Evropská unie
Má zjednodušování unijní legislativy smysl?
Ondřej Krutílek | 5. 2. 2009
Komisař Günter Verheugen minulý týden zveřejnil zprávu, jež údajně dokazuje, že Unie je schopna sebereflexe a umí zjednodušovat svou legislativu. Celá věc je ale poněkud složitější.
Plynová krize jako předzvěst geopolitických změn
Ondřej Šlechta | 27. 1. 2009
Jak je možné, že na první pohled nepříliš závažný spor o ceny dodávek plynu, který na přelomu roku opět vykrystalizoval mezi Ruskou federací a Ukrajinou, způsobil rozsáhlé ochlazení nejen mnoha evropských domácností, ale i celkového zahraničně-politického klimatu východní a střední Evropy? Byť se Rusko mohlo ve vztahu k ostatním evropským odběratelům zachovat rozhodně korektněji, nemusíme být proruští, abychom uznali, že v této záležitosti bylo právo na straně Moskvy. Někteří novináři a publicisté, kteří kauzu komentovali až směšnými názory typu „Rusko zkouší, co si může dovolit vůči svým bývalým koloniím, o jejichž opětovné uchvácení usiluje“, si neuvědomili, že se hrálo spíše o budoucí postavení USA v Evropě a status Německa.
Obchodovat, nebo pomáhat?
Hynek Fajmon | 26. 1. 2009
Otázka, zda mají bohaté státy světa a jejich bohatí občané pomáhat chudým státům světa a jejich chudým občanům, nebo s nimi naopak více obchodovat, je velmi aktuální. Někteří lidé si myslí, že řešením je větší distribuce peněz v rámci tzv. rozvojové pomoci. Jiní jsou naopak toho názoru, že cestou z chudoby je rozvoj mezinárodního obchodu. K získání odpovědi se musíme nejprve podívat na dnešní stav světa.
Politika hladu
Jak iluze s chamtivostí živí potravinou krizi
21. 1. 2009
V posledním loňském čísle Foreign Affairs vyšel esej profesora ekonomie a ředitele Centra pro studium afrických ekonomik na Oxfordské univerzitě Paula Colliera o možných způsobech řešení světové potravinové krize. Přesvědčivě v něm argumentuje, že politici mohou přispět ke zvýšení nabídky potravin a snížení jejich cen, pokud se zbaví zaujatosti vůči komerčnímu zemědělství a geneticky modifikovaným plodinám a skoncují se zemědělskými dotacemi, jako jsou dotace na etanol.
Jak vypadají neformální zasedání Rady EU
Tomáš Břicháček | 20. 1. 2009
Během českého předsednictví proběhne na našem území řada tzv. neformálních Rad neboli neformálních zasedání Rady EU v jejích různých sestavách. 15. a 16. ledna 2009 se takto v Praze uskutečnilo zasedání ministrů vnitra a justice, v nejbližších dnech budou následovat ministři pro zaměstnanost a sociální věci a ministři pro rozvojovou spolupráci. Postupně se vystřídají i ostatní sestavy, konče v polovině června neformální Radou ministrů životního prostředí. Vzhledem k tomu, že půjde o protokolárně nejvýznamnější události předsednictví probíhající na domácí půdě, není od věci podívat se na tento zvláštní formát ministerských setkání trochu podrobněji.
Na volný pohyb služeb zapomeňme
Ondřej Krutílek | 20. 1. 2009
Jindy bych se rozčiloval, tentokrát však fakt, že jsem se o českém zákonu majícím inkorporovat unijní směrnici o službách v novinách nedočetl (vláda jej schválila 5. ledna), spíše vítám. Onu normu totiž socialisté všech stran v Evropském parlamentu v únoru 2006 tak vykuchali, že z ní zůstala jen chabá fasáda, jež poskytovatelům služeb napříč Unií napomůže jen velmi omezeně – pokud vůbec.
Ošidnost historických paralel
Aleš Dvořák | 20. 1. 2009
Druhá polovina roku 2008 byla neobyčejně bohatá na kulatá výročí událostí, jež úzce souvisejí s neuralgickými body vývoje naší státnosti nebo je přímo ztělesňují. 21. srpna jsme si připomněli 40. výročí sovětské okupace, 3. září 60. výročí skonu druhého prezidenta Edvarda Beneše, 30. září 70. výročí mnichovského diktátu, 28. října 90. výročí československé státní samostatnosti, 14. listopadu 90. výročí proklamace republiky a volby prvního prezidenta T. G. Masaryka a konečně 2. prosince 160. výročí nastoupení našeho jediného významného konstitučního monarchy, císaře a krále Františka Josefa I., na trůn. Všechny tyto pobídky k přemítání o české státnosti a jejím vnějším zakotvení navíc aktualizoval stupňující se tlak na ratifikaci Lisabonské reformní smlouvy, která Českou republiku spolu s celou Evropskou unií staví na nakloněnou rovinu, jež se neúprosně svažuje k federálnímu státu jménem Evropa.
Slovníček evropských levicových pojmů
18. Rovnost a rovnostářství (Equality and Egalitarianism)
Hynek Fajmon | 20. 12. 2008
Klíčovou hodnotou evropské i světové levice je „rovnost“. Jedná se de facto o nejvyšší levicový princip, od něhož jsou další postoje v mnoha směrech odvozeny. Nejvyšší hodnotou pro pravicový pohled na svět je naopak svoboda. Trvalé napětí mezi rovností a svobodou je podstatou politického sporu mezi pravicí a levicí v rámci moderních demokratických společností. Mám zde na mysli osud euroatlantické civilizace od francouzské revoluce až po dnešek.
Možnářství
Co Evropská unie je a co není
A. Wess Mitchell | 20. 12. 2008
Až 44. prezident Spojených států převezme v lednu svoji funkci, bude dvanáctým reprezentantem Bílého domu v řadě, který ekonomické a politické integraci Evropy nabídne svou podporu. Patrně také nebude prvním, koho bude zajímat, čemu se tato podpora – a především námaha samotné Evropy – vlastně rovná.
Boj s globálním oteplováním je chybnou prioritou
Václav Klaus | 20. 12. 2008
Priority nepadají z nebe. Odrážejí naše vnímání věcí, náš pohled na svět. Ten dnešní se začal utvářet před desítkami let. V tomto článku se pokusím objasnit, proč nejsem s dnešními prioritami spokojen.
« Předchozí | 1 | 2 | 3 | … | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | Další »
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
