Stálo těch dvacet let za to?

Ukrajina kontra demokracie a občanská společnost

Ukrajinská společnost prošla za posledních dvacet let zásadními změnami. Můžeme ale tvrdit, že se v ní uchytila i demokracie a občanská společnost? Ukrajina ze všech bývalých sovětských republik zaujímá, pokud jde o rozvoj demokracie, čelní pozici. Porovnáme-li ale stav její demokracie s ostatními státy západní Evropy, má před sebou stále ještě dost práce.

Posledním testem ukrajinské demokracie byly volby do místních zastupitelstev v říjnu 2010. Tři měsíce předtím, v době, kdy měly strany naplno rozjeté předvolební kampaně, vláda změnila volební zákon. Směřoval k omezení demokratických pravidel. Navrhoval například to, že voleb se nebudou moci účastnit kandidáti nových politických stran a kandidáti na pozici starosty nebo místostarosty zaplatí vysoký poplatek. Zkomplikovalo se také financování menších stran. Ukrajinská vláda zákon sice dva měsíce před volbami zrušila, ale až pod tlakem nevládních organizací a Evropské unie.

Další příklad: od roku 2011 má Ukrajina nový daňový zákon. Úřady se pokusily na malé a střední podniky uvalit vysoké daně. Nevládní organizace opět zorganizovaly protest. Podařilo se jim dosáhnout změny a daně snížit. Někteří z organizátorů akce ale byli zatčeni a hrozí jim buď vězení, nebo pokuta; vyšetřování ještě není u konce.

Vláda přesto slibuje zachování a posílení demokracie. Ministr zahraničních věcí Konstantin Hryščenko to nedávno potvrdil i v Bruselu: „Jsme si vědomi toho, že abychom byli moderním a efektivním státem a stali se plnohodnotným členem EU, musíme chránit demokracii." Na otázku, zda je podle něj demokracie na Ukrajině v ohrožení, odpověděl, že ne. Podle ministra je důkazem fungující ukrajinské demokracie i to, že jednání v Bruselu se účastnili nejen zástupci vlády, ale i reprezentant opozice - Grigorij Nemyrja, místopředseda strany Vlast. Zástupci vlády a opozice by se také měli střetávat v živých televizních debatách. Hryščenko dodal, že na Ukrajině probíhají „velmi interaktivní diskuse".

Opoziční politička Julija Tymošenková v této souvislosti vládě doporučila, aby se nespoléhala na zavedení bezvízového styku s EU, ani na podepsání asociační dohody, bude-li Ukrajina pokračovat v politice potlačování demokracie, spravedlnosti a práv občanů: „Před mou cestou do Bruselu (23.-25. března 2011, pozn. aut.) nevládní organizace prohlásily, že Ukrajina v roce 2010 dosáhla pokroku jen v sedmi bodech z celkového počtu 75, jež musí splnit, aby mohla asociační dohodu vůbec podepsat."

Slova ukrajinských politiků se rozcházejí s činy. Organizace Freedom House loni snížila hodnocení Ukrajiny ze „svobodný" na „částečně svobodný". Podle organizace Novináři bez hranic klesla Ukrajina, pokud jde o svobodu slova, o 42 míst na dnešní 131. příčku; 130. je Irák.

Jisté je jedno: Dnešní ukrajinská elita a politici v zemi občanskou společnost nechtějí; nechtějí ji ani vytvářet, ani podporovat.

Zaprvé, odpovědnost za situaci v zemi si uvědomuje jen malá část populace. V nedávném průzkumu pouze 2,4 % lidí odpověděly, že se „cítí odpovědni", 21,2 % „částečně odpovědni", 62,9 % „neodpovědni" a 13,5 % „neví".

Zadruhé, na Ukrajině existuje celá řada byrokratických překážek bránících jak založení, tak působení nevládních organizací. Příklad? Zdržování registrace, neopodstatněné odmítnutí registrace nebo povinnost vzdát se některých aktivit, které jsou údajně v rozporu s právem. V roce 2010 sice bylo na Ukrajině zaregistrováno 59 321 nevládních organizací, v roce 2009 54 862, v roce 2008 48 816, v roce 2007 46 682. Jejich počet se tedy zvyšuje. Většina z nich má ale jen formální povahu. Opravdu aktivních a akceschopných organizací je na Ukrajině jen hrstka, nejvýše tři až čtyři tisíce. Pouze ony mají nějaké zkušenosti - od svého vzniku působí alespoň dva roky jako například Národní ekologické centrum, Všeukrajinská síť lidí nakažených HIV/AIDS či Asociace ukrajinských bank.

Ukrajina uspěla v demokratické tranzici. Nelze ale zapomínat, že se tak stalo v kontextu zemí bývalého Sovětského svazu, kde v posledních letech roste vliv autoritářských režimů. Ostatně vývoj na Ukrajině ještě dnes monitoruje Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Je nezbytné, aby došlo k reformě volebního systému, revizi ústavy a soudního systému a aby se rozvinul nejen svobodný, ale i skutečně nezávislý tisk.

Nechť ukrajinská vláda klidně poměřuje situaci v zemi standardními („západními") měřítky. Ať ale zároveň uzná, že má před sebou ještě dlouhou cestu.

Autor je studentem Institutu pro demokracii a občanskou společnost na východní Ukrajině. Jeho fungování zajišťuje za podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR Centrum pro studium demokracie a kultury.

Diskuse