Jak řídit neřiditelné?

Pavel Švanda | 20. 11. 2002

Poslat do Kindlu

---

Hospodářské i personální problémy některých českých médií a zejména ČT nabyly chronické povahy, na což jsme si už zvykli. V poslední době se mluví o změně příslušných zákonů. Početní reprezentanti četných zájmových skupin, které se nepochybně opět uplatní na scéně i za ní, nestojí o dobré rady; vůbec už pak nejsou vítány názory pocházející z mimopražských prostorů. Přesto si dovolím otevřeně konstatovat, že dosavadní podivínský systém řízení ČT prostřednictvím údajně osobně nezainteresovaných a přesto žhavě zaujatých osobností se prostě neosvědčil. Z této skutečnosti by mohly být příležitostně vyvozeny i praktické závěry.

Rada ČT se tak jako ostatní mediální rady stala kolbištěm politických a hospodářských zájmů. Jinak tomu asi ani být nemůže. Nezaujaté a přece živě zaujaté osobnosti (ať už si o této dosti zvláštní představě o dosti zvláštních bytostech myslíme cokoliv) nemohou dělat nic jiného než reprezentovat a prosazovat, případně obhajovat určité konkrétní úmysly, tendence, naděje. Dosavadní praxe také ukazuje, že údajné osobnosti, jež podle některých dříve formulovaných nadějí měly být prosty politického zabarvení, přece jen nejsou organismy zcela bezmyšlenkovitými. Prosazují docela otevřeně socialistické, liberální, případně soukromo-pragmatické nápady. Bitva o vedení ČT bude vždy především bitvou o monumentální propagandistický prostředek, tak jako každý útok proti soukromým televizním a rozhlasovým stanicím bude výpadem proti prostředkům, jež ta či ona politická, kavárenská nebo ekonomická lobby nemá pod kontrolou.

Ve skutečnosti ale je ČT především průmyslovým podnikem. A kdo má věčně brát vážně vizi, že na chod hospodářské organizace o několikamiliardovém obratu úspěšně dohlédne skupina nezávislých a nezainteresovaných persón, tedy ekonomicky nezkušených mediálních hvězd? Kdo by bránil nelogický nápad, že významná atletka, známá malířka a profesor klasických jazyků v důchodu dokáží vybrat nejlepšího generálního ředitele pro ČKD, Zetor nebo ČSD? Můžeme pouze pozorovat lítý boj o to, který vítězný kandidát bude naslouchat ekonomickým a propagandistickým interesům, jež koulařka, malířka a filolog jednotlivě nebo společně zastupují.

V čele správy velkého průmyslového podniku celkem běžně stojí správní rada. Správní radu ČT by neměli tvořit údajně nezávislí placení amatéři, ale za svůj výkon právně odpovědní profesionálové: manažeři, finančníci, ekonomičtí analytici, tedy lidé, o nichž bychom mohli rozumně předpokládat, že je nebude vodit za nos kolem stolu kde­která zkušenější účetní. (Ekonomové by snad mohli také kvalifikovaně analyzovat nejen výdaje, ale i periodicky se vracející návrhy na zvýšení takřečené „daně z obrazovky".)

A co zvláštní charakter mediálního podnikání? Kdo dohlédne na kulturní význam, na etický vliv, na plnění informačních a výchovných úkolů ČT? Ano, vedle správní rady ČT nebo ještě lépe hodně daleko od ní, na úplně opačném konci Prahy a zcela samostatně, by mohla a možná i měla fungovat rozhodčí skupina mediálních profesionálů i neprofesionálů (snad včetně těch, kteří by byli „pouhými porotci", tedy hlasy veřejnosti). Tato řekněme etická, umělecká rada, v níž bychom jistě nechtěli vidět jména prakticky spjatá s obrazovkou, by zaujímala stanoviska k úrovni výrazu, k pravdivosti nebo lživosti, k objektivitě nebo propagandistické umanutosti mediálně šířených informací, a to zcela konkrétně: případ od případu. Ať už by se předpokládalo konsensuální fungování nebo by verdikty vytvářeli etičtí radní hlasováním, zveřejněný závěr by měl být podrobován kritice. O údajné nezávislosti odborných úsudků bychom si jistě nedělali zbytečné iluze. Ale problémy s obsahem vysílání by konečně byly odděleny od technických problémů správy podniku.

Ani správní rada skládající se z ekonomických odborníků, ani etická (nebo umělecká?) rada by v praxi neunikly četným atakům intenzivních politických, hospodářských a kdovíjakých vlivů a sklonů. Ale odloučení odlišně koncipovaných správních orgánů by přece jen poněkud znesnadnilo běžné manévry zanícených zájmových skupin těžících spletité řetězce barvitých (neřkuli demagogicky nažhavených) argumentů právě ze směšování technické, politické, ekonomické, etické a umělecké problematiky. Snad by pak bylo na problémy ČT přece jen trochu lépe vidět, i když je otázka, zda by nás zahlédnuté detaily vždy potěšily.

Revue Proglas 9/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse