číslo jedna, když se mu - právě tak jako mně - tato role sjednoceného Německa nezamlouvá, tak by nám měl prozradit, kdo by měl v Evropě, sjednocené už jen hroutícím se eurem, vedoucí roli místo Německa a Francie převzít, zvláště teď, kdy Anglie nechce mít s Evropou nic společného? (To, že Londýn rád kasíruje evropské subvence do neproduktivního anglického zemědělství, nyní nechme stranou.) Měl by nebo mohl by třeba kníže Schwarzenberg s maďarským ministerským předsedou nahradit Merkelovou a Sarkozyho? Mohlo by vedoucí roli v Evropě sehrávat Bulharsko s Rumunskem, Litva s Portugalskem, Španělsko se Slovenskem nebo Lucembursko s Itálií?

Revue Politika 3/2012

Poslat do Kindlu

---

Diskuse