O krizi východního křesťanství

Rozhovor s profesorem Alexandrem Saganem

Patriarcha Kiril navrhl vytvořit na území bývalé ruské říše společnou civilizaci - Ruský svět. Klíčový význam pro uskutečnění této koncepce má Ukrajina. Podle patriarchových slov to byl Kyjev, kdo „sjednotil ruské země a rozdělená plemena a přinesl na Rus křesťanství (...) Ukrajina musí v těchto tradicích pokračovat". Ruská církev se ovšem již velmi dlouho snaží podřídit si veškeré pravoslavné náboženství. Píše o tom i Bartoloměj Čenščik na polském Portále zahraničních věcí (www.psz.pl). Patrně i proto se prezident Viktor Janukovyč nedávno stal prvním ukrajinským laureátem ceny patriarchy Alexeje II. za „upevnění jednoty pravoslavných národů a rozšíření křesťanských hodnot v životě společnosti".

Pane Sagane, víme o rozkolu pravoslavného náboženství na Ukrajině a stížnostech ze strany Ukrajinské pravoslavné církve Kyjevského patriarchátu (UPC KP), Ukrajinské autokefální pravoslavné církve (UAPC) a Ukrajinské řecko-katolické církve (UŘKC) na tlaky ze strany vlády a Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu (UPC MP). Co v tomto směru znamená nedávné Janukovyčovo vyznamenání?

To se musíte zeptat představitelů Moskevského patriarchátu. Myslím, že Ruská pravoslavná církev (RPC) tímto způsobem pozitivně ocenila přínos Janukovyče a jeho okolí ke sjednocení dvou pravoslavných národů - ruského a ukrajinského. Pokud jde o peníze, které v této souvislosti dostal, tak se říká, že je daroval dětským domovům.

Episkop Jevstratij (Zorja) z UPC KP se domnívá, že vyznamenání by se mělo správně nazývat „za upevnění jednoty pravoslavných národů s Moskevským patriarchátem". Co si o tom myslíte?

Souhlasím, protože ocenění bylo předáno Moskevským patriarchátem, což znamená, že jde o přínos především pro Ruskou pravoslavnou církev.

S návrhem ocenit prezidenta Janukovyče vyznamenáním vystoupila členka Komunistické strany Ukrajiny Jekaterina Samojlik...

Paní Samojlik se již dávno snaží zabývat problémy pravoslaví. Před pěti nebo šesti lety jsem ji osobně kritizoval za její přístup k této problematice. Ano, Komunistická strana se omluvila za zločiny spáchané na církvi a věřících, ale může taková omluva ospravedlnit tisíce popravených duchovních, zničených kostelů, osiřelých dětí? Nyní je výraz „pravoslavný komunista", v dobách socialismu anekdotický, skutečností. Jak ale máme chápat komunistickou teorii, která je založena na ateismu? Znamená to snad, že všechno, co psali klasici marxismu, je nyní jinak? Všichni víme, že komunistická doktrína je postavena na protináboženských principech. Dnes jsme ale svědky spojení dvou ideologií, které jsou ex definitio neslučitelné. Taková je politická konjunktura. Tím spíše, že moskevské pravoslaví se velmi často prezentuje jako ideologická platforma pro politickou činnost, mimo jiné i komunistů.

Patriarcha kyjevský a vší Rusi-Ukrajiny Filaret oznámil, že strategickým cílem Moskvy je likvidace Kyjevského patriarchátu, aby se stal nevýznamnou strukturou bez vlivu. Jaký je váš názor?

Neviděl jsem žádné dokumenty, které by to o tom svědčily, ale existují všeobecně známá fakta, která slova patriarchy Filareta potvrzují. Jde o nelegální obsazování chrámů na východní a střední Ukrajině, předvolávání duchovních na „ideologické" besedy do státních kanceláří atd. Je vidět, že organizátoři nátlaku na UPC KP neznají historii. Vždyť v době prezidenta Kučmy zde také byly pokusy zastavit rozvoj UPC KP, ale došlo k opaku. Stalo se pravidlem, že z církve, která je pod tlakem, odcházejí pasivní lidé a naopak roste aktivita duchovních vůdců, aktivistů. Církev se pod nátlakem stává ještě silnější. Řešení problémů silou aktivizuje věřící na obranu církve. V náboženství věci nefungují tak, jak se domnívají někteří politici. Když se zvyšují daně podnikatelům, tak jdou do ulic. Ale věřící jsou schopni za svá náboženská práva obětovat život.

Viktor Janukovyč má jako věřící člověk právo navštěvovat církev, kterou chce, ale jako prezident musí udržovat dobré vztahy se všemi. My však vidíme, že vedení státu privileguje UPC MP. Proč?

Okolí prezidenta nás informovalo, že prezident je členem UPC MP, a proto bude udržovat vztahy s ní. Nicméně všichni tři předcházející prezidenti udržovali rovnocenné kontakty s představiteli všech církví bez ohledu na to, které z nich byli členy. Kromě toho se scházeli s Ukrajinskou radou církví a náboženských organizací, která reprezentuje 95 % všech náboženských organizací na Ukrajině. Za více než rok Janukovyčova prezidentství se podobné setkání neuskutečnilo. Nabízí se vysvětlení, že to není náhoda, ale úmysl.

Taková náboženská politika vládě nic dobrého nepřinese. Měla by na to reagovat především sama UPC MP, která by si měla uvědomit, že blízké vztahy se státem sebou nesou riziko přenosu odpovědnosti za chyby a omyly vlády na církev. Vždyť předpovědět objektivní a subjektivní podmínky vývoje země je velmi těžké. Například nyní se zvyšují tarify na komunální služby, rostou ceny, zvyšuje se inflace a mzdy a penze se nezvětšují. Je velmi pravděpodobné, že část odpovědnosti budou věřící požadovat od UPC MP.

Je zajímavé, že v době prezidentství Viktora Juščenka, kterého v Moskvě, diplomaticky řečeno, moc nemuseli, byly vztahy Moskevského patriarchátu k UPC jiné. Dnes jsou ukrajinsko-ruské vztahy více než přátelské, ale nátlak na UPC roste. Proč?

V letech 1990-2008 Moskevský patriarcha Ukrajinu nenavštívil. Byl to jeden z faktorů tzv. široké autonomie. V roce 2009 přišel nový Moskevský patriarcha a na Ukrajině už byl čtyřikrát. Návštěvy to byly pastýřské, ale i tak jde o zvláštní formu kontroly toho, co se zde děje. Každý zná vtip o přestěhování Moskevského patriarchátu do Kyjeva. Na každém šprochu pravdy trochu. Je to projev procesů, jak je vidí v Moskvě. Další součástí nátlaku jsou změny ve stanovách církve provedené 4. února 2011 RPC. Došlo k vytvoření podmínek pro další „kanonické" zkrácení práv široké autonomie UPC MP.

V současnosti se na Ukrajině zvyšuje vliv lidí, kteří otevřeně vystupovali a vystupují proti široké autonomii UPC a kteří provádí protiukrajinskou, šovinistickou politiku ve vztahu k ukrajinské historii, kultuře a jazyku. Tito lidé začali utvářet politiku UPC MP na Ukrajině. Známe jejich úmysl a velmi nás to znepokojuje. Dělají vše proto, aby ukrajinskou církev ještě více propojili s Moskevským patriarchátem.

Jaký je jejich cíl?

Myslím, že jde o ohraničení široké autonomie UPC MP a autonomie vůbec. Jistě víte, že autonomie ukrajinské církve není nikde oficiálně zakotvena a světové pravoslaví chápe ukrajinskou církev jen jako součást Moskevského patriarchátu. Mnozí představitelé a duchovní urážejí ukrajinský jazyk a kulturu a ukrajinskou státní nezávislost považují za omyl.

Co je proti tomu možné dělat?

Bylo by dostačující, pokud by si každý uvědomil si, že je vlastenec, občan odpovědný za budoucnost své země. V současnosti se začíná projevovat starý ukrajinský problém: mnoho lidí se začíná přizpůsobovat situaci, v lepším případě mlčí.

V čem vidíte řešení problému ukrajinské pravoslavné jednoty?

Pokud nebudeme sjednocení považovat za nutnost, bude v ohrožení i nezávislost Ukrajiny. Prezident Juščenko hovořil o Sjednocené ukrajinské církvi, ale nepodařilo se mu vůbec nic, protože šlo o iniciativu „shora". Dělalo se všechno možné, ale ani ukrajinofilové, ani ukrajinofobové nepochopili, proč se mají spojovat se svými ideologickými protivníky. Iniciativa musí vycházet „zdola". Musí jít o celonárodní diskusi, která se bude opírat o umělecké a dokumentární filmy, články, vystoupení specialistů, ale nikoliv politiků v televizi atd. Ukrajinci musí pochopit, že bez Sjednocené ukrajinské církve nemůže být silný ukrajinský stát.

Je vidět, že problémů je dost „shora" i „zdola"...

