Očista ODS musí začít na komunální scéně

Vojtěch Navrátil | 19. 7. 2010

Poslat do Kindlu

---

Výsledky nedávného kongresu ODS vzbudily v příznivcích strany a spřízněných médiích naději, že se dlouholetý hegemon české pravice očišťuje. Pomineme-li skutečnost, že celý proces se má odehrát pod taktovkou předsedy, jenž je sice nazýván „panem Čistým", ale s nedávným děním ve straně byl jakožto člen jejího nejužšího vedení spjat pupeční šňůrou, musíme zdroje skutečné obrody ODS hledat jinde: v komunální politice.

U zrodu ODS stáli především komunální politici OF; právě oni iniciovali přetvoření tohoto hnutí ve standardní politickou stranu. Komunální scéna byla od vzniku ODS jejím důležitým mocenským zázemím, napomáhala její image a ODS z ní také významně personálně těžila (zejména ve volbách do Senátu a krajských zastupitelstev, v menší míře také ve volbách do Poslanecké sněmovny). Byli to však titíž komunální politici, na radnicích velmi často fungující jen jako prodloužené ruky místních podnikatelsko-lobbistických kruhů, kdo v kombinaci s naprostou slepotou a hluchotou nadřízených stranických orgánů vůči jejich prohřeškům připravil ODS v letošních sněmovních volbách o lepší výsledek.

Zděšení, jaké i s ohledem na podzimní komunální volby vyvolaly v řadách straníků výsledky voleb květnových, se však i přes avizovanou ochotu ke změnám na nejnižší úrovni strany nijak zásadně nepromítlo. Ani nemohlo, jelikož očistu mají řídit titíž lidé, kteří se donedávna neštítili ve vnitrostranických bojích využívat pomoci těch nezkompromitovanějších komunálních politiků. Vezměme si jeden z nejkřiklavějších případů: dění v pátém pražském obvodu. I přesto, že voliči ODS v komunálních volbách v roce 2006 vyjádřili starostovi a lídrovi v jedné osobě Milanu Jančíkovi jasné ne (získal druhý nejnižší počet hlasů), tentýž nepopulární a mnoha kauzami opředený Jančík usedl opět do starostovského křesla. Po dobu více jak tří let pak vedení pražské ODS, stejně jako její místní straníci, zcela ignorovalo nejen závažná zjištění o nepravostech na smíchovské radnici, ale i úpěnlivá volání menšinového křídla zastupitelů, jejichž klub se velmi příznačně nazýval SOS ODS Praha 5. Vrchol cynismu nastal v listopadu 2009, kdy Pavel Bém nechal Jančíka za odměnu, že mu dopomohl k udržení křesla předsedy pražské ODS, zvolit jedním ze svých místopředsedů. Po květnovém volebním výbuchu najednou jako by ODS v Praze „prozřela" a Jančík byl donucen vydat prohlášení, že k poslednímu červencovému dni na svůj post na radnici rezignuje. Řeklo by se šťastný konec, ale jsou zde dvě závažná ale. Jednak jde jen o naprosto neupřímný krok ze strany vedení pražské ODS provedený „shodou okolností" pouhé tři měsíce před komunálními volbami po letech absolutní nečinnosti, aby tváří v tvář hrozící porážce zabránilo co největším škodám, a hlavně: do pozadí byla odsunuta jen nejkřiklavější figurka; Jančíkovi věrní na svých postech zůstali.

Ani na celopražské úrovni si představitelé ODS z výsledků květnových voleb neodnesli vůbec nic. Na post předsedy sice rezignoval primátor a nově také poslanec Pavel Bém, který neváhal před volbami z obavy z ostré kritiky způsobu spravování hlavního města zrušit „předvolební" schůze pražského zastupitelstva, jinak ale vše zůstalo při starém. Potvrdilo se to i při volbě nového vedení a sestavování kandidátních listin. Korunu tomu všemu nasadilo účelové a z hlediska menších subjektů naprosto diskriminační rozparcelování Prahy pro komunální volby na sedm volebních obvodů, přičemž v územním vymezení některých z nich lze spatřovat jasnou inspiraci v praktikách, jimiž se do historie nechvalně zapsal guvernér Massachusetts z let 1810-1812 Elbridge Gerry. Ideály vymizely, hlavní je se na věky věků zabetonovat u koryt.

Aniž bych chtěl lacině zobecňovat, výše popsané není jen problémem občanských demokratů v Praze. Mimo ni lze v posledním volebním období vzpomenout na aféry a papalášské chování představitelů ODS například v Karlových Varech, Liberci, Chomutově, Litvínově, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích, Třebíči, Novém Boru, Mohelnici, Hodoníně či v Brně-Žabovřeskách.

Pokud má ODS skutečně započít svou renesanci, pak jedině skrze výraznou obměnu svých elit na komunální scéně. Cesta k ní může vést, jelikož sama strana toho v současné době nejspíše není schopna, jen přes tvrdou porážku v komunálních volbách a odsun v řadě měst do opozice; i v těch, ve kterých si to ODS dříve ani nedokázala představit. Tato situace by mohla napomoci alespoň částečně zpřetrhat úzké vazby mezi byznysem a místními stranickými představiteli i k tomu, aby se do vedení místních sdružení dostali noví lidé, kteří by svou tvrdou prací mohli znovu dokázat, že ODS je i na komunální úrovni stranou dobrých hospodářů. V opačném případě by se mohlo stát, že ODS přijde o svou dosavadní výsadní pozici na české pravici. Zatímco v parlamentních volbách někteří voliči na protest na kandidátních listinách ODS jen kroužkovali, příště by ji nemuseli volit vůbec. A supi vedení Miroslavem Kalouskem je už toužebně vyhlížejí.

Revue Politika 7-8/2010

Poslat do Kindlu

---

Diskuse