Rozpad Ruska žádné dobro nepřinese

O situaci na Kavkaze se Sergejem Markedonovem

Sebevražedný teroristický útok na letišti Domodědovo opět připomněl světu, že na severní (ruské) straně Kavkazu stále doutná ozbrojený konflikt. Proč se stále nedaří jej eliminovat a nalézt řešení, které by zastavilo teroristické násilí?

Předně je třeba říci, že na severním Kavkaze doutná a probíhá více konfliktů, a tudíž i teroristické činy mohou být spáchány z různých příčin a motivací. Můžeme zaznamenat několik paralelních konfliktů mezi federálními silami a vzbouřenci, kteří jsou motivováni protiruskými postoji. Konflikty nicméně existují také v rámci vzbouřeneckého hnutí. Spory vedou zastánci sekularismu a islamismu. V rámci islamismu spolu soupeří saláfisté se zastánci tradičního (v kavkazském prostoru tradičního - pozn. aut.) lidového islámu. Navíc na severním Kavkaze žije řada etnik, mezi nimiž můžeme nalézt řadu animozit. Dobře to lze pozorovat v Dagestánu, ale také v Kabardsko-balkarské republice.

Takže v posledních letech tradiční interpretace, že za vším stojí islámský radikalismus, není přesná?

Ne. Tradičně religióznější bývala východní část severního Kavkazu, což do jisté míry platí dodnes, ale řadu islamistických buněk dnes můžeme nalézt např. i v Kabardsko-balkarské republice, ačkoliv se jedná spíše o západní část regionu. Navíc běžné obyvatelstvo zde zdaleka není nakloněno islamistickým idejím, jak by se mohlo zdát.

To mohu potvrdit i ze svého výzkumu. Následky sovětizace a s ní související ateizace jsou stále viditelné. Přesto ale můžeme pozorovat rostoucí - či minimálně neutuchající - příliv nových lidí do vzbouřeneckých řad. A ač se nejedná o masovou záležitost, je zřejmé, že musí požívat určité podpory místní populace, aby v horách a lesích přežili.

Nejsem si jist tím, že by podpora byla výrazná, ale je fakt, že na severním Kavkaze je obrovská míra socioekonomické frustrace, což má radikalizující vliv na mládež - a extremisté toho dokáží velmi dobře využívat, což je ostatně obecný politický jev. Politické elity k tomu všemu nemají legitimitu, nebyly vybrány lidmi.

Byly vybrány federálním centrem. Je možno právě jej považovat za hlavního viníka situace?

Existují dva extrémy v náhledu na míru odpovědnosti za situaci na severním Kavkaze. Jeden je takový, často přítomný v zahraničí, že za vše může Kreml a Moskva. Druhý extrém svádí vše na islámský radikalismus, což je logicky nejvíce rozšířeno v kremelských kruzích. Centrum samozřejmě za situaci v regionu může. Selhání mocenských elit je očividné. Navíc nezapomínejme, že při těchto útocích umírají obyčejní lidé. Kromě ingušského presidenta Jevkurova nebyl terčem útoku vzbouřenců žádný významnější politik, umírají hlavně civilisté. V Domodědovu byli terčem dokonce cizinci a svět se opět začíná bát. Tentokrát ne ruské síly, atomových zbraní a tankových armád, ale ruské slabosti. Lidé si kladou oprávněnou otázku: To je Rusko tak slabé, že nedokáže vyřešit problém na severním Kavkaze?

Zde můžeme argumentovat ve prospěch Kremlu, totiž že vyřešit takto komplexní a složitý problém by nebylo jednoduché pro žádnou mocnost.

To bezesporu. Navíc nechápu onu poměrně častou západní škodolibost, se kterou na problém v oblasti nahlíží. Ti, kteří takto smýšlí, by si měli uvědomit, že většina současných vzbouřenců na Kavkaze jsou antizápadní radikálové a často prostí zločinci. Můžu si myslet o etnických nacionalistech ičkerijské éry cokoliv, ale Maschadov, Achmadov či Zakajev byli (či stále jsou) ještě pochopitelní lidé. Ale Doku Umarov? Zajděte si někdy na jejich web Kavkaz Center - antizápadní, antisemitská a fundamentalistická hesla a výkřiky. Zkrátka problém je ve špatné vládě, sociální nespravedlnosti a i na ruské poměry obrovské míře korupce. Nacionalistické projekty 90. let selhaly a i tam, kde se povedlo instalovat místní nacionalistické vlády, politika rychle zabředla do bahna korupce.

