Úplně poslední slovo: Na Hrad hlavně s realismem!
Rubrika: Články a komentáře |
Z volby příštího prezidenta se pomalu ale jistě stává fraška. Nejdříve Čtyřkoalice, později Koalice navrhovala zavést volbu přímou. Důvody uváděla věcné, leč jako mocný stín za nimi stála obava, že by - na základě zákulisních mocenských čachrů - úřad prezidenta uchvátil démon Klaus. Klaus a ODS hájili volbu nepřímou. Sice opět s pomocí věcných argumentů, leč jako (raději) nepřipomínané světlo za nimi plála vize zvolení Václava Klause na základě zákulisních čachrů se sociální demokracií. Sociální demokracie vyčkávala.
Pak se začaly kvapem blížit volby. Klaus si myslel na velkou koalici se socialisty, malá Koalice slibovala přímou volbu, jedinou věc, na níž se lidovci a unionisté dokázali shodnout, sociální demokracie vyčkávala. Klause však vytrhlo ze snění ranní ptáče Špidla. Vmetlo mu do tváře, že zanechal zemi týden před Argentinou, a přátelsky naladěnému Klausovi zbyly jen oči pro pláč a ústa pro automatové telefonování každému občanu této země. Tím však jen dokonal nazrávající zkázu a musel do opozice. (V Argentině volí prezidenta přímo, ale to sem vlastně nepatří.)
Po volbách stojednička, socialisté, unionisté a lidovci. Na přímou volbu najednou zapomenuto, proč ji také oprašovat, když Klausovo zvolení parlamentem už nehrozí. Sociální demokracie nevyčkává, ale vybírá svého kandidáta. Vnitro a vnějšně stranickým referendem zároveň. Motejl, Bureš, Potůček, Zemana ne, ale na kandidátku ho radši dáme. Občané se mohou připojit, ale je jim předem připomenuto, že k jejich hlasům se třeba nemusí ani přihlížet. Zato si mohou zahlasovat třebas desetkrát, to je teprv, panečku, demogracie. Rozhodne ÚV, ten má nejvíc rozumu.
Klaus mezitím v opozici neví, co dál. Zůstat v čele strany, nebo odejít? Nikdo z kandidátů předsednictví ODS nemá „ódéesovské" myšlenkové schéma, Benešová je neprůchodná, Zahradil kožený, Nečas v depresi, Tlustý byl v partaji. Neveselo, truchlivo v pravicových krajích. Nakonec oznámení o kandidatuře na Hrad. Ale jak? Stojednička drží, Marvanová zmoudřela, nová oposmlouva na druhý servis v nedohlednu. Pak tedy přímo, ale jednokolově! To by měl Klaus šanci. Tlustý to ví a v Právu hned nadhodí. Koperníkovský obrat ODS! Po letech zásadové obhajoby ne-prezidentského, parlamentního systému kyselé úsměvy na rtech. Ano, ano, dlouho jsme říkali, ano, ano, je to nefér, ale my to otevřeně říkáme, že je to trochu nefér, ano, ano, děláme to kvůli Klausovi, ano, ano, ale přímá volba, přímá volba, chtěla ji Koalice, teď ji nechce, chtěli ji socialisté, teď ji dělají jen tak na oko, a občané, občané ji přece chtějí...
Kde byl v té době šachový velmistr ODS Němec? Kam se poděl? Ale ano, vždyť přece utonul v řece při povodni. Jinak by musel Tlustému s Klausem poradit, že když vytáhnou s přímou jednokolovou volbou, stejně nakonec maximálně prosadí sice přímou, ale dvoukolovou. A to je pro Klause smrt. Sice nejspíš postoupí, ale ve finále ho převálcuje i pekař Pecka z Chrudimi - nadpoloviční většině totiž vadí téměř každý méně než Klaus. Snad jen Grebeníček by za příznivých okolností Klause nepřeválcoval.
Tolik prozatím minulost a přítomnost. Ale budoucnost se již rýsuje ve skleněných koulích prognostiků. V lednu velké zasedání, nikdo však nezvolen. Pitharta podrazí socánci, Motejla lidovci, Bureše Unie... Na Halíka dávno zapomenuto, Zahradníka by si lidé mohli poplést se Zahradilem...
Na scénu opět přichází ODS. Kolektivní triumvirát předsedů s ódéesovským myšlenkovým schématem Tlustý, Zahradil, Nečas navrhuje losování. Je to způsob konzervativní, neb již staří Řekové... a pak, Václav Klaus při něm nebude tak docela bez šancí. Ostatní v zoufalství souhlasí. Pak přímý přenos na TV Nova z losování prezidenta. Vladimír Čech ještě přidává nezbytnou dramatickou pomlku, ještě jeden bloček reklam, a tak už se podívejme, koho nám to CEPOČER (Centrální počítač České republiky) určil, no to je překvapení, občan číslo 5106901, ex-senátor za ODS Zdeněk Klausner!
Havel omdlévá, Špidla se šklebí, Klaus - kamenná tvář. Na kameru odváží se promluvit jen Tlustý. Těsně vedle, ale co naděláme, není to zas tak špatné, mohlo to dopadnout i hůř. Fanfáry z Janáčka, pak reklamy, po nich Smrtonosná past IV. A je to. V jednoduchosti někdy opravdu může být i síla.
Rubrika: Články a komentáře |