Francouzská lekce Obamovi

„Prezidente Obamo, napřažená ruka Američanů má moji podporu. Co ale z Vašich nabídek k dialogu získalo mezinárodní společenství? Vůbec nic." Tak pravil francouzský prezident Nicolas Sarkozy 24. září 2009.

Když vás Francie obviňuje z appeasementu, víte, že jste si sáhli na dno. Jak hluboko jsme klesli, předvedla názorně Obamova vláda svým uspokojením nad tím, když ruský prezident po schůzce o Iránu řekl, že „sankce jen zřídka něco přinášejí, ale někdy jsou nevyhnutelné".

Vidíte? Obamovo kouzlo. Jednání funguje. Rusko je s námi. Až na to, že, jak nevhodně upozornil Washington Post, prezident Dimitrij Medvěděv řekl totéž už o týden dříve a Vladimír Putin, představitel reálné moci v Rusku, svůj odpor k jakýmkoliv dodatečným sankcím nezměnil. Pro vyjasnění: když Írán bezostyšně vyzkoušel své útočné rakety, reagovalo Rusko prohlášením, že tato provokace nijak neospravedlňuje zavedení tvrdších sankcí.

Tak si to spočítejme. Za to, že jsme zaprodali Polsko a Českou republiku jednostranným zrušením dohody o obranném raketovém systému, jsme od Ruska dostali ... co? Nepřímý náznak možné podpory nespecifikovaných sankcí, zdráhavě nabídnutý člověkem s pochybnou pravomocí. V každém případě nikam nevedoucí, protože Číňané jsou rezolutně proti jakýmkoli sankcím Rady bezpečnosti.

Obamova administrativa, která si plete cíle a prostředky, mohutně usiluje o demonstraci jednoty spojenců a dává najevo, že má zbožný zájem o íránský jaderný program, zatímco skutečným úkolem je jeho zastavení. Předvádění „dobrých pocitů" je více než neužitečné, protože všechen čas věnovaný gestům je čas darovaný Íránu k dokončení závodu o získání atomové bomby.

Nemusíte to věřit mně. Věřte Sarkozymu. Ani on nemohl skrýt svůj úžas nad Obamovou naivitou. 24. září Obama okázale předsedal zasedání Rady bezpečnosti OSN. Díky účasti čtrnácti hlav států a řízení americkým prezidentem (vůbec poprvé v historii) přitahovalo bezpříkladnou pozornost celého světa. Obama měl v kapse výbušná odhalení o tajném zařízení na obohacování uranu, jež Íránci ukrývali nedaleko města Qom. Francouzi a Britové na něj naléhali, aby využil tohoto navýsost dramatického okamžiku k ohromení celého světa a vyzval k okamžité akci.

Obama odmítl. Nejenže nic neřekl, ale, jak uvedl Le Monde, Sarkozy byl nucen vypustit celou část svého projevu, jíž Qomu věnoval. Obama zprávu pozdržel o celý den - až do Pittsburghu. Nemám nic proti Pittsburghu (místu summitu G20), ale sídlo Rady bezpečnosti s hlavami států celého světa to není.

Proč se Obama takové příležitosti vzdal? Protože chtěl, aby zasedání Rady bezpečnosti bylo o jeho vlastním snu, o světě bez jaderných zbraní. Jak cituje New York Times „pracovníky Bílého domu", prezident nechtěl „rozředit" svou odzbrojovací rezoluci „odklonem k Íránu".

Odklon? Je to nejdůležitější bezpečnostní problém tohoto světa. Odklon od čeho? Od bezcenné rezoluce OSN o odzbrojení?

Ano. A od Obamovy ikony celoplanetárního vizionáře: „ Administrativa sdělila Francouzům," uvádí Wall Street Journal, „že si nepřeje ,pokazit image úspěchu' Obamova prvního vystoupení v OSN."

Image? Úspěch? Sarkozy se jen stěží dokázal ovládnout. U stolu při zasedání s Obamou v čele americkému prezidentovi připomněl, že „žijeme v reálném, nikoliv virtuálním světě".

A vysvětlil: „Prezident Obama řekl, že sní o světě bez jaderných zbraní, ale přímo před našima očima činí dvě země přesný opak."

Sarkozyho nevyřčená slova? „Ale vždyť on si, sacre bleu, sedí na zprávě o Qomu!"

V té době jsme netušili, proč se Sarkozy tak vzteká. Nyní to víme. A to jen o den dříve Obama ve svém projevu k Valnému shromáždění řekl: „ Žádný národ nemůže (...) vládnout jinému národu." Tato pubertální hloupost byla následována prohlášením, že „seskupení států mající kořeny v rozporech dávno minulé studené války" ve skutečnosti „nemají ve vzájemně propojeném světě žádný smysl." NATO, naše spojenectví s Japonskem, Jižní Koreou a náš deštník nad Tchaj-wanem jsou nesmyslné? Co si naši spojenci pomyslí, když uslyší takové nesmysly?

Bismarck údajně řekl: „Existuje prozřetelnost, která ochraňuje idioty, opilce, děti a Spojené státy americké". Bismarck nikdy neviděl Obamu v OSN. Sarkozy ano.

Text Charlese Krauthammera z The Washington Post, 2. října 2009, přeložil a redakčně upravil Vladimír Gregor.

Diskuse