Ještě k irskému referendu

David Rýc | 20. 12. 2002

Poslat do Kindlu

---

V červnu 2001 měli Irové jako jediný národ příležitost vyjádřit svůj postoj k současnému vývoji evropské integrace, jejímž posledním milníkem se stala smlouva z Nice. Reakce irských voličů (54 % proti a 46 % pro ratifikaci smlouvy) překvapila snad jen nezasvěcené pozorovatele. Naopak reakce německého kancléře Gerharda Schrődera, který se 15. června 2001 nechal slyšet v listu Irish Independent, že „irští občané budou muset rozhodnout v novém referendu", překvapila všechny ty, kteří se domnívali, že EU je prostorem výsostně demokratickým, tedy takovým, který ponechává rozhodnutí svobodné volbě svých občanů a tuto volbu také respektuje. Jejich překvapení bylo o to větší, když irská vláda, složená z koalice Fianna Fáil a Progresivních demokratů, tedy sil, které bezvýhradně podporují prohlubování evropské integrace, posléze podlehla tlaku vlád členských zemí EU a ohlásila konání dalšího referenda na rok 2002. Faktem je, že ústavní pořádky mnohých členských zemí EU referendum v záležitosti změn rozhodovacích mechanismů a odvozeně i kvality členství v EU nepožadují, takřka jisté však je, že v některých dalších zemích (například Francie) by případný výsledek takového referenda pouze potvrdil názor irských voličů. Tím, že Irové jako jediní měli příležitost vyjádřit svůj postoj ke smlouvě z Nice v referendu, se pozornost celé Evropy logicky obrátila směrem k zelenému ostrovu a Irsko se stalo jakýmsi „otloukánkem" a hromosvodem evropských nálad.

K určitému rozčarování irských voličů přispěl také fakt, že na rozdíl od předchozích referend (například o potratech, rozvodech či o systému poměrného zastoupení) mezi prvním a druhým niceským referendem uběhlo jen 16 měsíců, zatímco ve výše zmíněných případech to bylo takřka 10 let. Dalším faktorem, který působí na irské voliče a zanechává v nich řadu pochybností o schopnostech vlády hájit jejich zájmy, je skutečnost, že hlasovali o nezměněné podobě smlouvy. Irská vláda nevyjednala s EU žádné výjimky, které by mohly uspokojit negativní názor irských voličů. Deklarace o neutralitě, která byla přijata letos v červnu na summitu EU v Seville, má pouze jednostranně politický charakter s nulovým dopadem na samotný obsah smlouvy. Z dané situace také vyplývá obecný poznatek, že nedávné irské „ano" smlouvě z Nice (37,1 proti a 62,9 pro) ve stejné věci, o které již jednou bylo rozhodnuto, může vyústit v určitou devalvaci institutu referenda při dalších důležitých milnících vývoje evropské integrace.

Revue Proglas 10/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse