Byly koaliční vlády málo pravicové?

Ačkoli od pádu poslední koaliční vlády uplynuly bezmála čtyři roky, stále se jako bumerang vrací spekulace, zda tyto vlády byly dostatečně pravicové. Okřídlené rčení, že koaliční vlády byly ve skutečnosti méně pravicové, než hlásaly, už přestává být klišé, ale mění se v politický kýč. Položme si seriózní otázku: prováděly koaliční vlády pravicovou, levicovou nebo středovou politiku? A pokud neprováděly pravicovou politiku, bylo to dobře, anebo špatně?

Fungování koaličních vlád

Už se téměř zapomíná, že po volbách v roce 1992 byla v ČR vytvořena nikoli jednobarevná, nýbrž koaliční vláda složená ze čtyř stran: ODS, KDS, ODA a KDU-ČSL. Parlamentní sociální demokracie byla tehdy velmi slabá, dokonce slabší než KSČM.

To, zda směřování vládní politiky více ovlivnila ta či ona strana, případně ten či onen ministr, je úkol pro rozvážnou analýzu. Lze si klást otázku, nakolik se program či sliby ODS, KDS, ODA a KDU-ČSL uskutečnily či neuskutečnily. Koaliční vlády fungují na základě kompromisu, takže je přirozené, že se přání žádné ze stran nepodaří v koalici úplně prosadit. Pokud navíc jde o vládu menšinovou (jako tomu bylo po roce 1996), musí vláda dělat ústupky i opozici a její schopnost realizovat vlastní program se snižuje.

Fakt, že žádná politická strana v dějinách zastupitelské demokracie v průběhu volebního období stoprocentně nedosáhla všeho, co si předsevzala, nepramení ani tak ze zlé či dobré vůle, jako je spíše produktem ekonomické, politické či společenské situace, poměrů uvnitř koalice i jednotlivých stran apod. Disproporce mezi předsevzetími, přáními a programem politické strany a skutečnou politikou může být tu větší, tu menší, ale málokdy se jí lze zcela vyhnout.

V každé koaliční vládě existuje tendence koaličních partnerů odlišit se nejen od hlavního nepřítele - opozice - ale i od sebe navzájem. Pokud jsou koaliční partneři tři (jako tomu bylo od roku 1995, kdy se KDS integrovala s ODS), z nichž jeden jasně dominuje, pokoušejí se malí koaliční partneři odlišit od vůdčího konkurenta. Často se pak jedna z menších strana ocitne "napravo" a druhá "nalevo" od dominantní strany.

Podezření, že nejen jednotlivé strany, ale i politika celé koalice se posunula z pravé polohy do pravého středu nebo dokonce do středu, je legitimní. Vládní koalice obvykle ovládá nejumírněnější strana (na rozdíl od volebních koalic, které zpravidla ovládá nejextrémnější strana). V prvé řadě je třeba tento fenomén pochopit, teprve v druhé fázi k němu lze zaujímat hodnotící stanoviska. Pokusme se o to.

"Dostředivá" tendence vládnutí

Ačkoli povaha politického myšlení zejména před volbami přirozeně tíhne k dualismu, lze v západní demokracii vypozorovat jistou "dostředivou tendenci" vládnutí. Proč je tomu tak? Ekonomie, politologie i sociologie přinášejí dostatek dobrých důvodů pro hypotézu, že strana, která chce zůstat dominující stranou, jinou než umírněnou politiku (pravostředovou, levostředovou či centristickou) prosazovat nemůže.

Teorie veřejné volby v ekonomii přinesla model mediánového voliče. Volič medián stojí v ideálním středu. Levicová (či pravicová) strana obvykle zjistí, že může zvýšit svůj vliv na úkor konkurenta posunutím se směrem k voliči mediánu. V takovém případě získá středové voliče, které dosud neměla, zatímco voličům, kteří se nacházejí nalevo (či napravo) od ní, nezbude nic jiného, než volit ji také, protože nemají lepší alternativu.

