Válka s Íránem? Nespěchejme

Fareed Zakaria | 21. 11. 2011

Poslat do Kindlu

---

V uplynulých dnech vydala Mezinárodní agentura pro atomovou energii velmi vážnou zprávu o íránském jaderném programu. Argumentovala tím, že Írán pravděpodobně experimentuje s technologiemi, které mu umožní vybudovat nejen civilní jaderný program, ale i jadernou výzbroj. Takové zjištění je v příkrém rozporu s tvrzeními bývalého šéfa MAAE Mohammeda El Baradeje, stejně jako s pár let starým hodnocením amerických zpravodajských služeb. Je otázka, jak tomu všemu rozumět. Írán sice vytváří robustní jaderný program, ale nejsem si jistý, co přesně má za lubem.

Chce vytvořit odstrašující jadernou kapacitu? Pak by pracoval na atomovém programu, bokem vyvíjel nosiče a obé přísně odděloval a utajoval. Tím by mohl zůstat v legálním rámci NPT (Smlouvy o nešíření jaderných zbraní), kterou Íránci v minulosti podepsali a každým rokem jsou nuceni vynakládat značné úsilí, aby dokázali, že ji dodržují. Nebo je jim to jedno a chtějí si stůj co stůj opatřit jaderné rakety?

Upřímně řečeno, první varianta se mi zdá pravděpodobnější. Íránu by to mohlo pomoci posílit vliv a vybudovat jadernou kapacitu, aniž by mu bezprostředně hrozilo výraznější zostření sankcí.

Považujme nicméně zprávu Mezinárodní agentury za platnou. MAAE stále může udělat mnohé tím, že bude zprostředkovatelem kontaktu mezi Íránem a Západem. Bývalý šéf sboru náčelníků ozbrojených sil Michael Mullen v minulosti prohlásil, že jednou z jeho největších obav byla ztráta komunikačních kanálů s Íránem. Mullen se bál špatných vyhodnocení, nesprávně pochopených úmyslů - a v konečném důsledku války.

Na vrcholu studené války jsme udržovali kontakt se Sověty, i když jsme s nimi zápasili v desítkách zemí po celém světě. Bavili jsme se Čínou, kde vládl Mao Ce-Tung, vůdce s velkým jaderným arzenálem, který mimo jiné proslul prohlášením, že by uvítal jadernou válku, která by zničila polovinu světa. Stejným způsobem jsme se bavili například i s plukovníkem Kaddáfím.

Mezitím jsme vůči Íránu vybudovali systém zadržovací taktiky a ten má, zdá se, určitý efekt. Země sousedící s Íránem Ameriku v jejím úsilí podporují a soustavný tlak ubírá Teheránu manévrovací prostor, což vyvolává uvnitř režimu napětí. A my namísto toho, abychom tlak udrželi a hledali cestu, jak udržet zbrojní inspektory OSN uvnitř, slyšíme volání po válce.

Nalijme si čistého vína. Mluvíme o preventivní válce proti státu, který nás nijak nenapadl, o válce postavené pouze na bázi zpravodajských hlášení. Vystřelit jako první je snadné, ale je těžké předpovědět, jak se to vyvine a jak to skončí.

Domnívám se, že je třeba položit si velmi závažné otázky, než začneme vypouštět rakety.

Z originálu Don´t rush to war with Iran přeložil Ondřej Šlechta. Redakčně upraveno.

Revue Politika 11/2011

Poslat do Kindlu

---

Diskuse