Čína se připojila k ose zla

Minulý měsíc podnikl americký jaderný fyzik Siegfried Hecker svou čtvrtou návštěvu Severní Koreje, na které mu bylo umožněno prohlédnout si korejská jaderná zařízení. To, co jsme se dozvěděli z Wikileaks, není nic ve srovnání s tím, co měl možnost Hecker vidět v Koreji.

Korejci ho vzali na prohlídku po místě, kde Pchjongjang zamýšlí postavit nový stomegawattový reaktor. A poté mu ukázali své zařízení na obohacování uranu. „To, co jsem při pohledu na zařízení uzřel z oken pozorovatelny, mně vzalo dech," říká Hecker. „Místo toho, aby se mi naskytl pohled na pár malých kaskád centrifug, což jsem se domníval, že je vše, co v Koreji mají, měl jsem před očima moderní, perfektní provoz sestávající z několika tisíc úhledně uspořádaných a zapojených centrifug."

A to nebylo vše. Kromě toho je podle Heckera součástí korejského zařízení pro obohacování uranu i tak moderní řídící středisko, jaké by se neztratilo v žádném moderním americkém provozu.

To vše prý vyvinuli vlastními silami, řekli Korejci Heckerovi. Obrátil jsem se konstruktéry jaderných zbraní a autory vynikající publikace o historii šíření jaderných zbraní Thomase Reeda a Dannyho Stillmana s otázkou, jaká je podle nich šance, že se to Korejcům skutečně mohlo podařit. „Nulová," odpověděli.

Co z toho vyplývá? Zaprvé, jaderní snažení Pchjongjangu nemá charakter neškodných pokusů bandy zaostalých cvoků. Nějaká entita - nebo režim - se rozhodla aktivně podpořit severokorejskou snahu vybudovat ambiciózní jaderný program.

Kdo je tou entitou? Reed se Stillmanem tuší, kdo by to mohl být. Mohl by to být Írán? Obchod s nukleárním know-how mezi Teheránem, Damaškem a Pchjongjangem jen vzkvétá, severokorejské zařízení na obohacování uranu je podle různých médií dost podobné tomu íránskému v Natanzu. Reed se Stillmanem nicméně nepovažují tuto variantu za příliš pravděpodobnou. „Tak to nebude," říkají. „Íráncům se nedaří zprovoznit ani jejich vlastní zařízení."

A co Pákistán? Historie pákistánsko-severokorejského obchodu s jadernými zbraněmi a balistickými střelami sahá až do počátku devadesátých let, kdy pákistánský jaderný fyzik A. Q. Chán dováděl k dokonalosti svůj „nukleární import - export model".

Expres Islamábád - Pchjongjang již však roky není v provozu, zatímco popsané severokorejské zařízení se zdá být zcela nové. Pákistán by navíc stěží dokázal Korejcům dodat tak velké množství centrifug, jakým v současnosti disponují. A krom toho je tu výše popsané ultramoderní řídící středisko, ne zrovna pákistánská specialita.

Čímž se podle Reeda se Stillmanem dostáváme k Číně jako nejpravděpodobnějšímu dodavateli nových hraček pro Severní Koreu. „Korejci rozhodně nemohli vybudovat své současné nukleární kapacity bez čínské pomoci," tvrdí konstruktéři.

Zejména Stillman ví, o čem mluví: byl jedním z prvních cizinců, kterému bylo umožněno navštívit čínskou zkušebnu jaderných zbraní v Malanu. A ve své knize Nukleární expres spolu s Reedem popisuje, jak se na počátku roku 1982 Číňani „rozhodli aktivně podporovat šíření jaderných zbraní v třetím světě, zejména do muslimských a marxistických zemí. V souladu s touto doktrínou v dekádě, která následovala, Dengova vláda školila vědce, vyvážela jaderné technologie, prodávala nosiče a budovala jadernou infrastrukturu."

Proč se Dengova vláda rozhodla řídit touto maoistickou doktrínou, zůstává tak trochu tajemstvím. Avšak ať to mělo jakékoli příčiny, bezesporu se tak stalo: A. Q. Chán téměř jistě získal nákres své první bomby od Číny a v Číně se asi také uskutečnila první pákistánská jaderná zkouška v květnu 1990. V roce 1997 CIA dosvědčovala, že „Čína je nejvýznamnějším dodavatelem technologií spojených se zbraněmi hromadného ničení do cizích zemí".

V roce 2002 se ukázalo, že čínští experti pracují na íránském jaderném zařízení v Isfahánu. V tomtéž roce informovaly Washington Times o tom, že jedna čínská společnost prodala Severní Koreji 20 tun tributylfosfátu, klíčové látky pro extrakci plutonia z vyhořelých palivových tyčí. A díky Wikileaks nyní víme, že Čína - přes neutuchající americké protesty - pomáhá Severní Koreji vyvážet zbraně do světa.

Je načase, aby z tohoto všeho Spojené státy vyvodily odpovídající závěry. Veškeré dosavadní pokusy o vyjednávání se Severní Koreou selhaly. Včera požádal prezident Obama čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa, aby mu s Pchjongjangem pomohl. Ale jak poznamenává expert na problematiku šíření jaderných zbraní Henry Sokolski, jaký má smysl urgovat Peking, aby se stal součástí řešení problému, když problém tak svéhlavě zhoršuje? Čína podepsala téměř všechny smlouvy o nešíření jaderných zbraní, co existují. Avšak žádnou z nich se evidentně neřídí.

Takto se nechová velmoc, které jde pouze o udržení statu quo, ale velmoc s revolučním programem. Velmoc, která podporuje aktivity a režimy, které představují nejakutnější hrozby pro světovou bezpečnost. Pokud bude tento trend nekontrolovaně pokračovat, měla by být Čína potrestána - a severokorejská zařízení zničena.

Text Breta Stephense z Wall Street Journal Asia, 8. prosince 2010, přeložil a redakčně upravil Jan Klusáček.

Diskuse