Dětská propaganda EU: směšná, nebo hrozivá?

Jednou z nečekaných zábav rodičovství je, když si přečtete propagandu Bruselu zacílenou na děti. Materiál je to k popukání a garantuju vám, že brzy se bude válet smíchy i vaše potomstvo.

Malým se nejvíc líbí Válka o malinovou zmrzlinu, která vypráví pohádku o skupině nebojácných dětí, jež cestují v čase, do barbarských dob, kdy ještě existovaly národní státy, a učí jejich obyvatele bořit hranice. Starší mají raději Rozbouřené vody, tintinovský komiks, jehož hrdinkou je lišácká poslankyně Evropského parlamentu. Jsou zde věty typu „Klidně se směj! Ale počkej, až uvidíš moje dodatky k návrhu Komise!" nebo „Vypadá to, že strávím celý život ve vlaku mezi Bruselem a Štrasburkem, ale nerada bych se rozhodovala mezi smaženými mušlemi a štrasburským cibulovým koláčem."

První cenu za hloupost ovšem musí dostat Kapitán Euro.

Je to ale jen hloupost? Občas si říkám, zda to není spíš děsivé.

Podívejte se na tenhle obrázek. Ukazuje „ty špatné", doktora D Videra a jeho kumpány. Co vedlo tvůrce k tomu, aby jej vyobrazili s nosem ve tvaru skoby a kozí bradkou jako v antisemitské karikatuře ve Völkischer Beobachter? Jsem přecitlivělý? Tak si přečtěte, jak ho tvůrci popsali:

Nemilosrdný spekulant, kurátor a sběratel antických kuriozit David Viderius je bývalý finančník. Je multimilionářem uvyklým vydělávat peníze bez ohledu na to, zda tím druzí trpí. Kvůli neprofesionálnímu chování se již nesmí pohybovat na finančních trzích, vazbě za své skandály ale unikl. Na dlouhé roky zmizel, aby se objevil jako doktor D Vider. Řídí společnost Dividex, která kontroluje stovky různých podniků po celé Evropě i za jejími hranicemi...

Může to být samozřejmě zcela nevinné. Ale představte si, jen si to představte, jaká by byla reakce, kdyby takový komiks s padouchem Davidem, který vypadá jako žid a získal peníze jako „nemilosrdný spekulant", uveřejnila euroskeptická skupina.

Co tím EU sleduje? Před pár lety jsem narazil na interní zprávu Komise, která obsahuje mj. i následující: „Děti mohou fungovat jako poslíčci, kteří mohou pomoci dostat naše myšlenky až k nim domů. Mladí lidé v praxi často hrají roli prostředníků mezi staršími generacemi a pomáhají jim porozumět euru."

Myšlenka, že vláda získává rodiče skrze jejich děti, je charakteristická pro autoritativní státy, ne liberální demokracie. Člověku vytane na mysli Orwellova fiktivní mládežnická organizace Špióni nebo rebelující Pavlík Morozov, který se stal hrdinou Sovětského svazu poté, co byl zavražděn vesničany za to, že udal svého otce kulaka.

Ne že by měla tato kratochvíle na děti v praxi nějaký větší vliv: v každé zemi jsou mladí voliči euroskeptičtější než ti starší. Nakonec je to možná tak, že o špatné myšlence lidi nepřesvědčí ani sebevětší publicita...

Z autorova blogu, 3. června 2011, přeložila a redakčně upravila Iveta Frízlová.

Diskuse