Jak dostat Obamu z Bílého domu

Přerozdělení křesel do Kongresu přineslo republikánům zatím jen papírové vítězství

Daniel Rejman | 28. 2. 2011

Poslat do Kindlu

---

Počátek druhé dekády 21. století znamená také nové rozložení křesel v dolní komoře amerického Kongresu. Vzešlo z výsledku censu zveřejněného na konci prosince loňského roku. Nynější Kongres je poslední, jehož rozložení volebních okrsků vychází ze sčítání obyvatel uskutečněného v roce 2000.

Stalo se dlouhodobým trendem, že nejstrmější nárůst obyvatelstva, a tím i zastoupení v Kongresu znamenající zároveň zvýšení počtu volitelských hlasů v prezidentských volbách, dosahují většinou tzv. červené státy, tedy ty, v nichž dosahují nadprůměrných volebních výsledků republikáni.

„Vítězem" posledního přerozdělování se stal jižanský Texas, jehož delegace se po příštích volbách do Sněmovny reprezentantů rozroste o čtyři reprezentanty. V pěti z osmi států, kterým přibyli zástupci, zvítězil v prezidentských volbách v roce 2008 republikánský kandidát John McCain. (Jedná se právě o Texas, dále o Jižní Karolínu, Georgiu, Utah a Arizonu.)

Naopak v osmi z desíti států, které o zástupce přišly, vyhrál v roce 2008 Barack Obama. O post největšího „losera" se dělí tři státy: New York, Pensylvánie a Ohio. Všechny ztratily po dvou místech v Kongresu, první dva navíc tradičně patří k pilířům podpory Demokratické straně.

Pokud by se volby v roce 2008 konaly podle nynějšího rozložení volitelských hlasů, získal by John McCain o pět volitelů navíc. Pro srovnání: Přerozdělení křesel výrazně usnadnilo vítězství George W. Bushe v roce 2004. Zatímco v roce 2000 získal celkem 271 volitelů, o čtyři roky později činil jeho zisk (počítaje v to ztrátu New Hampshire a naopak nepočítaje nově získanou Iowu a Nové Mexiko) celkem 274 volitelů!

Na první pohled se může zdát, že přerozdělování republikánům jednoznačně nahrává. Rychlý nárůst populace v červených státech je však většinou spojen s růstem podílu hispánského obyvatelstva a většina těchto voličů tíhne (s výjimkou kubánských a kolumbijských imigrantů) k demokratům. Předpokládá se, že ve třech ze čtyř nových texaských distriktů budou mít výrazné zastoupení právě lidé hispánského původu. Ztráty demokratů na Severu pravděpodobně vyváží zisky na jinak republikánském Jihu.

Přerozdělení míst může republikánům pomoci především v prezidentských volbách; ve volbách do Kongresu bude naopak jeho efekt prakticky nulový. Jak může ovlivnit růst počtu hispánských voličů výsledky v tradičních republikánských vodách, ukázaly už zmíněné volby v roce 2008: republikáni ztratili svoji někdejší baštu Colorado a John McCain ve své domovské Arizoně zvítězil jen velmi těsně s 53 %.

Republikánům proto nezbývá než naplnit výrok Ronalda Reagana, který o hispáncích (latinos) prohlásil, že „jsou přirozenými republikány, ale ještě o tom neví". Prozatím tomu mnoho nenasvědčuje. Podle průzkumu Pew Research Center hlasovalo v roce 2008 pouze 31 % hispánců pro republikánského prezidentského kandidáta. V loňských volbách do Sněmovny reprezentantů sice jejich podíl vzrostl o 7 %, ale jedny volby nemohou jednoznačně ukázat, zda drobný nárůst popularity republikánů mezi hispánci představuje dlouhodobý trend, či jde pouze o náhlý výkyv, jehož příčinou je nespokojenost s politikou Baracka Obamy.

Republikánům jde o hodně. Neuspějí-li u Hispánců, hrozí jim při nynějším demografickém vývoji oslabení, či dokonce ztráta pozic v mnoha státech, v nichž si dříve udržovali dominantní pozici. Navzdory tomu, že „papírově" posilují.

Revue Politika 2/2011

Poslat do Kindlu

---

Diskuse