„Řešení“ dluhové krize eurozóny je stará písnička

Hynek Fajmon | 19. 8. 2011

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: Lisabonská smlouva, Německo, hospodářská krize, evropská integrace, Francie, daně, euro, dluhová krize

Francouzský prezident a německá kancléřka se v úterý znovu pokusili o vyřešení dluhové krize. Jejich návrhy směřují k ustavení ekonomické vlády eurozóny a zavedení nové daně z finančních transakcí. Nejedná se o nic nového, obě „písničky" zpívají již řadu let. Nyní je jen znovu vytáhli na svět - coby „cestu z krize". Jedinou novinkou zůstává myšlenka na zakotvení vyrovnaného hospodaření do ústav členských států eurozóny. A pouze ta je pozitivní a stojí za zamyšlení.

Ad zavedení ekonomické vlády eurozóny

Jedná se o starý sen Francie, který její politická elita sní již od doby, kdy se zavádělo euro. Francie chtěla ekonomickou vládu proto, že si přála, aby eurozónu řídili politici dle politických kritérií (rozuměj dle francouzských zájmů). Naopak Německo ji nikdy nechtělo, neboť si přálo, aby euro bylo řízeno nezávislou Evropskou centrální bankou (dle vzoru německé centrální banky). Podle tohoto de facto německého modelu byla sepsána i Lisabonská smlouva: dokument zavedení žádné ekonomické vlády nepředpokládá. Má-li se nyní zavádět, bude to vyžadovat změnu smluvního rámce a souhlas všech členských států, který bude dosažitelný jen velmi obtížně. Proč by měla vznikat jakási „komise premiérů", jak plánují Sarkozy s Merkelovou, když už existuje Evropská komise a Evropská rada, které mají oporu v Lisabonské smlouvě? Další otazník visí nad tím, co by taková „vláda" vlastně měla dělat a jaký by k tomu měla mít mandát. Zkrátka otázek je příliš mnoho, a proto se nějaké ekonomické vlády nad eurem podle mého soudu v dohledné době nedočkáme. A bude to jen dobře.

Ad nové evropské daně

Opět se jedná o otázku, o které se v EU diskutuje už nejméně tři roky. Důvody jsou dva. První spočívá v tom, že některé státy EU poskytly jiným rozsáhlé dotace pro jejich ohrožený bankovní sektor. Ty jim nyní chybějí, a potřebují je dostat zpátky. Proto se mluví hlavně o dani z finančních transakcí. Druhý důvod tkví v tom, že EU se chce zcela odstřihnout od národních vlád tím, že bude mít tzv. vlastní příjmy. Proto plánuje daně, které budou plynout přímo do evropské kasy. Prosadit takový krok bude ale opět velmi složité, protože zavádění a stanovování daní v EU dle Lisabonské smlouvy podléhá schválení všech členských států v režimu jednomyslnosti. Dosáhnout takového výsledku bude dozajista obtížné. A z mého pohledu je to dobře, protože daně se na evropské úrovni vybírat nemají. Mají si je řešit členské státy samy dle vlastních postupů.

Ad princip vyrovnaných rozpočtů

Myšlenka zanést princip vyrovnaného rozpočtového hospodaření do ústav států je správná. Není ale správné, aby k tomu byly státy nuceny paní Merkelovou nebo panem Sarkozym. Některé státy tento krok již učinily a některé se k němu chystají - bez ohledu na zájmy Francie nebo Německa. Každopádně problém stávající dluhové krize to neřeší: před všemi státy EU je hora dluhů, které musejí splatit. Prvním krokem je nesporně to, že se přestanou vytvářet dluhy nové. To ale narazí na tvrdý odpor zájmových skupin, které se budou bránit. Představa, že se takový princip jednoduše odsouhlasí na evropské úrovni a potom zavede „bez boje", respektive bez demokratické diskuse v národních parlamentech, je utopií. Lidé si to nenechají líbit. Cesta z dluhové krize musí mít podporu veřejnosti každého státu a musí být výsledkem demokratického procesu.

Celkově vzato Merkelová a Sarkozy žádné řešení dluhové krize nenalezli a na podzim se opět dají očekávat velké ekonomické i politické turbulence. Francouzského prezidenta navíc čekají už za devět měsíců volby. Pro Českou republiku z toho vyplývá jediné: Držme se i nadále koruny a provádějme postupnou konsolidaci veřejných financí, abychom se nejpozději do roku 2016 dostali opět k vyrovnanému rozpočtovému hospodaření. Vláda by rovněž měla co nejdříve prosadit myšlenku tzv. finanční ústavy, která je obsažena v jejím programovém prohlášení.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS.

Převzato z autorova blogu, redakčně upraveno.

Revue Politika 7-8/2011

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: Lisabonská smlouva, Německo, hospodářská krize, evropská integrace, Francie, daně, euro, dluhová krize