Rošáda v Kremlu

Rusko opisuje začarovaný kruh

Ruské politické manévry neprobíhají tak hladce, jak si jejich strůjci přáli. Dosavadní prezident Dmitrij Medveděv sice na sjezdu vládní strany Jednotné Rusko otevřeně přiznal, že na prezidenta bude ve volbách příští rok opět kandidovat současný premiér Vladimir Putin a on sám povede vládní stranu do parlamentních voleb již letos na podzim. Proti se ale postavil ministr financí Kudrin, podle mnohých ještě nedávno horký kandidát na premiérské křeslo.

Následky Kudrinovy kritiky směrem k prezidentu Medveděvovi na sebe nenechaly dlouho čekat. Alexej Kudrin, jehož lze právem považovat za architekta ruské fiskální politiky a systému rezervních fondů, které uchránily ruské hospodářství od nejhorších dopadů ekonomické recese, v křesle ministra financí končí. Pomyslná škatulata za zdmi kremelského paláce ale možná znamenají víc než jen výměnu rolí v sehraném týmu, který kormidluje největší stát světa.

Petrohradský model

Vztah Medveděva a Putina přináší čím dál více indicií ukazujících na to, že v Rusku v posledních letech dochází k posilování klanového způsobu vlády. V Kremlu už několik let vládne diumvirát, jehož základy byly položeny v Petrohradě.

Vladimír Putin si Dmitrije Medveděva jako svého nástupce nevybral náhodou. I když se obecně má za to, že Medveděv je ze zcela jiného těsta než bývalý zpravodajec Putin, některé signály naznačují, že i start kariéry Dmitrije Medveděva mohl být poznamenán napojením na KGB. Hned po dokončení právnické fakulty na Petrohradské univerzitě se totiž stal poradcem pro právní otázky prvního zástupce petrohradského primátora, kterým nebyl nikdo jiný než Putin. Co tehdy mohl čerstvý absolvent radit protřelému a zkušenému špionovi, zůstává záhadou.

Jak se později potvrdilo, pevné vztahy s Putinem byly vždy alfou a omegou Medveděvovy kariéry. Když se později dostala v Petrohradě k moci jiná klika a Putin byl obviněn z osobního obohacování, očistit se mu nepomohl nikdo jiný než advokát Medveděv. Ostatně dodnes se cituje Putinův výrok „Dima mě nikdy nenechá padnout". Vladimír Putin se mu po svém zvolení v roce 1999 odměnil postem v čele plynárenského koncernu Gazprom.

Pohádka o Medveděvovi

V politickém systému Ruska už překvapí máloco; pokud by byl před časem přijat ústavní zákon umožňující na post prezidenta kandidovat neomezeně, divil by se málokdo. K čemu tedy extempore s Medveděvovým prezidentstvím?

Jedno z možných vysvětlení je následující. V roce 2008, kdy se prezidentem stal právě Medveděv, existovala snaha Rusko lépe „prodat". Putin sice dokázal ruské hospodářství zkonsolidovat, ale s příchodem krize se ukázalo, že ne dostatečně. Navíc se objevila řada závažných vnitropolitických problémů.

Nevýznamný není ani fakt, že ke střídání v Kremlu docházelo v době, kdy se měnili i prezidenti v Bílém domě. Kremelští stratégové mohli vytušit možnou změnu politického ovzduší v americké administrativě, a proto do čela postavili Medveděva, který v zahraničí prodával líbivé fráze přelité omáčkou o modernizaci a liberalizaci Ruska, zatímco Putin konal na domácí scéně. Jak si nyní tento tandem rozdělí úkoly pro následující roky, se můžeme jen dohadovat. Faktem ale je, že když tuto politiku kritizoval současný ministr financí, dopustil se (v Putinových a Medveděvových očích) zásadního zpochybnění legitimity celého systému vládnutí v Rusku. Proto se musel odporoučet.

Budoucí problémy

Nemá smysl podléhat panice z obnoveného panství Vladimíra Putina, protože se neblíží nová brežněvovská éra a s největší pravděpodobností ani dramatická změna ve vztazích se Západem, pokud by o ni nestálo samo Rusko například výraznější vojenskou aktivitou na Kavkaze nebo u hranic s Pobaltím. Nejasnosti přetrvají v rusko-ukrajinských vztazích. Rusko bude pokračovat ve své dosavadní politice podpory multipolární podoby mezinárodních vztahů, protože mu umožňuje posilovat jeho vliv na globální politiku. Může ale dojít ke zhoršování domácí ekonomické situace nebo domácí politické stability.

Jedním z důvodů rozkolu mezi Medveděvem a ministrem financí byl i plán nadále zvyšovat vojenské výdaje, které Alexej Kudrin označil za příliš vysoké. Dosavadní reforma ruských ozbrojených sil směrem k zeštíhlení a zefektivnění zatím probíhá pomalu, což povede k tomu, že ruské výdaje na obranu budou i v budoucnu velmi vysoké. To by mohlo v brzké době bránit ekonomickému růstu. Ruský HDP je navíc asi ze 40 procent stále závislý na exportu surovin a v blízké době se to pravděpodobně nezmění.

Po rošádě, které jsme v těchto dnech svědky, se ale znovu objeví problém, který tu byl za Putinova premiérství. I kdyby chtěli oba dva prohlubovat liberalizaci ruské ekonomiky, nedojde k liberalizaci ruské politiky. Pokud se Medveděv v následujících letech nerozhodne sám odejít, Putin ho těžko odvolá. Až se budou v prosinci konat parlamentní volby, dojde ke kuriózní situaci: stranu Jednotné Rusko povede současný prezident Medveděv. Možná je to všechno promyšlená hra, která má zabránit ztrátám Jednotného Ruska v Dumě, jak před časem naznačovaly některé průzkumy.

Od Kateřiny až po Vladimira

Fakt, že po eliminování Alexeje Kudrina se v příštích šesti letech na dvou nejvyšších postech v Rusku nic nezmění, nutně vede ke skepsi. Dnes vidíme, že Medveděvova rok stará kritika, že opozice v Rusku nemá slovo, byla jen iluzí. Přitom vůbec nejde o to, že se Moskva nechce vydat západní liberálně-demokratickou cestou, ke které má po zkušenostech s jelcinovskou érou pochopitelnou nedůvěru, ale o to, že celý systém nemá zájem na sebemenším oživení; jeho účastníci jsou nakonec buď z pohodlnosti, nebo strachu o vlastní pozice nuceni lpět na jeho konzervaci.

Opakuje se tak známá historie, kterou Rusko zná už od Petra Velikého nebo carevny Kateřiny II. Nejprve se mluví o problémech, pak se slibuje jejich racionální řešení, ale nakonec jsou všechny problémy vyřešeny tím, že je potlačen jakýkoli pokus o jejich řešení. Rusko vždy dokázalo své nedostatky vyrovnat imperiální silou, vojskem, hrozbami nebo tím, že zapomnělo a nechtělo vidět. Vůbec není vyloučeno, že se mu to bude dařit i nadále. Na kouli „civilizačního zaostávání", kterou za sebou táhne už pěknou řádku staletí, si ovšem přidává další zátěž.

Diskuse