Aby Asie neslupla střední Evropu jak sushi

Řízení konkurenceschopnosti a nová kritéria k případné měnové unii

„S následky globální finanční krize si lépe poradí země, které dokázaly udržet racionální proporce mezi hospodářskými základy a rozvojem finančního sektoru a vybudovaly si ochranu před převahou cizích finančních institucí," napsal ve své eseji pro Revue Politika 4/2011 Aleksander Surdej. Dovolte mi na jeho článek navázat a popsat, jak konkrétně to udělat.

Filosofie mého přístupu

Rozdělme konkurenceschopnost na cenovou a necenovou. České, polské, slovenské, maďarské firmy mohou mezinárodně konkurovat při dané kvalitě cenou. Nazvěme to cenovou konkurenceschopností. Anebo firmám nabídneme lepší podmínky než jinde, institucionální ekonomiku, kvalitní zákony, veřejné zakázky a regulaci, což je necenová konkurenceschopnost.

Necenovou konkurenceschopnost ekonomiky precizně analyzují tři studie: Souhrnný přehled je „The Global Competitiveness Report" Světového ekonomického fóra, institucionální chod státu hodnotí Světová banka („Doing Business") a vzdělanost pak OECD ve studii PISA (The Programme for International Student Assessment).

První část odpovědi na to, jak zvýšit konkurenceschopnost regionu, v tomto případě necenovou, je motivovat politika (včetně finanční odměny), aby zemi posunoval v těchto žebříčcích nahoru. Jak ale řídit cenovou konkurenceschopnost?

Teoretický základ

Cenovou konkurenceschopnost budu měřit přes reálný efektivní měnový kurs (REER). Ten zahrnuje jak nominální změnu kurzu národní měny, tak změnu jednotkových nákladů práce vůči ostatním zemím. Jde tedy o jakési měřítko pozice manažera podniku vůči světové konkurenci. Další možné měření by bylo možné přes Lafay index (Lafay, 1992), Krugmanův specializační index (Krugman, 1991), anebo přes Balassovu projevenou komparativní výhodu (Balassa, Bela, 1965).

Teorii reálného měnového kursu, respektive účinky devalvace na obchodní bilanci země a vůbec teorii konkurenceschopnosti ekonomik, nejvíce rozpracovali A. Marshall (1923), A. P. Lerner (1946), J. Robinsonová (1947), J. J. Polak s T. C. Changem (1950) a F. Machlup (1955). Novodobé praktické případové studie - například na konkurenceschopnost Číny anebo Spojených států - jsou ve statích J. Frankela (2004) či N. Roubiniho (2010). V ČR se teorií reálného kursu a její aplikovatelností v praxi zabýval A. Čapek (1998), J. Frait s L. Komárkem (1999) anebo M. Mandel s V. Tomšíkem (2003). Diskusi v Československu kolem roku 1990 odráží například V. Klaus (2006) anebo M. Mejstřík (1989). Argumentaci s aplikací na reálnou ekonomiku po hospodářské recesi let 2007-2009 pak shrnují P. Havlik (2010) či M. Zámečník (2010).

Nechť

„REER" je index reálného efektivního měnového kursu,

„index CZK" je index tuzemské měny k měně i-tého obchodního partnera v období t,

„náklady práce" jsou poměrem indexu jednotkových nákladů práce i-tého obchodního partnera k indexu jednotkových nákladů práce v ČR v období t,

„wi" jsou váhy měny i-tého obchodního partnera.

Pak,

Reálný kurs nad 100 signalizuje tendenci ke snižování konkurenceschopnosti země proti základnímu období. Pokles indexu pod 100 naopak znamená zvyšování její konkurenceschopnosti.

Analýza cenové konkurenceschopnosti

Obrázek 1 ukazuje, že v ČR za celou ekonomiku stoupl reálný kurs od roku 1999 o 61,5 %. Ekonomika jako celek ztrácela konkurenceschopnost. Podobně na Slovensku a v Maďarsku.