Pozorujete na severním Kavkaze také vnější vlivy, které přispívají k eskalaci či prodlužování konfliktů a násilí?

Do jisté míry ovlivnil situaci muslimský svět, hlavně arabští radikálové. Ale já osobně bych jejich vliv nepřeceňoval. Přinesli sice určité teokratické koncepty a konzervativní interpretace koránu a šaríi, na skutečně úrodnou půdu to ale nepadlo. Severní Kavkaz disponuje minimem teologicky vzdělaných alláhů, v tomto ohledu panuje v oblasti náboženský analfabetismus. Opět bych připomněl míru sekularizace; spousta obyvatel Kavkazu má identitární problémy. Někdo se kouká na západ, jiný na východ. Mnozí stále na sever do Moskvy. Boj o duše islám rozhodně nevyhrál. Ve stávající situaci bych nehledal ani nějakou zásadní konspiraci - globální boje proti Rusku atd. Arabských mudžahedínů zde skutečně není mnoho, řada z nich je navíc ve svých domovinách stíhána a považována za kriminálníky; určitě se nejedná o vyslance jejich zemí a režimů.

Ruská strana a nejen ona často v souvislosti s oblastí severního Kavkazu používá zaklínadlo al-Kájda. A ponechme teď stranou řadu verzí a interpretací, co to vlastně al-Kájda je...

Konstatovat, že by se tato (řekněme) síť v oblasti neprojevila, nejspíše nelze. Bezesporu tam měla své zájmy, představy a vyslance. Ale že by něco organizovala? Ani ruská prokuratura tímto směrem nikdy nevedla vyšetřování. Al-Kájdu s Umarovem pojí jen jistá ideologická blízkost, přímé vazby a konkrétní činy zatím nikdo nedokázal.

V první čečenské válce bojovali podle očitých svědků i mnozí dobrovolníci ze zcela nemuslimských zemí, kteří byli motivováni protiruskými postoji.

Ty počty byly velmi malé a dnes bychom tam nikoho podobného nenašli. Ale je pravda, že na Ukrajině, v Pobaltí a v Gruzii bylo nemálo sympatizantů. A snad i mezi tureckými nacionalisty motivovanými geopolitickými cíli své země. Ovšem s čečenskými nacionalistickými separatisty, nikdo z nich nepodporoval islamisty.

Jakým způsobem nahlížíte na roli a postoje USA k severnímu Kavkazu?

To je velice složitá otázka, ve Washingtonu navíc nikdy nepanovala absolutní shoda. V první čečenské válce například nebyly americké postoje vůbec protiruské. Bill Clinton podporoval Jelcina a i řada jeho vyjádření k čečenskému konfliktu byla velmi shovívavá. A po 11. září tomu bylo podobně, byť za dosti jiných okolností.

Když bychom se vrátili k otázce, jakým způsobem situaci na severním Kavkaze řešit, abychom eliminovali riziko teroristických útoků na co nejmenší míru, spatřujete v kremelském počínání nějakou strategii?

Ne. Protipovstalecká politika je neúspěšná. Kreml je orientován na krátkodobá řešení a hlavně ho oblast zase tolik nezajímá. Putin je taktik, ne stratég. Učinil určité kroky k tomu, že oblast je zatím stále součástí Ruské federace, ale příliš se o dění na Kavkaze nestará. Instaloval tam své palatiny a to mu stačí. Krom PR tam nemá výraznější zájmy. Tam, kde má přímé zájmy, je mnohem důslednější, což můžeme sledovat třeba na případu Chodorkovský. To sebou nese i efekt, který si málokdo plně uvědomuje: loutkové režimy, které jsou na severním Kavkaze u moci, nejsou jen zkorumpované a násilnické, ale - jak můžeme sledovat v Čečensku - nejsou ve skutečnosti ani příliš proruské.

Je pravda, že Kadyrov a jeho poradci velice silně používají islamistickou (v tradičním čečenském pojetí) rétoriku, podezřele zacházejí s federálními rozpočtovými prostředky, nedělají Ruské federaci vůbec dobrou image z hlediska přístupu k lidským právům a svobodám...

