Nestrašte nás Ruskem!

Jaroslav Pešek | 26. 10. 2011

Poslat do Kindlu

---

Častým argumentem při odůvodňování neúspěšnosti mezinárodní politiky ve vztazích s Ruskou federací je energetická závislost. Není ale problém jinde?

Nedrážděte ruského medvěda, zavře nám plyn! Lépe mu ustoupit a mít teplo než riskovat, že mí voliči budou mrznout. Nepište o hladomoru let 1932-1933, Rusku se to nebude líbit! Potřebujeme ruské kontrakty, nekažte nám byznys řečmi o lidských právech a demokracii. A tak dále a tak podobně.

V prosinci 2011 přijede do České republiky ruský prezident Dmitrij Medveděv a již nyní se připravuje potřebná atmosféra. Především se apeluje na „odpovědnost" novinářů a politologů. Uvědomujete si, co všechno je ve hře?

Pořád mluvíme o vyrovnání se s obdobím totality, ale zapomínáme, že vedle přiznání vlastní odpovědnosti za minulost se musíme vyrovnat také s fenoménem Ruska. Zbavit se po léta vnucovaného komplexu malosti a méněcennosti, strachu z násilí a Sibiře. Mám pocit, že někdy těmto chimérám podléhají i diplomaté a politici.

Samozřejmě že vyvolávání strachu je součástí mocenských plánů Ruska samého. Různí „vlivoví agenti" slouží svým kremelským pánům a šíří strach. Jejich odstavení je ale pouze podmínkou nutnou, nikoliv postačující.

Problém vztahů s Ruskem je mnohem složitější. V první řadě je potřeba odstranit starou nemoc - neznalost Ruska. Evropané jí trpí už řadu století a mnohokrát kvůli ní zaplatili strádáními a úpadkem. Cožpak je, proboha, tak složité pochopit, že i když Rusové ve své většině vypadají jako Evropané, nikdy jimi nebyli a nebudou? Lidé usídlení v nekonečných prostorách Eurasie vstřebávali kulturu, tradice a zvyky vycházející spíše z udatného a nelítostného Čingischána než z řecké demokracie a římského práva. Ostatně sami Rusové přiznávají, že jejich chápání demokracie, lidských práv, svobody, politiky a životních hodnot je jiné než v Evropě, a zdůrazňují své právo žít si po svém.

Proto musíme Rusko trvale, intenzivně, vědecky a efektivně analyzovat a hodnotit. Abychom byli schopni předkládat veřejnosti nikoliv strašáky, ale objektivní poznatky. Jedině na tomto základě mohou evropští politici vypracovávat strategie vztahů s Ruskou federací odpovídající potřebám a zájmům Evropy.

Kdyby Evropa disponovala seriozní analýzou politiky Ruska ve vztahu například k Ukrajině, jsem přesvědčen, že její politici by okamžitě přestali požadovat osvobození Julije Tymošenkové. Vzali by v úvahu, že rusky myslící ukrajinští politici se domnívají, že navržená asociační smlouva EU a Ukrajiny je jednoznačně výhodnější pro Unii; „osvoboditelské snahy" EU považují za pouhé blufování, jehož cílem je vyjednat si ještě lepší podmínky.

Evropa na druhou stranu nemůže věřit ani tvrzením představitelů Ukrajiny, že svoji zemi vedou k integraci s EU, když dlouhodobě neplní závazky, které na sebe vzali. Koketování Ukrajiny s Evropou pouze zlepšuje její pozici při vyjednávání s Ruskem a pomáhá vytvářet gloriolu „vůdčí země regionu". To je to, po čemž ukrajinští politici touží. Nic víc a nic míň.

S blížícím se zimním obdobím se Evropa začala o Rusko (a Ukrajinu) znovu zajímat. Tentokrát se ale už nenechme vylekat. Ruska není nutno se bát. Rusko je třeba pochopit. Znát je a na základě toho s ním jednat. Jedině to přinese pozitivní výsledky všem.

Revue Politika 10/2011

Poslat do Kindlu

---

Diskuse