Vysmívaní svatí

Pavel Švanda | 20. 12. 2002

Poslat do Kindlu

---

Utrpíš-li škodu, o posměch se nestarej, zní pragmatická moudrost předků. K tomu přísloví by měli koncentrovat svou mysl přední představitelé Unie svobody. Strana, která byla několik let miláčkem médií, od červnových voleb slouží za otloukánka. Každá marvanovitá parlamentní anekdota, každá iniciativa z řad US je dnes mediálně komentována se sarkasmem. Kupodivu se posmívají velice často právě ti, kdo pečlivě líčili a nasvětlovali Čtyřkoalici tak, aby budila dojem života, a o čelných unionistech se vyjadřovali málem jako o bytostech vyššího druhu, jimž obyčejní politici nejsou hodni ani prát ponožky.

Když byla US v módě, dával jsem najevo skepsi vůči nesourodé Čtyřkoalici. Psal jsem o tom, že Unie svobody neorganickým politickým spojením oslabila šanci získat vlastní identitu a čitelný charakter. V době, kdy byla US nadvelebena, vyslovil jsem podezření, že jí hrozí budoucnost ODA. I dnes si myslím, že všechna dosavadní vedení US prohospodařila poměrně zajímavou možnost stát se krystalizačním jádrem proevropského, nenacionálního liberalismu, jenž by byl v českých poměrech zajímavou novinkou.

Avšak tváří v tvář unifikovanému humoru, jímž dnes unionisty pronásledují právě ti, kdo je předčasně svatořečili, skoro mám sentimentální chuť zastat se uražených a ponížených. Jen nevím, jak na to. Celkem marně pátrám v paměti po zásluhách, jež by stály za dodatečné vyzdvižení. Takže nezbývá než doufat, že nepříjemná oběť politiků, kteří byli v létě a na podzim, jak se říká, na tapetě, nebude marná pro budoucnost. Že ti, kdo vytvářeli fikci o straně jediných spravedlivých, si příště dají pozor. Že moralisté, kteří své kamarády dost neostýchavě opustili právě v nejhorší chvíli těsně před volbami a po následné porážce je ještě poplivali, příště ztlumí své vzněty. Snad budeme trochu chytřejší i my ostatní, až zas ta nebo ona lobby pocítí, že proti konkurenčním skupinám ztrácí tempo, začne nás popichovat k údajné obraně svobody a k uctívání iluzí o své spásonosnosti. Zmoudříme? Asi bychom po sobě neměli chtít příliš mnoho. Snad aspoň kdybychom úplně neztratili paměť.

Revue Proglas 10/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse