Kdo nám vlastně vládne?

Bohumil Pečinka | 14. 5. 2009

Poslat do Kindlu

---

Komplikace spojené se sestavováním letní vlády Jana Fischera nám daly možnost nahlédnout do mechanismu politické moci a odvodit si z něj základní rysy současné vlády. O co šlo?

Tři politické strany se před několika týdny dohodly na vytvoření překlenovací vlády, v níž bude počet křesel v poměru 10:7 ve prospěch dvou subjektů vlády původní. Personální nastavení kabinetu však nebylo plně v rukou jejich vedení, zejména v případě ODS. Za nominacemi stály neformální struktury politické moci, ať už je označujeme jako lobbisty nebo zájmové skupiny.

V některých momentech šlo o natolik nepřijatelné návrhy, že se premiér Fischer vzbouřil a přišel se svými jmény na tři různá ministerstva (finance, průmysl a obchod, spravedlnost). To vyvolalo úlek z neznáma; mohlo dojít k ohrožení základních „byznyszájmů" těchto skupin.

Jan Fischer sice musel své nominace stáhnout, ale výsledkem byl slušný kompromis v případě dvou klíčových ministerstev. K čemu v těch několika dnech došlo?

Minimálně od roku 2002 se zde etablovaly struktury neformální moci, jež získávaly stále větší vliv na rozhodování vlády. V roce 2006 se však stalo něco neobvyklého: v době povolební výměny politických garnitur nedošlo k témuž na úrovni neformálních struktur. Obrazně řečeno, Babiš s Chrenkem jen vyměnili Grosse za Langera s Topolánkem a jelo se dál.

Po roce 2006 pak zakořenily určité způsoby rozhodování, pro něž je typická podřízenost politiky zájmům byznysu. To je první rys nového vládnutí v České republice. Kabinet Jana Fischera bude vzhledem k neexistenci politického zázemí v parlamentu k těmto tlakům náchylnější.

Pochopitelně i na Západě existují předpolitické struktury moci, jež mají vliv na politické rozhodování. Rozdíl je však v tom, že kromě privátního lobbování sledují také zájmy státu. V tomto případě šlo o dokončení českého předsednictví s Topolánkovým týmem. Ukázalo se ale, že zdejší struktury nic než byznys nezajímá.

Dalším znakem současných vlád je něco, co by se dalo nazvat „půlpremiérstvím". Čeští politici nechali příliš vyrůst strukturu polostátního podniku ČEZ, včetně privátních firem s neviditelnou vlastnickou strukturou. Tento „hospodářsko-politický komplex" si dnes přímočaře vynucuje největší státní zakázky bez ohledu na cenu a kvalitu. Tím se opět oslabuje role státu a posiluje moc několika firem a na ně navázaných advokátních kanceláří a PR agentur, jež zajišťují průnik do státní správy a legislativy.

Premiér Fischer a jeho nástupci pocítí půlpremiérství naplno. Je to pocit, kdy stojíte na kapitánském můstku, ale kvůli minulým a budoucím závazkům můžete řídit vládní loď jen z malé části.

Nový předseda vlády dnes hraje o to, zda se jeho sestava bude alespoň vzdáleně podobat úřednickým vládám za první republiky. Stručně řečeno, zda se jí podaří provést nutná, ale nepopulární opatření. Může se totiž stát i pouhou postkomunistickou kulisou, za níž si straničtí náměstci budou ze státu vytahovat peníze na volební kampaň.

Revue Politika 5/2009

Poslat do Kindlu

---

Diskuse