Zajímalo mne, proč ji komunisté tak nenávidí...

... odpovídá europoslanec Hynek Fajmon v rozhovoru na otázku, proč se rozhodl sepsat biografii Margaret Thatcherové. Interview vychází u příležitosti druhého vydání jeho knihy Margaret Thatcherová a její politika.

Biografii, a politickou zvláště, se člověk zpravidla rozhodne napsat proto, že jej objekt jeho zájmu něčím zaujme. Čím si Margaret Thatcherová získala vás?

Mne zaujala Margaret Thatcherová již v 80. letech, když jsem studoval na gymnáziu. Zajímalo mne, proč ji komunisté tak nenávidí. Byla mi sympatická tím, jak si stála za svým a nechtěla ustupovat nátlaku ani doma, ani v zahraničí. Čím více jsem o ní četl, tím více mne její politika i životní osudy fascinovaly. Proto jsem o ní nakonec napsal knihu.

Kniha poprvé vyšla v roce 1999. Co vás vedlo k tomu, abyste ji po jedenácti letech, celých dvacet let poté, co Margaret Thatcherová odešla z Downing Street 10, doplnil a rozšířil? A bylo vůbec oč?

Ano, bylo. Margaret Thatcherová se velmi podobá svému vzoru Winstonu Churchillovi v tom, že dokázala veřejnost zaujmout i v době, když už neměla žádnou veřejnou funkci. Stejně jako Churchill se i ona pustila do psaní a vytvořila dílo, které nemá v memoárové literatuře druhé poloviny 20. století konkurenci. Thatcherová se také stala ikonou konzervativní revoluce a inspirovala a dodnes inspiruje mnohé následovníky po celém světě. První vydání mé knihy končilo v roce 1990, kdy Margaret Thatcherová opustila funkci britské premiérky. Druhé vydání je rozšířeno o novou pasáž týkající se jejího působení po roce 1990; největší část je věnována jejím třem autobiografickým knihám.

Druhé vydání vaší knihy se ke čtenářům dostává nejen ve dnech, kdy bývalá britská premiérka slaví pětaosmdesáté narozeniny, ale také v době, která na první pohled myšlenkám, jež zastávala, nepřeje: v USA je prezidentem člověk horující za masivní státní zásahy do politiky a zvyšování rozpočtového deficitu, projekt evropské integrace se utápí ve snahách zregulovat všechny a vše a v samotné Velké Británii po volbách vznikla koaliční vláda, jejíž ustavení pro konzervativce znamenalo, že museli v mnohém slevit ze svého programu. Může Margaret Thatcherová něco říct dnešku?

Spor o to, zda potřebujeme více trhu, nebo naopak více státu, byl, je a bude v západní civilizaci přítomen nejspíše neustále. Thatcherová podala svou kariérou důkaz, že politika menšího státu a většího trhu nejen funguje, ale je schopna získávat i velkou podporu voličů. To, že nyní západní svět kráčí opačnou cestou, neznamená, že tomu tak bude navždy. Pokud se ale ptáte na konkrétní podněty pro dnešek, tak i tam je možné si vzít inspiraci. Například privatizace obecního bytového fondu je program, který byl s úspěchem realizován v Británii a poté uskutečněn - nebo se stále ještě uskutečňuje - v mnoha dalších státech světa včetně České republiky.

Vraťme se nyní na úplný začátek. Margaret Thatcherová vstoupila do veřejného života v relativně útlém věku a své názory a postoje precizovala postupně, což poněkud kontrastuje s tím, že její přístup k politice je prostě označován jako „thatcherismus". Není to zjednodušující? Co pod thatcherismem chápete vy?

