Články a komentáře
Kniha, která by měla vyvolat skandál
Alain Besançon | 6. 2. 2010
Christopher Caldwell ve své knize Reflections on the Revolution in Europe: Immigration, Islam and the West (Úvahy o revoluci v Evropě: Imigrace, islám a Západ, Penguin Books, 2009) popisuje postupující muslimskou imigraci. V novém čísle revue Commentaire se objevila recenze Alaina Besançona, který se otázkou vztahu křesťanské i „postkřesťanské" Evropy k islámu zabývá minimálně počínaje knihou Trojí pokušení Církve (1996), v níž vedle „demokratického" a „antidemokratického" pokušení definuje jako třetí pokušení právě islám.
V Revue Politika jsme před časem publikovali Besançonův esej „Křestanství a islám" a obsáhlou studii „Vatikán a islám", v níž podrobuje kritickému rozboru dosavadní často naivní přístupy autorů oficiálních církevních dokumentů k islámu vyplývající nejen z nedostatečného poznání protivníka a snahy o dialog za každou cenu, ale i ze zavádějících výkladů v nedávné minulosti.
Arménská genocida: politicko-kulturní důsledky a souvislosti
Pavel Kopecký | 1. 2. 2010
Do sekularizovaného Turecka, nadaného významnou strategickou polohou, jezdí mnozí Evropané na dovolenou a znají alespoň společenský povrch. S dosud poměrně izolovanou Arménií je to horší. Přitom jde o stát starému kontinentu, který neustále zdůrazňuje společné křesťansko-židovské kořeny, kulturně daleko bližší. Arméni ostatně cítí velikou hrdost na fakt, že patří k prvním christianizovaným (křest přijali počátkem 4. století n. l.) a jejich sakrální stavby náleží ke starobylým architektonickým skvostům. K nechuti Osmanů prosluli též jako obratní obchodníci. Pozici blízkou postavení obdobně ekonomicky zdatnému židovstvu za Třetí říše získali Arméni během první světové války, kdy byli označeni za tajné spojence dotírající ruské armády. Výsledkem se stala genocida - následně (a mnohdy dodnes) vydávaná za nešťastný vedlejší důsledek přímých bojových akcí.
Turečtí reformátoři
18. 1. 2010
Výzkumníkovi Century Foundation a bývalému americkému velvyslanci v Turecku Mortonu Abramowitzovi a profesoru mezinárodních vztahů Henri J. Barkeyemu vyšel v posledním loňském vydání Foreign Affairs článek o současné situaci v Turecku. Autoři poukazují na řadu jak pozitivních, tak rozporuplných rozhodnutí turecké vládnoucí strany AKP a jejího hlavního představitele Recepa Erdogana. Uvádějí příklady kroků, jimiž Turecko zlepšilo své vyhlídky na vstup do Evropské unie, ale i těch, které vedly spíše ke snížení jeho šancí.
Kořeny komunismu v české společnosti
Stanislav Balík | 11. 1. 2010
Přijmeme-li normativní tezi, že komunistická ideologie českou společnost zdevastovala a neměla by dostat k témuž opětovnou příležitost, mají všechny dosavadní úvahy jeden nedostatek - neplyne z nich žádné poučení. Klíčovou otázkou pro pochopení úlohy českého komunismu by nemělo být, proč se tak snadno zhroutil, ale daleko spíš: Jak se vůbec mohlo stát, že po druhé světové válce tak snadno uspěl?
Nesamozřejmý dar svobody
Recenze knihy Ryszarda Legutka Traktát o svobodě
Bronisław Wildstein | 6. 1. 2010
Ryszard Legutko není pouze jedním z nejzajímavějších současných polských filozofů, ale je patrně i tím nejodvážnějším a nejambicióznějším. Jeho hlavní díla představují pokus o analýzu problémů, k nimž byl náš vztah vždy příznačný. Protože však jde o práce filozofické, každá z nich se snažila odhalit nejhlubší smysl a důsledky současných jistot, zasazovala je do civilizačního kontextu a představovala meditaci nad lidským údělem.
Svoboda po komunismu
Ryszard Legutko | 21. 12. 2009
Dějiny naplňování negativní svobody během procesu, v němž despotismus přichází o své pole působnosti, jsou samozřejmě mnohem složitější, než by vyplývalo z jednoduchého schématu známého v literatuře jako „whigovské pojetí dějin". Především existuje celá řada nedorozumění kolem samotného pojmu „despotismus". Obvykle bývá prezentován jako centralizovaná státní moc disponující silným represivním aparátem. Z jiné perspektivy bývá ale ona byrokratická struktura hodnocena kladně jako základ novodobého státu, který je v politickém myšlení nastiňován a popisován přinejmenším od Jeana Bodina.
Goldstoneovská iluze
Teorie a praxe spravedlivé války na příkladu izraelsko-palestinského konfliktu
19. 12. 2009
V roce 2000 jsem byl izraelskou armádou požádán, abych se připojil ke skupině filozofů, právníků a generálů, která měla navrhnout armádní etický kodex. Od té doby jsem se hodně věnoval zkoumání morálních otázek, které stojí před Izraelem v jeho válce s terorismem. Není divu, že když byla uveřejněna tzv. Goldstoneova zpráva OSN o válce v Gaze, doufal jsem, že získám „nový pohled". Na rozdíl od mnohých, kteří na zprávu reagovali, ať už pochvalně nebo vyčítavě, jsem tento mimořádně dlouhý dokument pozorně přečetl.
Mohou mít Evropané stejný postoj k minulosti?
Jakub Lubelski | 17. 12. 2009
Evropské společenství lze definovat mnoha způsoby, osobně jsem ovšem velmi skeptický ohledně možnosti vytvoření evropského společenství paměti a (v jeho důsledku) evropského politického společenství. Pokusím se vysvětlit proč.
Selhává stát, nikoliv již dávno neexistující volný trh
Petr Kostka | 15. 12. 2009
Současné výzvy požadující „omezení působnosti sil volného trhu a opuštění tržního fundamentalismu", čímž by se prý do budoucna zabránilo finančním a ekonomickým krizím, postrádají jakýkoliv smysl. To proto, že žádný volný trh bezmála jedno a půl století neexistuje. Lze jen těžko hovořit o kapitalismu svobodné soutěže, když zhruba polovinu vytvořeného bohatství ovládá stát. Ten produktivní sféru reguluje a zdaňuje, pak přerozděluje, zaměstnává, investuje, a protože příjmy veřejných rozpočtů už nestačí, tak si stále více i půjčuje. S demokraticky legitimizovaným souhlasem si účelově přizpůsobuje zákony, podle nichž vládne. Je ekonomickým hegemonem, ale sleduje politické cíle.
Postpolitika: pro pravici nepřítel číslo jedna
Michał Szułdrzyński | 4. 12. 2009
Ačkoli dnes polskou politickou scénu ovládá pravice, její převaha se brzy může stát minulostí. Jejím největším nepřítelem je ona sama. Ne levice, ale technokratický způsob vlády vlastní většině Občanské platformy (PO), ale i některým skupinám uvnitř Práva a spravedlnosti (PiS). Nazval bych jej postpolitikou nebo liberálním populismem. Byť termín užívají především sociologové a politologové, pro mě je důležité, jakým způsobem funguje v polské veřejné debatě.
« Předchozí | 1 | 2 | 3 | … | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | … | 79 | 80 | 81 | 82 | Další »
Rubriky
Partnerský časopis
Inzerce
