Zoufalství republikánů

Před primárkami odpadli téměř všichni nadějní kandidáti

Ondřej Šlechta | 2. 1. 2012

Poslat do Kindlu

---

Před stranickými primárkami, které rozhodnou o tom, koho vyšlou republikáni do boje o Bílý dům proti současnému prezidentovi Baracku Obamovi, stihlo republikány další nepříjemné překvapení. Poté co vyhasly naděje vkládané do texaského guvernéra Ricka Perryho, který totálně pohořel v televizní debatě, „pozastavil kampaň" také byznysmen a bývalý šéf fastfoodového řetězce Godfather´s pizza Herman Cain. Tomu zlomilo vaz obvinění, že je dlouhodobě nevěrný manželce a následné tvrzení několika žen, které měl Cain údajně sexuálně vydírat.

Právě Cain jako černošský konzervativní kandidát mohl využít hněvu, který vůči Obamovi v republikánské straně panuje a tak trochu demokratům vrátit políček z roku 2008, kdy Obamovi dopomohla k vítězství kritika konzervativní politiky ve spojení se zdůrazňováním jeho etnického původu. Cain ale nebyl připraven na intenzivní pozornost médií. Řada jízlivých hlasů na jeho adresu tvrdila, že se vůbec nevyzná v zahraniční politice. To potvrdil v následujících televizních debatách, kde se dopustil řady mediální přehmatů a nakonec zmotal odpověď na otázku, kde leží Libye.

Na špici průzkumů se nyní opět objevil bývalý šéf Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich, jehož kampaň provázely od začátku personální a finanční problémy a byl prakticky odepsán. Chytře ale čekal v záloze a mezitím, co postupně pohasínaly hvězdy kandidátů Bachmannové, Perryho a Caina, připravil svůj návrat. Pro konzervativní republikány asi bude východiskem, i když mnozí na jeho adresu říkají, že je již za politickým zenitem. Poslední z kandidátů, Mitt Romney, je mnoha republikány obviňován, že ve skutečnosti zastává liberální (v americkém pojetí levicové) názory. Pravdou je, že Romney ještě jako guvernér zavedl v Massachusetts zdravotní reformu, kterou Obama později označil za model pro reformu celoamerickou a navzdory úsilí republikánů nakonec protlačil Kongresem.

Kromě Gingriche a Romneyho se v pozadí rýsuje eventualita v podobě oblíbeného Rona Paula. Jak se ale ukázalo v minulých volbách, Paulovi naslouchá veřejnost především na facebooku, twitteru, v televizi, ale když má popularitu přetavit v reálná volební čísla, z nějakého důvodu se mu to nedaří.

Kdo bude příštím americkým prezidentem, je otázka, na jejíž zodpovězení musíme ještě rok čekat. Už teď to ale vypadá, že volby mají svého prvního poraženého. Je jím konzervativní křídlo republikánské strany. To dokázalo prostřednictvím iniciativy Tea Party více než dva roky intenzivně kritizovat stávající poměry a mobilizovat americkou veřejnost proti politice Obamovy administrativy, ale rozhodující bitvy se účastnit nebude. Navzdory častému odvolávání se na úspěšné americké prezidenty minulosti (Washinghtona a Reagana) nedokázalo vygenerovat důstojného kandidáta na roli jejich nástupce. Zdá se tak, že konzervativní revoluce deklarovaná hnutím čajového dýchánku se nekoná, což by mělo vést k zamyšlení, proč podobná hnutí selhávají v okamžiku, kdy mají reálný hněv frustrovaných občanů proměnit v politický úspěch. Výborný bonmot v této souvislosti nabídla americká PR odbornice Rosemary Valentová, když s notnou dávkou nadsázky prohlásila, že Tea Party a Occupy Wall Street se sloučí v jednu umírněnou stranu, neovlivní politiku, ale budou dobré pro satiru v sobotní televizní show.

Revue Politika 1/2012

Poslat do Kindlu

---

Diskuse