Nebrzděte americkou dynamiku!

Americký prezident Barack Obama se snaží napravit trhliny v ekonomickém systému své země. Hrozí, že zajde příliš daleko?

Bránit americký kapitalismus je v dnešní době nevděčný úkol. Američtí finančníci půjčovali peníze lehkomyslně, což dovedlo svět do nejhorší krize od 30. let minulého století. Je s podivem, že i když Američané podporují svoji vládu co možná nejomezenější a hlavně na lokální úrovni, jsou méně lhostejní k současnému federálnímu aktivismu.

Tento sentiment pomohl Baracku Obamovi do Bílého domu a Demokratické straně k pohodlné většině v obou komorách Kongresu. Prezident Obama používá krizi a ekonomiku k posílení role vlády v oblastech jako vzdělávání a zdravotnictví, po bankovnictví a energetiku.

On i Kongres ale riskují, že zajdou příliš daleko. Amerika zažívá úpadek finančnictví, ne kapitalismu. Její širší ekonomika zůstává pozoruhodnou Petriho miskou kreativní destrukce. Každým rokem v Americe ubývalo 15 % pracovních míst - dokonce i během období růstu. Nahrazovaly je nově vznikající nebo se rozšiřující firmy. I dnes je tato dynamika uprostřed zdrcující ekonomické situace patrná. Když pokulhávají ikony amerického konzumerismu, jakou je například Starbucks, prosperují dodavatelé levnějšího zboží jako Burger King nebo WalMart. Američané nacházejí příležitost i v nepříznivých situacích.

Americká ekonomika je dynamická, protože Američané ji takovou chtějí. Průzkum veřejného mínění Pew 21. května ukázal, že 76 % lidí souhlasí s tvrzením, že prosperita země je „založena převážně na úspěchu amerického podnikatelského sektoru", a 90 % lidí obdivuje ty, kteří „zbohatli tvrdou prací". Během dvou desítek let se tyto průzkumy nijak nemění - a ovlivňují vládní politiku, která z USA podle Světové banky dlouhodobě činí nejlepší místo k podnikání.

I tak by prezident Obama a demokraté v Kongresu mohli tomuto neuvěřitelnému stroji z dlouhodobého hlediska uškodit. Není to proto, že prezident je socialista, jak jej označují někteří v médiích. Žádný opravdový levičák by nebyl tak alergický jako Obama ke znárodňování potácejících se bank ani tak chladný při zvažování, zda řízeným bankrotem ukončit existenci automobilek Chrysler a General Motors.

I ti nejoddanější zastánci volného trhu přiznávají, že existují nedostatky, se kterými se může vypořádat jen vláda. Finanční systém potřebuje pečlivý dohled, jinak jej krize destabilizuje. V posledních letech byl tento dohled oslaben. Jen vláda může prosadit pravidla konkurence, trvat na tom, aby výrobci a spotřebitelé omezovali emise CO₂, nebo umožnit, aby se zdravotnická péče dostala i těm příliš nemocným nebo chudým. Současná ekonomická krize vyžaduje agresivní a dočasná fiskální a monetární opatření, jež za normálních okolností nejsou oprávněná. Dnešní zanícení demokratů pro vládní aktivismus jde ale značně za hranice potřebné k řešení propadu trhu. Prezident jedním dechem vyzdvihuje banky, které odepsaly svoje pohledávky vůči Chrysleru, ale v dalším sledu kritizuje investory, kteří tak v rámci svého práva neučinili.

Fed schválil v prosinci 2008 vytvoření nových pravidel pro kreditní karty. Kongres řekl, že to není dostačující, a připravil svůj zákon, který je platný dříve a je podstatně restriktivnější. Některá nařízení omezují skutečně ohavné praktiky jako účtování úroku z již zaplaceného zůstatku, ale jiné bankám např. znemožňují přizpůsobovat úrokové sazby rizikovým zákazníkům.

Horší je přístup k energetice. V rámci obřího zákona týkajícího se automobilových emisí, který se dnes nachází v Kongresu, bude 85 % emisních povolenek vydáno zdarma (mohly být prodány v aukci). Představuje to obrovský hrnec přízně, kterou může vláda rozdávat, a pro podniky nový nástroj lobbingu.

Obamova administrativa má v plánu zbavit se státního podílu v bankách a automobilovém průmyslu, jak jen to bude možné. Zatím ale zavádí nová pravidla (mj. omezení platu odvozeného od výkonu), jež by mohla způsobit více škody než užitku. Svého vlastnictví využívá také k prosazování cílů, které se zájmy daných společností nesouvisejí. Tlačí na banky, aby polevily při vymáhání dluhů z nesplacených hypoték, nebo na automobilové výrobce, aby produkovali vozy na alternativní pohon, přestože neexistuje skutečná poptávka. Vláda navíc přijímá přísnější palivové standardy, které např. zvýhodňují lehké dodávky oproti osobním vozům. Méně nepřehledným (transparentním?) způsobem, jak snižovat emise a podpořit palivovou ekonomiku, by byla uhlíková daň; nikdo ve Washingtonu si na to ale netroufá.

Tyto chyby jsou podstatné. Změna kurzu bude v budoucnosti i přes Obamovo ujišťování dosti obtížná. Regulace a intervence zplodí takové volební obvody, jež se budou o svůj díl z koláče výhod prát. Federální vláda vytvořila ohromné hypoteční agentury Fannie Mae a Freddie Mac ve víře, že pozvednou trh s bydlením v osobním vlastnictví. Dlouho poté, co toho bylo dosaženo, využila realitní lobby veškerých prostředků, aby zabránila svému zkrocení. A byla to rozsáhlá finanční pomoc z kapes daňových poplatníků, co ji uchránilo před kolapsem.

Americký model volného trhu byl pro zbytek světa vždy vzorem. Spravit jeho trhliny je důležité. Jeho dynamika ale samozřejmá není.

Z The Economist, 30. května 2009, přeložila a redakčně upravila Iveta Frízlová.

Diskuse