pravice
Karel Havel, nebo Miloš Klaus?
Alexander Tomský | 25. 1. 2013
„Neříkala sem to?" prohlásila radostně moje kadeřnice, majitelka salónu a klausovka. „Vyhraje Zeman. Už je to jasný." „Vy byste volila levičáka?" namítl jsem. „Vy, politologisti, taky houbelec čemu rozumíte," namítla zase ona. „Dyk vlád s Klausem a nekrad. Slušnej, rovnej chlap. Na zkorumpovanou politiku svý partaje se raděj vybod a sám znechuceně odešel, a moh se držet lizu. Nic si nenakrad. A pan prezident ho doporučil!"
Karel Schwarzenberg není pro pravici automatická volba
Ondřej Šlechta | 21. 1. 2013
Historicky první přímá prezidentská volba prezidenta ČR pravděpodobně nebude zcela jasně vyhraněným duelem mezi pravicí a levicí. Přesto se ozývají názory, že hlasy pravicových voličů by pro Schwarzenberga měly být automatické. Pojďme se podívat, proč tomu tak není.
Pravicová zahraniční politika v ofsajdu
Bohumír Žídek | 7. 1. 2013
S tím, jak se zhroutily poslední naděje Ladislava Jakla být součástí pole kandidátů historicky první přímé volby prezidenta České republiky, je jedna věc definitivně potvrzena: v nadcházejících televizních debatách prezidentských kandidátů se nenajde jediný člověk, který by hájil pravicovou zahraniční politiku. Koneckonců ji nikdo nehájil ani v amerických debatách mezi guvernérem Romneym a prezidentem Obamou.
Anglie se bouří…
Alexander Tomský | 11. 12. 2012
...a probouzí ze zlého snu politického sebeklamu. Z naivní čtyřicetileté víry, že kontinentálci jsou rozumní pragmatici a realisté, jak napsal jeden komentátor. Byla to strana konzervativců, která od šedesátých let usilovala o vstup do Evropského hospodářského společenství, aby se jí to v roce 1973 po odchodu generála de Gaulla, jenž přihlášku „anglických hokynářů" dvakrát vetoval, podařilo. Angličané pevně věřili, že vstupují do prostoru stále svobodnějšího obchodu, úspěšné bezcelní zóny a spolupráce suverénních národů. Proto se také angličtí socialisté až do Maastrichtské smlouvy (1992), která dala vzniknout EU, proti tomuto „kapitalistickému spolku" ostře vyhraňovali. Předpokládali totiž, že bude bránit budování (tehdy ještě) korporativního anglického socialismu.
K úmrtí senátora McGoverna
Bohumír Žídek | 5. 12. 2012
21. října navždy odešla jedna z nejvýraznějších osobností americké politiky 20. století - senátor George McGovern. Česká média vesměs reagovala převzetím stručných a strohých agenturních zpráv. Ani v průběhu následujícího měsíce jsme se (pokud jsem sledoval pozorně) nedočkali textu, který by nabídl alespoň o trochu více než zopakování několika všeobecně známých fakt. Proto se pokusím tuto mezeru částečně zaplnit.
Bez manuálu k volbám nechoďte
Krajské volby ukázaly, že kroužkování má smysl jen za určitých okolností
Vojtěch Navrátil | 8. 11. 2012
Možnost udělovat v krajských volbách kandidátům preferenční hlasy neměla až do letošních voleb valného významu. Kvůli vysoké desetiprocentní hranici hlasů, jež kandidáti museli získat, napomáhaly ke zvolení jen zhruba setině krajských zastupitelů z celkového počtu 675. Po jarní novele volebního zákona, která snížila potřebné kvorum na polovinu, se šance kandidátů na nevolitelných místech poskočit na kandidátkách výrazně zvýšily. Přesto se, jak jsem před volbami prognózoval, žádné pokračování „kroužkovací revoluce" sněmovních voleb z roku 2010 nekonalo.
„Demokraté odmítají model převzatý z románů Ayn Rand“
S Igorem Lukešem o nadcházejících prezidentských volbách v USA
Jakub Janda | 5. 11. 2012
Jak politicky napravit český parlamentarismus?
Michal Kubát | 4. 11. 2012
V poslední době jsme u nás svědky mnoha debat o krizi české politiky. Obecně se dá říci, že buď se mluví o krizi politiky jako takové, nebo jsou zmiňovány různé konkrétní (neblahé) jevy, se kterými se v České republice setkáváme. Rozličným fenoménům české politiky je přitom věnována různě intenzivní pozornost. Některé aspekty jsou silně medializované, a tedy diskutované (typicky korupce v politice), jiným otázkám je věnována relativně menší pozornost. Zdá se mi, že neoprávněně podceňovaným tématem české politické diskuse je podoba a fungování našeho parlamentarismu, a to především v politických a publicistických kruzích. Je to o to zarážející, že problematické fungování českého parlamentního režimu není vůbec žádnou novinkou.
Volby nemluví pro rebely
Jan Frank | 2. 11. 2012
Mizerná bilance pravice v krajských a senátních volbách posílila před listopadovým kongresem ODS tzv. rebely v jejích řadách. S nimi pochopitelně sílí i proud, jenž tvrdí, že za problémy strany může hlavně její malá pravicovost. Nebýt „potvrzení" této teze volbami, nestál by kvaziideový útok na Petra Nečase zprava navlečený na konkrétní rozpočtový krok vlády snad ani za komentář. V situaci, kdy mohou rebelové říkat, že to říkali, se ale takovýto výpad opravdu může jevit jako oprávněný. Ne že by ODS neměla jako pravicová strana resty, a to velké. Jsou-li z časového a legislativního hlediska reálné i jiné varianty, je chybou i další zvýšení DPH. Ale vari náhlým a křečovitým obratům a úprkům ODS k fundamentu pod vedením mocenských instrumentalistů.
Bývalý poradce Klause: ODS chce být statickým terčem
S Tomášem Haasem o rebelii uvnitř ODS, vnitrostranické krizi a důvodu úpadku velkých stran
Jakub Janda | 15. 10. 2012
« Předchozí | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | Další »









