Obamovy činy ospravedlňují Bushe

„S Georgem Bushem jsme to dokázali vydržet. Myšlenka, že začneme o těchto věcech vést spor s Obamovou vládou, je skutečně šokující." Neznámý zdrcený aktivista hnutí za lidská práva o uzákonění časově neomezeného věznění domnělých teroristů, The New York Times, 21. května 2009

Je-li pokrytectví poctou, kterou zlo vzdává ctnosti, jsou kotrmelce týkající se dříve veřejně odsuzovaných protiteroristických opatření poctou, kterou Barack Obama vzdává Georgi Bushovi. Během sto dvaceti pěti dnů přijal Obama jen s malými změnami obrovskou část celého, údajně protizákonného Bushova programu. Posledním kotrmelcem je obnova vojenských tribunálů. Během kampaně v roce 2008 je Obama opakovaně odsoudil a nazýval je „obrovským selháním". Po své inauguraci je pozastavil. Teď jsou zpátky.

Samozřejmě že Obama nikdy slovy nepřipustí to, co dělá svými činy. Jako například ve svém rétoricky dokonalém projevu o národní bezpečnosti z poloviny května, v němž prohlásil, že odčinil Bushova morální pochybení, a kotrmelec s vojenskými soudy doprovodil svými „třemi kroky": podrobit Bushovu politiku zničující kritice; okázale zveřejnit kosmetické změny; Bushovu politiku přijmout za vlastní.

Kosmetickou změnou je například Obamovo prohlášení, že „poskytneme zadržovaným větší volnost při výběru vlastního právního zástupce". K smíchu! Namyšlené liberální právní kanceláře se už teď perou jedna přes druhou o možnost zastupovat tyto ničemy před soudem. A co třeba zamítání důkazů získaných donucovacími výslechy? To není nic nového, jak poznamenává bývalý žalobce Andrew McCarthy. Podle existujících pravidel mají vojenští soudci toto právo již dávno.

Co se týče Guantánama, jsou to právě Obamovi kolegové z Demokratické strany, kdo náhle objevil moudrost Bushovy volby. V otevřené vzpouře proti Obamově slibu, že jej uzavře, odmítl Senát devadesáti hlasy proti šesti vyhradit pro tento účel jediný cent, dokud prezident nevysvětlí, kam chce vězně umístit. Senátor James Webb, autorita Demokratické strany v otázkách národní bezpečnosti, chce uzavření Guantánama pozastavit. A vůdce demokratické většiny v Senátu Harry Reid se nechal slyšet, že vstup vězňů z Guantánama na americkou půdu nedovolí, byť by mělo jít o americká vězení.

Mnoho míst nezbývá. Domovské země je nepřijmou. Evropa je neposlušná a vzpouzí se. Ostrov sv. Heleny by potřeboval opravit. Elba nezafungovala příliš dobře už poprvé. A Ďábelské ostrovy jsou nyní turistickou destinací. Guantánamo se opět začíná jevit jako docela dobrá volba.

Pozorovatelé všech politických zabarvení jsou ohromeni tím, jak velkou část Bushova programu v otázkách národní bezpečnosti nová vláda přijímá. Victor Davis Hanson (z listu The National Review) nabízí částečný seznam:

- tzv. vlastenecký zákon (Patriot Act);

- odposlechy;

- prohlížení e-mailových zpráv;

- vojenské soudy;

- útoky bezpilotními letadly Predator;

- pomalejší stahování z Iráku;

- výrazné navýšení vojsk v Afghánistánu;

- Guantanámo.

Jack Goldsmith (z listu The New Republic) k tomu přidává:

- vydávání zajatců (předáváni teroristů zadržených v cizině jiným zemím);

- státní tajemství (odvolávání se na něj za účelem zastavení soudního projednávání);

- odmítnutí habeas corpus (zákaz zatýkání bez soudu ve vězení Bagram v Afghanistánu, logicky a morálně nerozeznatelném od Guantánama).

Co to všechno znamená? Pokrytectví a demagogie demokratů ? Jistě, ale ve Washingtonu nejsou oportunismus a cynismus žádnou novinkou.

Ve hře je něco mnohem většího: nepopiratelné a velmi přesvědčivé národní zájmy, které se koneckonců (a navzdory lacinému politikaření) prosazují samy. Nutné a naléhavé potřeby skutečného světa po 11. září, na rozdíl od smyšleného světa opozičních politiků, poskytují jen velmi úzký rozsah přijatelných alternativ.

Patří mezi ně oživení tradice vojenských tribunálů používaných v historii Georgem Washingtonem, Andrew Jacksonem, Winfieldem Scottem, Abrahamem Lincolnem, Arthurem MacArthurem či Franklinem D. Rooseveltem. A objevení Gauntanáma, přístupného, bezpečného, venku na moři a pěkně symbolického (tradice ostrovního vyhnanství pro ty, kdo se vymykají civilizaci, je docela úctyhodná). Brilantní volba pro umístění teroristů, z nichž někteří, jak pochopila i Bushova vláda, budou muset být zadržováni bez soudu po celou dobu válku, jež bude možná nekonečná.

Genialita demokracie spočívá v tom, že střídání politické moci nutí opozici, aby přišla k rozumu, jakmile se dostane k moci. Když noví lidé převezmou politické praktiky svých předchůdců, je vytvořen celonárodní konsensus a nastolena nová legitimita moci.

Právě to se před námi nyní odehrává. Bushova politika války proti teroru nebude muset čekat na ospravedlnění historiků. Obama tak činí den za dnem. To, že to popírá, nic neznamená. Sledujte jeho činy.

Text Charlese Krauthammera z The Washington Post, 22. května 2009, přeložil a redakčně upravil Vladimír Gregor.

Diskuse