Deset důvodů, proč chtít za souseda ultraortodoxního žida

26. 8. 2010

Poslat do Kindlu

Rubrika: Zaujalo nás... | Témata: Velká Británie, judaismus, židé

Média nezachází s ultraortodoxními židy zrovna pěkně. Moje maličkost začala výpraskem v článku o tom, jak se rozhodli pro nezaměstnanou zbožnost před poctivou dřinou, a kolega Damian Thompson napsal hojně čtený blog o jejich antikřesťanských postojích. Nejdráždivěji to ale podala - ve stylu nacistických novin Der Stürmer - sloupkařka z The Independent Christina Pattersonová v do očí bijícím nesmyslu „Pozor všem náboženstvím: multikulturalismus má své limity".

Začala urážkami, jak jsou její ultraortodoxní židovští sousedé v enklávě centra Stamford Hill na severu Londýna, kde žije, sprostí a nevychovaní. Nesmyslně pak spojila jejich neschopnost řídit vůz s ženskou obřízkou a článek zakončila ostrým výpadem proti náboženským školám. Páni!

Když se teď paní Pattersonová dělí o místo v The Independent s pověstnou filosemitkou Julií Burchillovou, začal jsem si představovat, jak sv. Julie kráčí redakcí a vytahuje afektované Pattersonové počítač ze zásuvky. Burchillová však bohužel žije v Brightonu, takže zahájit obranu mých (jaksi)spoluvěřících padá na mou hlavu. Zde je tedy deset důvodů, proč chtít za souseda ultraortodoxního žida:

Cena nemovitosti: Pokud vlastníte dům v ultraortodoxním sousedství, je to pro prodejce ráj. Židé musí bydlet v pěší vzdálenosti od synagogy a semináře, protože o sabatu nesmějí řídit vůz. Navíc jsou tak pevně spojeni, že by nikdy neuvažovali o tom odstěhovat se příliš daleko od Charedima. Takže máte zaručenu prvotřídní cenu. Budou vás zkoušet a smlouvat, ale stůjte si na svém, nakonec zaplatí.
Zločin: Neexistuje žádný záznam, že by kdy ultraortodoxní žid ve Velké Británii někoho přepadl. Upřímně, koho byste raději potkali v tmavé uličce: gang v kapucích, nebo skupinu jidiš mluvících hochů v černých kloboucích?
Jonesovým či Cohenovým netřeba závidět: Ultraortodoxní židé přehnaně neutrácejí. I ti, co se mají dobře, jsou celkem spokojeni za volantem starého otlučeného volva.
Omezení hluku: Mohou být divokými věřícími, ale nepořádají divoké večírky. Celonoční studium se během určitých důležitých svátků odehrává v synagoze, kde se horečně modlí až do rozbřesku.
Víkendové parkování: Zbožní židé mají židovským zákonem zakázáno o sobotách řídit automobil. Proto na hlavní třídě nebudete mít od pátečního do sobotního večera problém zaparkovat. V neděli je to ale, přiznávám, blázinec.
Žádné improvizované návštěvy: Pokud nejste žid a žijete mezi ultraortodoxními, pak máte zajištěno soukromí. Nechtějí s vámi mít vůbec nic společného a nikdy se u vás nestaví pro cukr.
Žádný sex: Ultraortodoxní žid je ten poslední, kdo by vám utekl se ženou.
(Bez) živého plotu: Ultraortodoxní židé žili v přeplněných městských ghettech tak dlouho, že jsou zcela imunní vůči britskému zahrádkářskému fetiši. Nesnáší ale psy.
Školy: Žádné soupeření rodičů, kdo dá malého Christophera nebo Mary do lepší římskokatolické základní školy.
Osvobození od společenských pravidel: Paní Pattersonová se povýšeneckým způsobem dožadovala, aby se ortodoxní židé „chovali ke svým sousedům trochu zdvořileji", nepochopila ale, že i oni sami žijí v určitém stavu mírné anarchie a k sobě jsou stejně neomalení. Nebuďte uražení, buďte nezdvořilí stejně. Nebojte se na ně zatroubit v zácpě nebo jim sebrat parkovací místo (nonšalantně jen pokrčí rameny, nevytlučou vám mozek z hlavy); mluvte do svého mobilního telefonu nahlas; zapomeňte na slova díků; předbíhejte je ve frontě (budou obdivovat vaši drzost); vražte do nich kočárkem (pochopí to, oni sami mají půl tuctu dětí); a užijte si to nezbedné a vzácné potěšení se nepřizpůsobovat.

Text Juliana Kossoffa z deníku The Telegraph, 31. července 2010, přeložila Iveta Frízlová.

Revue Politika 7-8/2010

Poslat do Kindlu

Rubrika: Zaujalo nás... | Témata: Velká Británie, judaismus, židé