Politologové popisují podobný fenomén teorií "catch--all party" (strana pro všechny). Strana, která chce zůstat velkou a silnou, musí provádět umírněnou politiku, protože jinak by ztratila většinu "normálních" (středových) voličů. "Strana pro všechny" musí oslabovat konflikty, klást důraz na to, co spojuje, být otevřená starostem voličů a naslouchat přáním zájmových skupin.

V systému dvou stran přichází "dostředivá" tendence vládnutí proto, že strany jsou "kroceny" vědomím, že v příštím volebním období mohou zasednout ve vlastní jednobarevné vládě. V systému více stran je "dostředivá tendence" spíše vynucená, ale existuje. Ideologicky polarizovaný systém více stran má sice odstředivý charakter (z hlediska celého systému), nicméně i tam se vlády nakonec uzavírají ve středu. Obecně lze říci, že levicové vládní koalice se pod tlakem okolností posouvají doprava, zatímco pravicové doleva.

Sociologové potvrzují hypotézu o "dostředivém" charakteru vládnutí, když zkoumají statistické rozložení "pravolevých" názorů. Zobrazíme-li názory lidí na škále pravice - levice, dostaneme normální statistické rozdělení "kopce": po obou stranách relativně málo lidí, nejvíce lidí uprostřed. Strana, která chce dlouhodobě přežít a zůstat silná, se tedy nemůže od středu odchýlit příliš razantně, neboť by ji většina lidí přestala volit.

Empirické výzkumy v ČR skutečně potvrzují, že relativně největší podíl občanů se hlásí ke středu. Důležité je však odlišení subjektivního sebezařazení voličů a jejich objektivních hodnot a postojů k sociálně-ekonomickým otázkám. Zatímco křivka subjektivních (deklaratorních) postojů je u nás mírně vychýlena doprava, křivka objektivních sociálně-ekonomických postojů je vychýlena mírně doleva. Jinými slovy, lidé se rádi označují za pravicové, ale ve skutečnosti zastávají mírně levicové postoje.

Je samozřejmě otázkou, zda a do jaké míry je politický trh utvářen stranou "poptávky", nebo "nabídky". To je téma pro sofistikovanou odbornou debatu. V každém případě lze říci, že pokud by v ČR existovala politická strana, která by o něco méně pravicověji jednala, než mluvila, pak první, co by měl každý seriózní analytik konstatovat, je, že přesně po takové straně je zde společenská poptávka. Teprve ve druhé fázi to může kritizovat nebo chválit.

Bylo to dobře, nebo špatně?

Až do této chvíle jsme prováděli pozitivní analýzu, tj. popisovali jsme fakta a predikce společenskovědních teorií. Připusťme nyní pro jednoduchost to, co řada lidí u nás pozoruje, že se koaliční vlády svou politikou posunuly do pravého středu, nebo dokonce do středu. Stále zůstává nezodpovězena ústřední otázka: bylo to dobře, nebo špatně?

Abychom odpověděli na tuto ryze normativní otázku, představme si tři ideální voliče: A, B a C. Volič A je sympatizant pravice, B se hlásí ke středu, C inklinuje k levici. Položme před ně problém "malé pravicovosti" koaličních vlád a ptejme se, jak jej vnímají. Pravděpodobné odpovědi voličů A, B a C zobrazuje následující tabulka.

Postoje voličů k "malé pravicovosti" koaličních vlád

Volič	Odpověď na otázku: Objevuje se kritika, že koaliční vlády v ČR byly málo pravicové. Jak to cítíte vy?
A	"Ano, je to naprostá pravda. Strany měly před volbami řadu slibů, které nesplnily. Politika koaliční vlády se posunula zprava do středu. Zpomalila se privatizace, deregulace a liberalizace. Kdyby hlavní strana splnila, co slibovala, mohl jsem být já osobně i celá naše země daleko dále."
B	"Vidíte, tato otázka mne dosud nenapadla. Ale když nad ní přemýšlím, mám dojem, že se koalice skutečně posunula poněkud do středu oproti předvolebním slibům. Přiznám se ale, že já jsem středový názor již zastával předtím, takže mně politika koaliční vlády paradoxně vyhovovala."
C	"Je to naprostý nesmysl. Koaliční vlády nebyly málo, nýbrž příliš pravicové! Zbrkle privatizovaly, deregulovaly a liberalizovaly. Pro celou naši zemi i pro mne osobně to byla úplná katastrofa. Pokud to ale vnímáte v kategoriích ,menší' a ,větší' pravicovosti, pak mám pocit, že pro mne to bylo pořád ,menší zlo', než kdyby splnily to, čím vyhrožovaly před volbami."