To, že vůbec existuje pojem „thatcherismus" a že jsou o něm psány knihy, ukazuje, že v politice Margaret Thatcherové byla větší míra konzistentnosti než u jiných politiků. To ji jasně odlišuje od naprosté většiny jiných západních politiků, kteří byli a jsou většinou oportunistickými pragmatiky bez hlubšího ideového zakotvení. Mnoho autorů, kteří psali o Margaret Thatcherové, se snažili příjít na to, kde se vlastně „thatcherismus" vzal. Jsou v zásadě dvě vysvětlení. Jedno říká, že je to dědictví po otci, důsledek rodinné výchovy, druhé tvrdí, že to byla její vědomá volba z první poloviny 70. let. Podle mého soudu jsou pravdivé obě tyto teze a nevidím mezi nimi rozpor. Jsem přesvědčen o tom, že Thatcherová měla své základní politické přesvědčení pevně zformované již v roce 1950, kdy poprvé kandidovala do Dolní sněmovny. Na tomto základě potom v 70. letech ve spolupráci s několika blízkými lidmi vybudovala koherentní politiku, kterou potom v 80. letech prosadila do britské praxe. Britskou realitu po roce 1990 je možné chápat jako obhajobu jejího dědictví; Labour Party pod vedením Tonyho Blaira akceptovala rozsáhlé části jejího odkazu.

Margaret Thatcherová v průběhu své kariéry - a teď nemyslím jen kariéru předsedkyně vlády - realizovala i taková rozhodnutí, jež považovala za víceméně taktická - a nakonec se ukázala jako fatální. Viz například její podpora Edwardu Heathovi kandidujícímu v roce 1964 na post předsedy Konzervativní strany nebo podpora vstupu Velké Británie do Evropských společenství. Je linie mezi taktickým ústupkem a strategickou chybou v politice skutečně tak tenká, jak ukazují tyto příklady? Anebo z druhé strany: lze za výraz výjimečnosti Margaret Thatcherové považovat to, že podobných „přešlapů" udělala v porovnání s jinými politiky za celá léta jen minimum?

Sám jsem nyní také politikem, a tak na tuto otázku mohu odpovědět se znalostí fungování demokratické politiky. Poznat rozdíl mezi ústupkem a fatální chybou je velmi obtížné. Politika se odehrává v reálném čase; v době, kdy činíte rozhodnutí, neznáte konečný výsledek. V tom má historik výhodu, protože o věci píše v situaci, kdy už ví, jak to nakonec dopadlo, a může hodnotit, kdo udělal a kdo neudělal chybu. Pozice politika v rozhodování je obtížnější. Myslím si, že politici jsou schopni identifikovat okamžik, kdy ustupují. Nejsou ale schopni ve většině případů odhalit, jak fatální to bude mít následky. Nezapomínejte, že budoucnost je otevřena různým variantám. A Thatcherová nemusela nutně být v kterýchkoli dalších volbách znovuzvolena. Nicméně nakonec se jí až na pár výjimek podařilo téměř vše, oč usilovala. Viděno zpětně je to impozantní dílo. O každé vítězství ale musela tvrdě bojovat.

Předpokládám, že jako člověk, jenž se narodil v socialistickém Československu, souhlasíte s názorem, že Margaret Thatcherová tvořila spolu s Ronaldem Reaganem a papežem Janem Pavlem II. „triumvirát", který nakonec rozložil sovětské impérium.

Ano. S tímto názorem souhlasím. Politika těchto tří osobností byla rozhodujícím vnějším faktorem pro konec komunismu v Evropě. Existovaly samozřejmě také faktory vnitřní; nebylo to tedy tak, že pouze díky Thatcherové, Reaganovi a Wojtylovi máme svobodu. Tito lidé k tomu ale mimořádným způsobem přispěli. Thatcherová tím, že dokázala zlomit moc odborů a dlouhodobě získávat voliče pro „více trhu", Reagan tím, že neustoupil SSSR a dokázal jej mírovou cestou dovést až k jeho pádu, a Wojtyla tím, že v Polsku pomohl vytvořit klíčové hnutí Solidarita, které získalo podporu dělníků.