Obrázek 1: Reálný efektivní měnový kurs (rok 1999=100)

Zdroj: Eurostat

Proč reálný kurs v ČR tak vzrostl? A proč Polsko zaznamenalo jiný vývoj? Česká ekonomika jako celek čelila kombinaci růstu nákladů na pracovní sílu a nominálnímu posilování kursu koruny k euru. Naopak Poláci udrželi náklady práce na uzdě a ani kurs neposiloval tak jako v Česku nebo na Slovensku (viz Obrázek 2 a Obrázek 3).

Obrázek 2: Náklady na pracovní sílu (rok 2000=100, směr nahoru = růst nákladů)

Zdroj: Eurostat

Obrázek 3: Kursový vývoj (leden 1999=100, směr dolů = posilování měny)

Zdroj dat: Bloomberg

Nominální posílení koruny a růst mezd přinesl růst životní úrovně občanů Česka. Na druhou stranu to zvyšuje motivaci nákladově orientovaných firem přestěhovat výrobu do jiného státu. Což s sebou nese riziko vyšší nezaměstnanosti a následného snížení životní úrovně.

Ztráta konkurenceschopnosti nicméně nemusela být zas tak velká, jak vyplývá z předchozích obrázků, stejně jako pro Polsko nemusí z uvedených grafů plynout jen samé dobré zprávy.

Základním problémem přístupu měření konkurenceschopnosti přes reálný kurs je konvergenční trend ekonomiky vyvolaný růstem produktivity práce, technickým a užitným vylepšováním výrobků. Což matematika nezohlední. Existuje zde tedy i opačná kauzalita. Reálný kurs se zhodnocuje díky růstu konkurenceschopnosti. Reálný kurs se zhodnocuje, protože na nominální zhodnocení měny tlačí například větší export. Proto je třeba rozlišit mezi přirozeným, konvergenčním trendem zhodnocování kursu a faktickou ztrátou konkurenceschopnosti.

Podle mě ztrátu konkurenceschopnosti způsobují dva druhy apreciační bubliny reálného kursu:

1. Apreciační bubliny nominálního kurzu koruny

Rovnovážný reálný měnový kurz je takový kurs, který odpovídá ekonomice ve stavu vnitřní a vnější rovnováhy ekonomiky. Mandel s Tomšíkem (2003) uvádějí, že nutné je nejdříve určit rovnovážný apreciační trend reálného kursu a následně sledovat odchylky od tohoto trendu (bubliny). Předpovědi rovnovážné reálné apreciace jsou podle Brůhy, Podpiery a Poláka (2010) hodnoty kolem 1,3 %. Podle studie Čiháka a Holuba zase mezi 1,6-2,4 % (model prezentovaný v Čihák, Holub 2005, výstupy pak v Analýze stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou od ČNB z roku 2008). Proto, pokud reálný kurs apreciuje do hodnoty zhruba 3 % ročně, neznamená to ztrátu konkurenceschopnosti. Naopak větší (nečekané) výkyvy kursu signalizují ztrátu cenové konkurenceschopnosti.

2. Růst nákladů práce převyšující produktivitu

Ekonomiky střední Evropy jsou postaveny na zpracovatelském průmyslu a tady je světová konkurence veliká. Navíc celkový produkt země je ovlivněn přidanou hodnotou různě diferencovaných produktů z různých sektorů. Země tedy bude konkurenceschopná, pokud růst nákladů práce nebude převyšovat produktivitu. Tento poměr zahrnují jednotkové náklady práce, jejichž růst je signálem ztráty cenové konkurenceschopnosti.

Apreciační bubliny nominálního kursu ukazuje následující obrázek. Náklady práce pak analyzuje další část eseje.

Obrázek 4: Apreciační bubliny nominálního kurzu koruny (jednoduchá analýza pomocí lineárního trendového kursu)

Zdroj: Bloomberg

Sektorová analýza

Až doposud byla analyzována ekonomika jako celek. Následující obrázky rozdělují ekonomiku podle sektorů. Obrázek 5 ukazuje, že zpracovatelský průmysl v letech 2008-2010 konkurenceschopnost neztrácel. Podniky v recesi tvrdě držely náklady, vyžadovaly produktivitu práce. Jelikož ekonomika jako celek ale konkurenceschopnost ztrácela - reálný kurs české ekonomiky rostl, byť reálný kurs v průmyslu stagnoval - ukazuje to na neproduktivní veřejnou sféru a služby, především pak na jejich impotenci reagovat na recesi.

Obrázek 5: Různé modely reálného efektivního měnového kursu ČR (2005=100)

Zdroj: ČNB

Obrázek 6 argumentaci rozvíjí. Na jednotkových nákladech práce (na poměru mezi vynaloženými náklady na práci a výsledným produktem) ukazuje rozdíl mezi konkurenceschopností zpracovatelského průmyslu a ostatních sektorů.

Obrázek 6: Jednotkové náklady práce dle sektorů v ČR (rok 2005=100)

Zdroj: OECD

Obrázek 7: Jednotkové náklady práce dle sektorů v Polsku (rok 2005=100)

Zdroj: OECD

Povšimněte si, že čím více je sektor vystaven mezinárodní konkurenci, tím více zareagoval (respektive musel zareagovat) na světovou recesi. Naopak veřejná sféra nebo například stavebnictví takové mezinárodní konkurenci nečelí. Když se podíváme třeba právě na stavebnictví, vidíme, že firmy - v kontrastu se zpracovatelským průmyslem - náklady nekrotily. Recese nerecese. Nedostatečná konkurence, lokální působení a napojení na státní finance vás k produktivitě nenutí. V těchto sektorech musí na produktivitu práce tlačit politik. A právě to jsou sektory, které nám snižují konkurenceschopnost (více například v Zámečník 2010).

Mezinárodní komparace

Nabídne mezinárodní komparace obdobné závěry? Za problémy Řecka v letech 2009-2011 mohly na první pohled dluhy. Co ale Irsko, které zrovna tak balancovalo na hranici bankrotu? Země byla do té doby dávána za příklad řádného hospodáře.

Obrázek 8: Reálný efektivní měnový kurs (rok 1999=100)

Zdroj: Eurostat

Obrázek 8 ukazuje ztrátu konkurenceschopnosti ekonomik Irska, Řecka a Španělska - hlavní důvod jejich problémů. Mimochodem právě proto je fiskální disciplína k větší konkurenceschopnosti podmínkou nutnou, ale nikoliv postačující. Německo dokázalo udržet reálný kurs, naopak Řecko nebo Irsko o konkurenceschopnost přišly.

Detailnější rozbor jednotkových nákladů práce pro zpracovatelský průmysl (díky mezinárodní konkurenci jde o produktivní sektor) a pro stavebnictví (příklad neproduktivního sektoru) jen pro období recese 2007-2010 ukazuje paradox: Přestože irská ekonomika jako celek konkurenceschopnost ztrácela, irské průmyslové firmy šly po produktivitě ještě tvrději než třeba německé (i dovozem levné pracovní síly). Problém tedy nebyl v irském exportním sektoru vystaveném mezinárodní konkurenci, ale v bublině na realitním trhu podpořeném úvěry bank vlastněných dominantně Iry.

Obrázek 9: Jednotkové mzdové náklady ve zpracovatelském průmyslu (rok 2005=100)

Zdroj: OECD

Obrázek 10: Jednotkové mzdové náklady ve stavebnictví (rok 2005=100)

Zdroj: OECD

Implikace pro hospodářskou politiku

Doporučení vyplývající z analýzy necenové konkurenceschopnosti

• Sledovat zmíněné tři studie („The Global Competitiveness Report", „Doing Business" a PISA)
• Motivovat politika (včetně finanční odměny), aby zemi posunoval v těchto žebříčcích nahoru

Doporučení vyplývající z analýzy cenové konkurenceschopnosti

Ztrátu konkurenceschopnosti způsobují apreciační bubliny reálného kursu, jež mohou být dvojího druhu: apreciační bubliny nominálního kurzu a/nebo růst nákladů práce převyšující produktivitu. Nejlepší obrana politika proti oběma variantám je zaměřit se na nevyvážený růst produktivity práce. Tvůrce politiky by měl rozlišit produktivní sektory, které jsou vystaveny mezinárodní konkurenci (např. zpracovatelský průmysl), od těch méně produktivních (např. veřejné služby nebo stavebnictví). Sektorům, respektive firmám, vystaveným mezinárodní konkurenci by měl stát nechat klid na práci. V produktivních sektorech ekonomiky tlak na produktivitu práce nevyvolává úředník, ale právě mezinárodní konkurence. Naopak úsilím státu by mělo být tlačit na co největší produktivitu práce ve veřejné sféře a službách, aby se zabránilo mzdové nákaze. Právě tyto sektory jsou důvodem, proč region střední Evropy ztrácí konkurenceschopnost.

K další diskusi

Na filosofii reálného efektivního měnového kursu navrhuji založit i argumentaci týkající se (ne)výhodnosti případného přijetí jednotné měny. Maastrichtská kritéria konkurenceschopnost země neodráží. Jsou nanic. Proto navrhuji testovat dopady posílení a oslabení kursu národní měny na českou, polskou i maďarskou ekonomiku. Až kursový vyrovnávací proces platební bilance přestane nosit ovoce, klidně o měnové unii s obchodními partnery uvažujme. V opačném případě setrvejme u národní měny.

Modelová situace by mohla vypadat následovně: Jak reaguje ekonomika na oslabení kursu EUR/CZK? Je to pro ekonomiku jako celek výhoda? Zde je pět otázek, které doporučuji si položit:

1. Jak na oslabení kursu reagují dovozní ceny?

Když kurs oslabí, exportu to na první pohled pomůže. Otázkou ale je, neschytá-li to zpětně přes dražší dovoz surovin nebo komponentů. (Doplňkově: Jak reaguje kurz USD/CZK? Na dovozech máme velký podíl zboží denominovaného v dolarech...)

2. Jak na oslabení kursu reagují vývozní ceny?

Jak kvalitní export máme (tzv. unit value ratio), v jaké jsme pozici vůči odběratelům? Jaká je cenová elasticita exportu (řešeno již v Mejstřík 1989)? Když CZK oslabí, tak to nemusí znamenat zlepšení pozice, pokud jsou naši konkurenti ze zemí, kde kurz národní měny oslabí ještě více a my nemáme kvalitu. To by mohlo vést k tlaku odběratelů z eurozóny na snížení českých cen a výhoda slabšího kursu by byla pryč...

3. Jak na oslabení kursu reaguje domácí inflace?

Co když oslabení měny znamená také to, že celková inflace v národní ekonomice vlivem dražšího dováženého zboží vzroste? Slabší kurs sice pomůže exportu, ale náklady utrpí např. kvůli zdražení elektřiny nebo nájemného, které bývají obvykle indexovány na inflaci...

4. Jak na oslabení kursu reagují mzdové náklady ve firmách?

Zdali odbory, když rozpoznají inflaci, nezačnou požadovat velký nárůst mezd...

5. Co se v ekonomice stane s národní měnou a eurem, když investoři náhle omezí nákupy dluhopisů?

Například v červnu 2011 by Britové mohli vydat pětileté dluhopisy s úrokem kolem 2,1 %, Španělé za 4,6 %. Proč by měla Británie s vládním dluhem ve výši 80 % HDP platit nižší úroky než Španělsko s dluhem ve výši 60,1% HDP? Jedním z vysvětlení může být to, že Španělsko má (společné) euro a Británie libru. Když se Británie dostane znovu do recese, kurz může oslabit a její ekonomiku to nakopne. Pomůže to exportu a vy, pokud vlastníte tamější dluhopisy, je prodáte. Libra oslabí a ekonomiku to může podpořit. Ve Španělsku, když nechcete jeho dluhopisy, to ekonomiku nenakopne (není volný kurz), ale nakope...

Literatura

Balassa, B. (1965): Trade Liberalization and Revealed Comparative Advantage, Manchester School of Economic and Social Studies, 33.

Balassa, B. (1964): The Purchasing Power Parity Doctrine: A Reappraisal, Journal of Political Economy 72 (6): 584-596.

Baumol, W. J. (1967): Macroeconomics of Unbalanced Growth: The Anatomy of Urban Crisis, The American Economic Review, Vol. 57, No. 3.

Brůha, J., Podpiera, J., Polák, S. (2010): The Convergence Dynamics of a Transition Economy: The Case of Czech Republic, Economic Modelling, pp. 116-124.

Čapek, A. (1998): Reálný efektivní směnný kurz: Problémy konstrukce, Politická ekonomie, 5, 1998.

Čihák, M., Holub, T. (2005). Price Convergence in EU Accession Countries: Evidence from the International Comparison, Économie Internationale, vol. 2, no. 102, pp. 59-82.

Frait, J., Komárek, L. (1999): Dlouhodobý rovnovážný reálný měnový kurz koruny a jeho determinanty, VP 9 ČNB.

Frankel, J. (2004): On the Renminbi: The Choice Between Adjustment Under a Fixed Exchange Rate and Adjustment Under a Flexible Rate. High-Level Seminar on Foreign Exchange System, Dalton, China, pp. 1-26.

Havlik, P. (2010): Unit labour costs, exchange rates and responses to the crisis in CESEE, WIIW Research Report.

Klaus, V. (2006): Patnáct let od zahájení ekonomické transformace. CEP 47.

Krugman, P. (1991), Increasing returns and economic geography, Journal of Political Economy.

Lafay, G. (1992): The Measurement of Revealed Comparative Advantages, in Dagenais, M.G. and Muet, P.A. (eds.): International Trade Modeling, Chapman & Hill, London.

Lerner, A. P. (1944): The economics of control: principles of welfare economics, Macmillan, New York.

Machlup, F. (1955): Relative Prices and Aggregate Spending in the Analysis of Devaluation, American Economic Review, June 1955.

Mandel, M., Tomšík, V. (2003): Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice, Management Press, 2003.

Marshall, A. (1924): Money, credit & commerce, Macmillan, London.

Mejstřík, M. (1989): Innovation as a Quality Change: Effects of Export and Export Subsidy, Paper presented at 4. Annual Congress of EEA in Augeburg, 2-4 September 1989.

NERV (2011): Souhrnná zpráva podskupin Národní ekonomické rady vlády pro konkurenceschopnost a podporu podnikání. Rámec Strategie konkurenceschopnosti a výchozí náměty, Úřad vlády ČR, Praha.

Polak, J. J., Chang, T. C. (1950): Effect of Echange Depreciation on a Country's Export Price Level, International Monetary Fund Staff Papers.

Robinson, J. (1947): Beggar-My-Neighbour Remediem for Unemployment, Essays on the Theory of Employment, Blackwell, Oxford.

Roubini, N. (2010): Crisis Economics: A Crash Course in the Future of Finance, Penguin Press HC.

Samuelson, P. A. (1964): Theoretical Notes on Trade Problems, Review of Economics and Statistics 46 (2): 145-154.

The Economist (2010): Nominally cheap or really dear?, November 4th 2010.

Zámečník, M. (2010): Když mzdy ujíždějí produktivitě, Euro, 13. 12. 2010.

Text byl publikován coby reakce na článek Aleksandra Surdeje v rámci projektu podpořeného Česko-polským fórem. Přečtěte si i další příspěvky k tématu Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského předsednictví EU.

Diskuse