No právě! A to je v ruském zájmu? Putinovi stačí, že si v oblasti drží oficiální popularitu a deklaratorní podřízenost Moskvě. Ale ve skutečnosti si místní režimy dělají, co chtějí. Nestačí pouze odpovědět silou na nějaký útok a udržovat si v oblasti odiózní a mnohdy nespolehlivé politické spojence. To jsou krátkodobá řešení. Dlouhodobá protipovstalecká politika spočívá v ideovém boji, kdy se snažíme alternativu učinit nedůvěryhodnou a méně přitažlivou, než je ta naše. Z mnohých desperátů dělají mučedníky tím, že je fyzicky zlikvidují. Kdyby je postavili před soud, často by učinili mnohem lépe, poněvadž by ukázali jejich slabost, poddajnost a zbabělost. K tomu všemu je samozřejmě potřeba investic do skutečného socioekonomického rozvoje oblasti, což nejsou jen masové dotace na stavební projekty bez ladu a skladu, při nichž se navíc většina peněž rozkrade. Navíc jsem přesvědčen o tom, že velmi vhodná chvíle, alespoň co se Čečenska týče, se propásla v roce 2002. Čečenci tehdy byli velmi unaveni z války, plni deziluzí z různých protiruských politických projektů a připraveni na to přijmout fakt, že bez Ruska to prostě nepůjde. Tehdy se měl místo instalace jednoho vůdce přijmout model parlamentní republiky, byť samozřejmě ne plně v evropském slova smyslu...

Což by navíc bylo mnohem bližší čečenským klanovým tradicím, které nikdy - až na krátkodobé výjimky - nepřijímaly vertikální autority...

Samozřejmě, šlo by fakticky jen o kolektivní způsob dohadování se. A když by vyvstaly větší problémy, Moskva by působila jako mediátor a arbitr. Sázka na jednoho muže s kultem osobnosti a násilným prosazováním svých politických cílů je ale nebezpečná a bezalternativní.

Myslíte, že pro Moskvu je obtížné se Kadyrovova režimu zbavit? Západem je považován za loutkový...

V krystalickém slova smyslu loutkový je, ale fakticky má Kadyrov v ruce více trumfů, než by se mohlo zdát. Především se do něj investovalo a Putin do něj vložil i mnoho přímé osobní podpory. Zlikvidovat Kadyrova? Teoreticky a technicky to možné je, ale Kadyrov není bez prostředků. Nastal by chaos, další konflikt. Navíc Kadyrov může být zlikvidován i proti vůli Moskvy. A co bude pak? Zabijí ho jak jeho otce, sebevražedný atentátník se odpálí nebo se najde úspěšný krevní mstitel, kterých Kadyrov nemá málo? Jakou má potom Kreml alternativu? Obávám se, že žádnou. Připravovat následníka je trochu nonsens, navíc při Kadyrovově věku, to by mu okamžitě došlo. Ačkoliv je mu přisuzována nízká inteligence a nevzdělanost, mocenské instinkty má vyvinuty velice dobře.

Já osobně mám pocit, že severnímu Kavkazu obecně chybí politici s větším „přesahem", takoví, kteří by své třeba i secesionistické alternativy dokázali obhájit před světem. Potenciál měl snad jen Ruslan Aušev...

Souhlas. Na Kavkaze není žádný Ben Bella, Násir, Sadat, ba ani Rugova. Navíc fakticky nejdůležitější je zbavit se pocitu, že jediným dobrem je nezávislost oblasti, že proces rozpadu Ruska přinese svobodu a demokracii. Když se rozpadl SSSR, byla očekávání podobná a jak to dopadlo? Leckde se zrodily režimy horší, než byl celý poststalinský SSSR, což Vám říkám jako antikomunista. Nebo je něco přitažlivého na nijazovovském režimu v Turkmenstánu či Kerimovově Uzbekistánu? Je snad alijevovský Ázerbájdžán více demokratický, než byl SSSR. Vždyť Hejdar Alijev tam vládl už od 70. let. Vznikl by další konflikt. Okamžitě by se do sebe pustili různí rivalové - a Rusko by neslo zátěž tak i tak, protože běženci by směřovali hlavně tam. Byla by Evropa se všemi svými protiruskými postoji hotova přijímat tisíce uprchlíků před klanovým a sektářským násilním? Ne, rozpad Ruska žádné dobro nepřinese.

Sergej Markedonov v současnosti působí v americkém Center for Strategic and International Studies.

Diskuse