Už jsme zmínili, že pokud jde o evropskou integraci, provedla Margaret Thatcherová podivuhodný názorový obrat; v knize Roky na Downing Street přiznává, že se v ní mýlila. Přesto, nebo právě proto, byla schopna pro Velkou Británii uhájit tzv. rabat, snížení příspěvku do rozpočtu dnešní Evropské unie. Byla by úspěšná i dnes, v době, kdy se nahlas uvažuje o jeho zrušení?

Jsem přesvědčen o tom, že by rabat uhájila bez problémů i dnes. Uvědomte si, že britský rabat funguje již 26 let a za tu dobu se díky němu podařilo získat zpět desítky miliard liber do britské státní pokladny. Žádný relevantní britský politik si dodnes nemůže dovolit rabat ani zpochybnit, ani jej aktivně nebránit. A nejedná se prosím o britský egoismus. EHS inspirované Francií Británii při jejím vstupu schválně stanovilo podmínky tak, aby její příspěvek do rozpočtu byl oproti jiným státům nadměrný. Požadavek na britský rabat byl proto naprosto oprávněný. Jen díky němu Británie platí do rozpočtu EU obdobné částky jako třeba Francie nebo Německo.

Ve známém dokumentu Velký podvod s globálním oteplováním je Margaret Thatcherová zmiňována v poněkud negativním světle - jako jedna z těch, kteří pozornost veřejnosti upřeli k otázce globálního oteplování, jež postupem času vykrystalizovala v masivní legislativní iniciativu zejména v Evropské unii. Je tato kritika oprávněná?

Ten film jsem viděl a zmínku o dopadech energetické politiky vlád Margaret Thatcherové na fenomén globálního oteplování jsem zaznamenal. Lord Lawson, který tam o tom hovořil, byl jejím dlouholetým ministrem financí. A pokud jste četl moji knihu, tak víte, že se rozešli ve zlém. To je potřeba připomenout. Rovněž je nutné říci, že Thatcherová operovala v kontextu, kdy potřebovala zlomit moc odborů - a ty byly silné především v těžbě uhlí a v energetice. Nadto potřebovala Británii uchránit i před ropným vyděračstvím kartelu OPEC. To vše ji vedlo k podpoře jaderné energetiky. Co se z toho vyvinulo potom, je už jiná historie.

Margaret Thatcherová bývá označována za inspirativní. I vy sám ji takto hodnotíte. Čím však byla podle vás nejinspirativnější - svým působením v britské, evropské, nebo světové politice?

Myslím si, že se to nedá takto rozdělit. Slavný německý sociolog Max Weber definuje různé typy politického vůdcovství a jedním takovým typem je vůdcovství charismatické. Do této kategorie patří dle mého soudu i Margaret Thatcherová. Jedná se o osobnost, která je schopna prosadit ve veřejné diskusi (soutěži) svá hlediska a získat pro ně výraznou podporu. Samozřejmě záleží také na tom, jaký je obsah těchto hledisek nebo, chcete-li, politiky. A tam už jsme u rozlišování toho, co je dobré a co špatné. Z mého pohledu je na Thatcherové inspirativní jak to, co prosazovala, tak to, jakým způsobem a jak efektivně to uměla dělat.

Hynek Fajmon (1968) v roce 1992 dokončil studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V akademickém roce 1992-1993 studoval na Diplomatické akademii ve Vídni a v následujícím roce na London School of Economics and Political Science. Od roku 1994 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí ČR v různých funkcích se zaměřením na integraci České republiky do NATO. V roce 1998 krátce působil na Ministerstvu obrany ČR. Od listopadu 1998 do roku 2001 byl starostou města Lysá nad Labem, v letech 2001-2004 členem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 2004 a 2009 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu za Občanskou demokratickou stranu. Je autorem nebo spoluautorem řady knih a publikací z oblasti české i mezinárodní politiky. Pravidelně publikuje v MF Dnes, Lidových novinách, Reflexu a dalších periodikách.

Druhé vydání knihy Margaret Thatcherová a její politika vychází v říjnu 2010 v Centru pro studium demokracie a kultury.

Diskuse