Lisabonská smlouva
Krize eurozóny a návrat politického rozhodování
Vojtěch Belling | 17. 4. 2013
Evropská komise vydala v listopadu 2012 tzv. blueprint, jenž obsahuje řadu závažných podnětů pro další vývoj evropské integrace. Dokument je v řadě ohledů velmi provokativní, nikoliv v negativním smyslu tohoto slova, ale spíše v jeho smyslu původním – provocatio, tedy výzvy nebo odvolání se k názoru veřejnosti. V tomto případě svůj význam jako dokument vyzývající k diskusi a tuto vyvolávající nepochybně úspěšně naplní.
Proč referendum?
Před deseti lety jsme hlasovali o vstupu do jiné EU
Bohumír Žídek | 8. 4. 2013
Minulý týden byla za přítomnosti předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa na Pražském hradě vyvěšena vlajka Evropské unie a prezident republiky Miloš Zeman podepsal dodatek Lisabonské smlouvy umožňující vznik Evropského stabilizačního mechanismu. Tyto události provázely protesty kritiků ESM a současného směřování evropské integrace. Předseda Strany svobodných občanů Petr Mach při té příležitosti založil petici požadující referendum o vystoupení z Unie. Má to smysl?
Evropa Miloše Zemana
K postojům nového prezidenta k evropské integraci
Tomáš Břicháček | 3. 4. 2013
Na Pražský hrad s novým prezidentem přichází mimo jiné podstatně odlišný pohled na směřování evropské integrace, než byl ten, jenž v jeho zdech v uplynulých deseti letech nacházel svou baštu a tribunu. Jednoho z nejvýraznějších kritiků současných centralizačních tendencí v EU a zastánce národního státu nahradil v čele republiky – dle vlastních slov – eurofederalista. Změnu začátkem dubna symbolicky stvrdilo vztyčení unijní vlajky na hradních žerdích.
Moc v době krize
Marek A. Cichocki | 6. 2. 2013
V otázce institucí, mechanismů a smluvních řešení máme v případě EU co dočinění s kontinuitou vývoje. Tento proces je však možné rozdělit na různé etapy z hlediska jejich politických specifik.
celý článek Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě
Evropa se utrhla ze řetězu
Marek Magierowski | 16. 1. 2013
Současná krize by měla obnažit všechny neformální rozhodovací mechanismy v EU. Zatím se tak ale nestalo. Rozhodnutí jsou i nadále přijímána omezeným počtem vlivných figur. A nepůsobí jen v Berlíně, Paříži nebo na chodbách budovy Komise Berlaymont v Bruselu. Dnešní evropští mandaríni jsou roztroušeni všude. Někdy jen nečekaně vyplují na povrch a doslova přes noc se z nich stanou vůdčí aktéři Unie. Kolik novinářů, kteří se zabývají mezinárodním děním, bylo schopno si, řekněme před půl rokem, vzpomenout na jméno guvernéra Bundesbank. Dnes všichni vědí, že je to Jens Weidmann. Není ani aktivním, ani bývalým politikem, jen zaměstnancem státní správy, který má velmi konzervativní pohled na roli Evropské centrální banky v boji s krizí. Proč se stal tak vlivným? Protože debata nabrala jiný směr.
Klaus? Politický myslitel a praktický politik v jedné osobě
Rozhovor s Lubomírem Kopečkem u příležitosti vydání jeho knihy Fenomén Václav Klaus. Politická biografie
Ondřej Šlechta | 3. 12. 2012
Když se řekne politická unie…
Tomáš Břicháček | 28. 11. 2012
V poslední době se ve slovníku těch, kteří prosazují další významné posilování moci Evropské unie, respektive jejích institucí na úkor členských států, zabydlel pojem politická unie. Právě tímto staronovým souslovím označují svůj ideál dalšího vývoje integrace. Kancléřka Merkelová, předseda Komise Barroso, komisařka Redingová a mnoho dalších protagonistů dnešní diskuse, jejichž jména však českému čtenáři příznačně nic neříkají - ti všichni po vytvoření „politické unie" volají. Ukazuje se, že tento nepříliš výmluvný, pružný a neustálený termín umožňuje různé výklady a budí napříč Evropou zmatení. Následující příspěvek se proto snaží přesněji identifikovat jeho obsah, a to na základě konkrétních vizí pod touto hlavičkou dosud prezentovaných. Zabývá se rovněž otázkou, zda EU nelze za politickou unii považovat již dnes.
„La Pasionaria“ digitálního věku
Případ Viviane Redingová
Tomáš Břicháček | 27. 9. 2012
Těžko hledat mezi prominenty dnešní Evropské unie někoho, kdo tak dokonale zosobňuje nynější stav unijní politiky a intelektuální trendy v ní panující, jako je místopředsedkyně Komise a komisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství Viviane Redingová. Tato mimořádně energická žena s jiskrou v oku a se zápalem revolucionářky dělá vše, co je v jejích silách, aby posunula Unii směrem ke svému ideálu světlé budoucnosti. Tu vidí na jedné straně ve vytvoření skutečného evropského federativního státu, který bude světovou velmocí. Na druhé straně chce v tomto státě nastolit své vlastní pojetí „spravedlnosti" založené mj. na antidiskriminační legislativě, pohlavních kvótách, rovnosti ve výsledku. Ke svému cíli směřuje s odhodláním lokomotivy, na jejíž čelní straně zpod modrého nátěru prosvítá špatně přelakovaná rudá hvězda.
Šest českých předsudků vůči EU
Jiří Hanuš | 25. 6. 2012
Je velmi zvláštní, že v mnoha intelektuálních prostředích v českých zemích patří ke „špatným mravům", pokud se někdo odváží kritizovat některé aspekty Evropské unie či podobu současného evropského sjednocovacího procesu. Je to o to zajímavější v době, kdy se - bohužel - naplňují některé „euroskeptické" argumenty z minulosti, zejména v oblasti měnové unie. Naopak, případná kritika vyvolává až panickou hrůzu a vede k extrémním pozicím, které znemožňují racionální debatu. Rád bych zde (s vědomím jisté reduktivnosti) upozornil na některé z panujících předsudků, s nimiž jsem se v poslední době setkal.
O letním čase se rozhoduje v Bruselu. A ani to nevíme
Tomáš Břicháček | 20. 6. 2012
Pokaždé, když se poslední březnovou neděli posunou ručičky hodin o 60 minut dopředu, oživne diskuse o potřebnosti letního času a o jeho dopadech na zdraví a pohodlí lidí. Vyrojí se řada článků, reportáží, anket, ze všech stran slyšíme nevrlé poznámky nevyspalých lidí. Během pár dní vlna zájmu o toto téma opadne a sledují je opět jen nejvášnivější odpůrci časového posunu. To se opakuje rok za rokem. Zdá se, že přesvědčivost důkazů o výhodách časového posunu postupně slábne. O tom nicméně tento příspěvek není. Rád bych se zastavil u opomíjené, a přitom zcela klíčové otázky, totiž kdo o existenci letního času v ČR vlastně rozhoduje.









