pravice
Pravicová zahraniční politika: Nebombardujme nevinné lidi
Bohumír Žídek | 22. 5. 2013
Můj text Pravicová zahraniční politika v ofsajdu záhy vyvolal polemiku z pera Romana Jocha. Ačkoliv si myslím, že některé zásadní argumenty pominula, jsem za ni rád. Domnívám se totiž, že o tématu je nutné diskutovat. Zde je má krátká reakce na Jochovy připomínky.
Nekladeč věnců
Stanislav Balík | 21. 5. 2013
Jen málokdo si asi uměl představit, na jak široké paletě příkladů ukáže prezident republiky během pouhých sedmdesáti dní svého pětiletého mandátu, jak nemístné bylo odbývání rozsahu jeho pravomocí souslovím „kladeč věnců“ a naopak jak místné byly obavy odpůrců přímé volby ohledně zvýšení napětí v politickém systému a ve společnosti celkově.
Úkol pro senátní volby 2014: společně proti levici
Vojtěch Navrátil | 19. 4. 2013
Pravice dostala v posledních senátních volbách loni na podzim pořádně na frak. Kandidáti ODS a TOP 09/STAN postoupili do druhého kola dohromady pouze v deseti obvodech, tedy ve stejném počtu obvodů jako komunisté. Vše mohlo být jinak, kdyby TOP 09 sebevědomě neodmítla nabídku ODS (byť je otázka, nakolik vážně míněnou) na nominaci společných kandidátů v některých obvodech. Příště už by pravice – chce-li v Česku přežít – takovou chybu udělat neměla.
Nedobré vyhlídky ODS
Vojtěch Navrátil | 18. 3. 2013
Bývá to už u ODS v poslední době tak trochu rituál. Po debaklu ve volbách se vždy její vedení zaklíná tím, že strana dostala lekci, že musí získat zpět ztracenou důvěru. Od slov se ale nikdy výrazněji nepokročilo k činům. Otázkou je, zda je to vůbec možné.
Pravice pro „obyčejné lidi“
Bohumír Žídek | 1. 3. 2013
Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak ve Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?
Údržbáři impéria
Nová Obamova administrativa
Lukáš Hoder | 27. 2. 2013
Jestliže si centrální figury administrativy George W. Bushe výhružně říkaly „Vulkáni" a pro první administrativu Baracka Obamy se vžilo označení „Tým rivalů", jak nazvat druhou Obamovu vládu?
Trojí volební perspektiva české pravice
Vladimír Hanáček | 25. 2. 2013
Bezprostředně po nedávných prezidentských volbách se naplno rozproudila debata o tom, nakolik lze výsledek především jejich prvního kola vnímat jako signifikantní ukazatel budoucí perspektivy vývoje celého českého stranického systému. Výstup v rámci prezidentské volby lze z řady důvodů relativizovat. Především je zde evidentní vysoká míra personalizace voličského výběru a upozadění role politických stran coby srozumitelných a čitelných značek. Dominance Miloše Zemana na levici nikoho neudivila jak s přihlédnutím k jeho politické minulosti v ČSSD, tak s ohledem na absenci komunistického kandidáta. Nikdo by si snad netroufl předpokládat, že Zemanův zisk signalizuje potenciální dominanci SPOZ v levé části stranického spektra po příštích volbách do Poslanecké sněmovny, jakkoliv samotná přítomnost strany v Poslanecké sněmovně a její systémová relevance je více než reálná. O něco složitější situaci představuje současná systémová konfigurace v prostoru pravice a pravého středu stranického kontinua, kde dochází k významným voličským posunům nejen v rámci proběhnuvší prezidentské volby, ale důležitý poznatek v tomto ohledu poskytly již podzimní volby do krajských zastupitelstev.
Skutečná pravicová zahraniční politika: cíle a prostředky
Roman Joch | 20. 2. 2013
Bohumír Žídek v článku Pravicová zahraniční politika v ofsajdu hájil myšlenku, že skutečně pravicová politika je striktně neintervenční. A ostře kritizoval zahraniční vojenské intervence (ať už humanitární či nikoli) jako levicové a neslučitelné s pravicovým pohledem. Za typické představitele pravicové zahraniční politiky uvedl americké senátory Roberta Tafta a Randa Paula. Když už použil amerického příkladu, zaráží, že mezi senátorem Taftem, který zemřel v roce 1953, a senátorem Paulem, jenž byl zvolen v roce 2010, nikoho jako představitele pravicové zahraniční politiky neuvádí. Není tam uveden Barry Goldwater, vůdce americké pravice přelomu 50. a 60. let 20. století, nebo Ronald Reagan, vůdce americké pravice od konce 60. do konce 80. let 20. století; či, pokud si odskočíme za oceán, Winston Churchill a Margaret Thatcherová. Goldwater, Reagan, Churchill, Thatcherová, o jejichž pravicovosti nemůže být pochyb, totiž do striktně vymezeného Žídkova rigidně antiintervencionistického schématu nezapadají. To je má největší námitka proti Žídkově tezi: je rigidně ideologická, a proto nepravicová.
ODS bicepsy nestačí
Jan Frank | 11. 2. 2013
Neúspěch Přemysla Sobotky v prezidentské volbě ODS pořádně zatřásl. V obavách o výsledek blížících se sněmovních voleb se aktivizuje členská základna, přijímají usnesení, vymýšlejí praktické koncepty, jak stranu ozdravit, zvěrohodnit a posílit. Aby se dílo zdařilo, je třeba co nejpřesněji určit proporce mezi dvěma nejčastěji zdůrazňovanými problémy ODS: nedůvěrou voličů v důsledku skandálů a nízkou autoritou u voličů v důsledku doktrinální krize. Jinými slovy: vyboxovat na TOP 09 do voleb pár ústupků je fajn, ale bicepsy nestačí.
Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací
Recenze knihy Petera L. Bergera Dobrodružství náhodného sociologa
Dan Drápal | 8. 2. 2013
Sociologie nebyla - na rozdíl od politologie, ekonomie či historie - nikdy předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa.
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
