Úvodní stránka  »  Články

EU se mění v superstát aneb pár doporučení pro premiéra Nečase

Ivo Strejček | 7. 7. 2010
Poslat do Kindlu

Katastrofální stav veřejných financí valné většiny členských států Evropské měnové unie (EMU), tedy zemí, jejichž měnou je euro, děsí jak zastánce tohoto projektu, tak bankéře v Evropské centrální bance.

Euro jako politický projekt

Jednotná měna euro není výsledkem ekonomické evoluce, je to politický projekt. Jeho zakladatelé v něm viděli symbolický nástroj, jak pokračovat v politice stále těsnější evropské integrace. Už na začátku bylo jasné, že členy eurozóny se stávají i beznadějní černí pasažéři. Zejména kvůli nim vznikl pojistný mechanismus s názvem Pakt růstu a stability. Tato dohoda stanovuje podmínky koordinace rozpočtových politik členů EMU tak, aby případnými vysokými schodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohrožovali stabilitu eura a nezvyšovali inflaci. Od počátku existence této dohody ji ovšem skoro nikdo nedodržoval a nikdo nevynucoval (včetně velkých zemí jako Německo a Francie).

Euro bylo oslavováno jako úspěšný projekt; stalo se symbolem svého druhu i symbolem úspěchu projektu Evropské unie. Pak přišla ekonomická krize, která odhalila katastrofální stav veřejných rozpočtů členů EMU, a euro se začalo otřásat v základech.

Cílem je politická unie

Nahlas se proto začíná mluvit o nezbytnosti koordinace fiskálních politik členů eurozóny. Nás musí zajímat, že této povinnosti budou podléhat i ty členské státy, které eurem neplatí.

A nejen to: centrální bruselské kontrole mají napříště podléhat také všechny politiky, které „nějak" souvisí se ztrátou konkurenceschopnosti (vzdělanost, zaměstnanost, sociální politika, prý i cílené řízení platů a nákladů atd.).

Všechny tyto návrhy nacházejí oporu v článku 122 Lisabonské smlouvy, který umožňuje hlavám členských států EU v „krizových případech" přijímat i rozhodnutí odporující znění stávajících smluv o EU (ano, takhle banálně lze členským státům odebrat klíčové rozhodovací pravomoci).

I v Bruselu vědí, že tohle začíná být za hranou všeho, co jsou občané členských států schopni skousnout. Jít cestou „nějakého" doplnění Lisabonské smlouvy je ale pro evropské elity příliš riskantní. Hledají proto jinou platformu, ze které by mohli činit politická rozhodnutí o stabilizaci jednotné měny. Prezident EU Herman van Rompuy přišel s návrhem na vytvoření tzv. evropské ekonomické vlády. Představitelé členských zemí s ní souhlasí i přesto, že její obrysy nejsou známy (v EU je to běžné: všichni se obvykle rozplývají blahem nad vzletnými deklaracemi, aniž by kdo tušil, co bude dál). EU se úprkem žene k vytvoření politické unie, pokud chce zachránit euro a v podstatě sebe sama.

Pár doporučení pro premiéra Nečase

Pro budoucí českou vládu Petra Nečase je nezbytné:

  • celou situaci bedlivě sledovat a nepřipustit „chvilkovou nepozornost", při níž se v politické historii vždy udály ty nejvážnější zvraty;
  • nevytvářet žádné zvláštní ministerstvo pro evropské záležitosti a tzv. evropskou agendu plně začlenit do výlučné agendy premiéra ČR;
  • postavit v ČR vážnou a plnohodnotnou debatu o obsahu a cílech současného evropského integračního procesu na úroveň debat o vážných reformních krocích vlády; veřejnost by se měla dozvědět, že značná část rozhodování vlády ČR je určena výsledky jednání v Bruselu;
  • vynutit na ministrech vlády ČR dlouhodobou definici českých zájmů svých resortů a pravidelně kontrolovat jejich obhajobu na jednáních Rady ministrů států EU;
  • být v těsném (nadstandardním) kontaktu s vedením ČNB a koordinovat s ní svá stanoviska před jednáními Evropské rady;
  • v evropské části zahraniční politiky najít názorový průnik s Hradem;
  • z pohledu budoucích zájmů ČR analyzovat důsledky bruselských návrhů, které mají odvrátit euro od blížící se katastrofy;
  • podezíravě nahlížet na euro a držet se co nejdéle české koruny;
  • spolupracovat na vytvoření širší politické platformy „stejně smýšlejících" evropských politických lídrů, která bude moci na zasedáních Evropské rady účinně blokovat federalistické návrhy.

Na jednání Evropského parlamentu 6. července 2010 totiž předseda Evropské komise José Manuel Barroso prohlásil, že „je ochoten udělat cokoliv, co zachrání euro a v širším důsledku i současný tvar evropské integrace".

Premiér Nečas sám nezmůže nic. Musí vyhledávat evropské politické spojence a získat dost sil na to, aby mohli společně účinně na Evropské radě blokovat ono „cokoliv". Za tím se totiž neskrývá nic menšího, než další pořádné přiohnutí demokratických pravidel a přímá cesta ke vzniku politické vlády v Bruselu.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS.

Revue Politika 7-8/2010
Poslat do Kindlu

Diskuse


nahoru