Odpovědi ideálních voličů A, B a C jsou samozřejmě krajním zjednodušením a spíše modelovou představou. Znamenají však o řád diferencovanější uchopení tématu, než jak se objevuje v dnešní veřejné debatě. Problémem naší transformace je, že je stále hodnocena izolovaně pouze optikou voliče A (popřípadě C), ale málokdy komparativně podle všech voličů A, B a C.

Že by si někteří voliči skupiny A přáli razantnější vládní "tah na branku", je jasné. Čím upřímněji by se však vláda pokusila vyhovět voliči A, tím větší roztrpčení a nespokojenost by vyvolala u voliče B a C. Je pravděpodobné, že pokud by koaliční vláda v letech 1992-1996 prováděla "pravicovější" politiku, zvítězila by ČSSD již v roce 1996 a obrat doleva by přišel o dva roky dříve.

Zahraniční srovnání

Jedním z nejrozšířenějších mýtů o transformaci je víra, že v ní ostatní tranzitivní země došly "dále", nebo - řečeno v terminologii voliče A - byly "pravicovější" než my. Opak je pravdou. Posoudit, zda byly úspěšnější, či ne, přesahuje možnosti tohoto článku. Zcela jistě však nebyly pravicovější. Pokud se podíváme do okolních zemí - jak tranzitivních, tak netranzitivních - zjistíme, že stojí spíše nalevo a nikoli napravo od nás.

Slovensko stojí nalevo od České republiky již tradičně. Sociální cítění Slováků jsme mohli dobře poznat za společné federace a od roku 1993 se na tom příliš nezměnilo. Polsko je politicky dosti roztříštěné. Konzervativní síly jsou tam silnější než v ČR, jde však o konzervatismus spíše sociální (zažitý katolicismus), nikoli liberální. Podobně ostatní postkomunistické země leží nalevo od nás. Jedinou výjimkou je Maďarsko, ale i o něm by se dalo diskutovat.

To, že v ČR vydržela jedna koaliční vláda u moci více než pět let, je naprostý unikát. Žádné jiné transformující se zemi se podobné kouzlo nepodařilo. Výjimkou je Slovinská liberální demokracie Janeze Drnovšeka, která vládne již třetí volební období, vystřídala však koaliční partnery i název. Všude jinde byla politická nestabilita větší, vlády se střídaly jako na běžícím pásu.

Podívejme se ještě na jižního a západního souseda. Každý, kdo měl možnost žít delší dobu v Rakousku a Německu, potvrdí, že "mainstream" tamního veřejného diskurzu je zřetelně nalevo od našeho. Konzervativní proud je tam silnější než v ČR, je to však sociální konzervatismus křesťanského střihu, jaký reprezentují německá CDU či rakouská Volkspartei. Jinak liberální FDP v SRN či Liberální Fórum v Rakousku jsou malé strany.

Zní to překvapivě, ale z hlediska mezinárodního srovnání zůstává ČR pravicovým ostrovem ve střední Evropě. Nepodaří-li se v nejbližších letech změnit volební systém do sněmovny na většinový (což se po nedávném rozhodnutí Ústavního soudu nejeví příliš pravděpodobné), bude "čistota" pravicové politiky i nadále narušována koaličními kompromisy. Věřit, že by nějaká příští česká vláda mohla být "pravicovější", než byly koaliční vlády v letech 1992-1997, není příliš realistické.

Marek Loužek (1975). Vystudoval ekonomii a filozofii na VŠE a politologii na FSV UK. Doktorand katedry ekonomických teorií VŠE. Analytik Centra pro ekonomiku a politiku, poradce předsedy Poslanecké sněmovny. Autor knihy Zapomenutá transformace (1999). V akademickém roce 2000/2001 na studijním pobytu na Institutu pro sociologii Ludwig-Maximilians-Universität München.

Diskuse