Během více než třísetleté existence Moskevského patriarchátu na Ukrajině bylo vychováno mnoho Ukrajinců, kteří jsou členy RPC. Krom toho zde žije téměř 8 milionů etnických Rusů, kteří často neznají ukrajinský jazyk, zejména při náboženských obřadech. Rozkol pravoslaví na Ukrajině není problémem „kanoničnosti" UPC KP nebo UAPC, jde o soupeření ideologií. Jestliže člověk nechce žít v nezávislém ukrajinském státě, tak nikdy nebude chodit do UPC KP nebo UAPC. Jiná věc je, že 60-70 % věřících navštěvujících UPC MP jsou lidé s ukrajinskou mentalitou, kteří ve své většině, jak ukazují statistiky, podporují myšlenku Sjednocené ukrajinské církve. Na střední a západní Ukrajině vyžadují bohoslužby v ukrajinštině, a proto je velmi potřebné, aby všichni Ukrajinci znali pravdivé dějiny pravoslaví, nikoliv jejich moskevsko-sovětskou verzi. Musí se oprostit od stereotypů druhořadosti a nekonkurenceschopnosti.

Moskevský patriarchát má s Ukrajinou své plány; snaží se zde na všech úrovních posílit svůj vliv a vnutit lidem ruský jazyk, kulturu a koncepci „Ruského světa". Tento záměr je realizován za pomoci nynějšího rusofilského Ministerstva školství Ukrajiny, prostřednictvím nedělních škol atd. Pokud tyto tendence nezastavíme, za jednu až dvě generace ukrajinský stát zanikne. Změnit takovou situaci může jen Sjednocená ukrajinská pravoslavná církev.

Ruská pravoslavná církev nyní jedná o možnosti, aby duchovní mohli být na všech úrovních voleni do zastupitelských orgánů. K čemu by to bylo dobré a jak se to řeší na Ukrajině?

Zákaz účastnit se voleb by byl protiústavní, v Rusku i na Ukrajině proto patriarcháty doporučují duchovním nekandidovat. Je to způsobeno zkušeností z konce minulého století, kdy duchovní sice v různých orgánech byli, ale autoritu církve to neposílilo. Naopak byla zatahována do různých skandálů a nesla odpovědnost za věci, které nemohla ovlivnit. Myslím, že pokud ruská církev doporučí duchovním, aby byli voleni, přinese jí to více škody než užitku.

Na Ukrajině církve duchovním účast na volebním boji nedoporučují. Nicméně desítky jich byly zvoleny (do zastupitelských orgánů různých úrovní). Každý člověk řeší, zda má usilovat o funkci poslance, nebo nikoliv. Duchovní zjevně přitahují tzv. nové možnosti. Například lobbovat za přidělení pozemku na výstavbu kostela, mít vliv na rozdělení financí z rozpočtu města na kulturní činnost a podobně. Za nějakou dobu se z obyčejného duchovního stává „důležitý pop", který jezdí v džípu a k problémům života lidí okolo sebe má daleko. Myslíte, že je to pro církev dobré?

Vzpomínám si, že při jedné z návštěv patriarchy Kirila na Ukrajině objektiv jedné z kamer zaznamenal, že nosí hodinky značky Breguet za 30 tisíc eur. Nedávno také byla zahájena výstavba ohromného komplexu budov chrámu UPC MP v Kyjevě pro pět tisíc věřících. To asi není krize pravoslaví...

Musíme se ptát, nakolik jsou v Kyjevě zaplněny ty chrámy, které již stojí. Z výstavby kostelů se totiž stal výhodný byznys. Pravoslavní se často rozčilují, že protestanti nebo katolíci „obsadili" rozhlas nebo televizi. Ale kdo nám brání dělat totéž? Podle mě by se měl raději postavit obyčejný kostel a uspořené peníze investovat do misionářské činnosti. Věřící od duchovních očekávají živý dialog o životních situacích, o vzdělávání, o prvních krocích v církvi...

Nedostatky v práci duchovních vedly k tomu, že se Ukrajina stala „zkušebním polygonem" pro aktivity misionářů mnoha různých církví z celého světa. Vypovídá to i o tom, že ukrajinské církve nemají silné bohoslovecké školy. Například nedělních škol mají pravoslavní 22-40 na 100 kostelů, přičemž každá jiná náboženská společnost má jednu až dvě nedělní školy. Není proto divu, že náboženské společnosti se za posledních deset let rozšířily prakticky na dvojnásobek.

A čím to ohrožuje pravoslaví?

Objektivní proces ukazuje, že pokud se tato tendence nezmění, tak za 15-20 let již pravoslavná církev nebude největší náboženskou organizací na Ukrajině. Vliv Ruské pravoslavné církve na ukrajinskou společnost zesiluje lhostejnost Ukrajinců k pravoslaví. Například na setkání s papežem v „pravoslavném" Kyjevě bylo desetkrát více účastníků, než kolik lidí nedávno vítalo patriarchu z Moskvy. A debakl s účastí při návštěvě moskevského patriarchy v „superpravoslavné" milionové Oděse? Takové hlasování nohama dává jasnou odpověď na perspektivy ruského pravoslaví celkově a ukrajinského konkrétně.

Text uveřejněný v deníku Den č. 22/2011 přeložil a redakčně upravil Jaroslav Pešek. Kráceno.

Diskuse