Odbory a demokracie

David Hanák | 15. 6. 2011

Poslat do Kindlu

---

Dnešní odbory jsou v defenzivě a využívají svoji moc primárně proti vládě a potažmo proti občanům, kteří si takovou vládu demokraticky zvolili.

Odbory se začaly formovat v 19. století jako kolektivní protiváha (vše)moci „kapitalistů". Pozitivně se jejich polemický vztah projevil například v boji za osmihodinovou pracovní dobu. Levicové strany, které převzaly mnohé body jejich programu, pak v politickém procesu, zejména na západ od našich hranic, prosadily například pojištění, nemocenskou, placenou dovolenou ap. Tak vznikl welfare state: stát, v němž sice jako základní politický princip fungovala demokracie, ale jedinec měl i sociální výsady („práva"), které mu byly dány jen proto, že byl součástí dané politické obce. Vztah odbory versus vlastník se proměnil ve vztah zákonodárce versus vlastník a odbory se fakticky staly součástí politického procesu: namísto zápasu s vlastníkem využily váhy prosté politické většiny a skrze spřízněné politické strany přikázaly vše potřebné zákonem. Nezříkaly se svého podílu na moci a dokonale ho využívaly. Zároveň se ale začaly stávat nepotřebným doplňkem. K čemu odbory, když už vše důležité má vlastník dáno legislativou?

Od 80. let 20. století jsou odbory v defenzivě a využívají svoji moc primárně nikoliv proti vlastníkům, ale proti vládě a potažmo proti občanům, kteří si takovou vládu demokraticky zvolili. Výsledek voleb respektují pouze tehdy, pokud jsou zvoleni buď přímo jejich reprezentanti, nebo jim naklonění politici. Speciálně v Česku ale za stav, kdy se odbory chovají jako dobře organizovaná menšina, může i (pravicová) exekutiva.

Nemám zde na mysli současnou politickou situaci a neschopnost dnešní vlády a jejích jednotlivých stran jednat spolu efektivně. To dle mého názoru vyplývá z nešťastně zvoleného poměrného volebního sytému, který dlouhodobě přispívá k destabilizaci politického prostředí v ČR. Problémem je spíše to, že pravice v 90. letech 20. století přistoupila na koncept tripartity, kdy jsou jednotlivé vládní záměry diskutovány s odbory a svazy zaměstnavatelů. Tripartitou je obcházen systém demokratických voleb a je nahrazován konceptem korporativního státu, respektive ideologií syndikalismu typickou pro někdejší fašistickou Itálii. Navíc se legitimizuje postup odborů proti vládě. A vláda namísto toho, aby vládla dle svého programu, „exkluzivně" vyjednává s odbory a zaměstnavateli, jako by mandát vlády byl na stejné úrovni jako mandát odborů a zaměstnavatelů.

Všimněte si také témat, která dnešní odbory akcentují. Jde o témata navýsost politická, jež se kupříkladu takového řidiče městského autobusu jakožto odboráře vůbec netýkají. Takovým tématem by byla například výše jeho platu, pracovní podmínky atd. Namísto toho dnes odbory tematizují otázky, které se řidiče MHD týkají stejně jako třeba obchodního zástupce, pokladní v supermarketu ap. Tedy otázky, které jsou společné všem občanům žijícím v jedné politické obci. Pro odbory zastupovanou menšinu nemají být získány pouze výhody typu stravenek. Jde o to, že nějaká menšina vydírá zbytek obyvatel kvůli vlastnímu řešení nějakého celospolečenského problému, jako je například důchodová reforma.

Časem se můžeme dostat do absurdní situace, kdy odborový svaz popelářů přestane vyvážet popelnice, dokud například ČNB nezmění úrokové sazby nebo prezident republiky někoho neomilostní. A celý proces vah a protivah v demokracii bude zničen ve prospěch populismu lůzy, která bude žít v přesvědčení, že si může cokoliv vystávkovat.

Revue Politika 6/2011

Poslat do Kindlu

---

Diskuse