Poznámky k reformě

Petr Krejčí | 20. 11. 2002

Poslat do Kindlu

---

Události druhé poloviny letošního roku - nástup nové vlády, povodně a zběsilý boj o rozpočet - zastínily to, co se odehraje ke druhému lednu 2003. Dojde totiž ke zrušení okresních úřadů, což završí druhou etapu reformy veřejné správy. Jak se zdá, stoupenci této reformy se nechali inspirovat špatně pochopeným heslem protestantské reformace: Ecclesia semper reformanda est. (Církev se má stále reformovat.) A tak se dají očekávat její další a další etapy.

Zopakujme si některá fakta. Na konci minulého volebního období Poslanecké sněmovny byl přijat balík zákonů, jímž bylo novelizováno obecní a krajské zřízení a zákon o hlavním městě Praze. Rovněž byl přijat zákon, který určuje obce s pověřeným úřadem a obce s rozšířenou působností. Další zákon o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů zasáhl více než sto těchto norem. Na kraje a obce byly převedeny další práva a závazky.

V kritice reformy veřejné správy se uplatňuje řada dílčích zájmů. Pracovníci okresních úřadů a jejich přednostové se neradi loučí se svými úřady. Starostové mezi sebou soupeřili, kde bude pověřený úřad, a potom se někteří z nich zděsili, kde na činnost úřadu vezmou peníze a z čeho zaplatí úředníky k nim přesunuté. Mnozí hejtmané nebyli rovněž nadšeni převedením zadlužených nemocnic či chátrajících škol. Leč může být oprávněně namítnuto, že reforma se nečinila ani kvůli hejtmanům, ani kvůli přednostům okresních úřadů, ale pro blaho občanů. Je tomu skutečně tak?

Slabinou reformy není to, že vláda při předkládání zákonů na něco zapomněla či že přijaté zákony mají některé vládou nezamýšlené důsledky. Slabinou reformy je to, že nebyla provedena základní analýza fungování státu a jeho institucí. Revoluční změna v oblasti vlastnictví nebyla provázena důslednou institucionální revolucí. Máme stále občanský zákoník postavený na socialistických základech, byť mnohokrát novelizovaný. Hierarchie hodnot měřených ztrátou lidské svobody je stále určována trestním zákonem majícím svůj původ v komunistickém vidění světa.

Správní řízení je stále, byť s řadou výjimek, podřízeno správnímu řádu z dob minulých. A tak i nové zákony či novely zákonů starých chtě nechtě navazují na relikty komunistického pohledu na svět. Nebyly také stanoveny jasné cíle reformy, pokud nepovažujeme za cíl nedůsledný dvojstupňový systém spojené samosprávy a státní správy. Tento stav je výsledkem mnohostranného tlaku různých zájmových skupin a některých představitelů samospráv, spojeného svorníkem odporu k unitárnímu, centralizovanému státu. Slovo subsidiarita je skloňováno ve všech pádech. Mimochodem pojem subsidiarity byl použit k záchraně stability jinak hluboce nedemokratické instituce, jakou je katolická církev. A nabývám stále většího přesvědčení, že tento princip je používán i k zakrytí postupného omezování svobody občanů. Právě rozšíření svobody občanů by mělo být oním hlavním cílem reformy veřejné správy, protože větší geografická dostupnost úřadů zárukou větší svobody sama o sobě jistě není.

Jak říká jeden klasický filosof: Instituce jsou silnější než lidé. Příslušnost k nějaké instituci nutí její členy, aby hájili v prvé řadě její zájmy. Můžeme to sledovat na vývoji chování krajských zastupitelstev a krajských úřadů. Nedostatek kompetencí volá po kompetencích dalších a nebezpečí „federalizace" českého státu není tak zanedbatelné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Revue Proglas 9/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse